Článek
Ve snaze rozšířit si opět obzory mne zaujala možnost absolvování vzdělávacích kurzů hrazených úřadem práce. Měl jsem zájem o pokročilé IT vzdělávání, což není zrovna levná záležitost, takže proč nevyužít příležitosti.
Nejprve mé kroky tedy vedly na pobočku úřadu práce, kam dle mého bydliště spadám. Bylo třeba se nechat zaregistrovat jako zájemce o zaměstnání. Vstoupil jsem do poněkud ošuntělé budovy a odebral z panelu pořadové číslo. Byl jsem asi patnáctý v řadě, takže mne neminuly dvě hodiny čekání.
Po vyvolání mého čísla jsem se přesunul k prosklené přepážce, posadil se, odevzdal občanský průkaz a vysvětlil evidentně unavené úřednici, že mám zájem se kariérně posunout, hledám nové příležitosti a rád bych se také dále vzdělával. Přisunula mi několikastránkový formulář, který se mi podařilo ručně vypsat asi za půl hodiny. Paní po mně formulář překontrolovala, zavedla mne do systému a začala vypisovat papírovou kartičku pro zájemce o zaměstnání. Schůzku s referentkou, která mi měla pomoci se porozhlédnou po trhu práce, mi naplánovala za šest týdnů.
Zcela naivně jsem se paní zeptal, zda mě nyní může jejich prostřednictvím kontaktovat případný zaměstnavatel. Logicky jsem si totiž myslel, že v době digitalizace zadá úředník do systému informace a obratem v nich mohou vyhledávat personalisté a náboráři. Omyl. Paní se na mne podívala zcela nechápavým pohledem a sdělila mi, že to tak nefunguje. Jsem zaevidovaný pouze v jejich interním systému, o případných nabídkách mne informuje referentka za těch šest týdnů, a pokud chci absolvovat nějaký vzdělávací kurz, mám se zajít informovat do jiné budovy, která byla o pár kilometrů dále.
Vzal jsem si tedy kartičku s termínem a vyrazil do budovy, kde by měli mít informace o kurzech a rekvalifikacích. Zde kupodivu žádná fronta nebyla. Lépe řečeno, nebyla tu ani noha. Přistoupil jsem k přepážce a ujala se mne o něco lépe naladěná paní úřednice. Vysvětlil jsem jí své úmysly a očekával záplavu informací. Místo toho jsem dostal papírový formulář - přihlášku a sdělení, že veškeré informace naleznu na www.jsemvkurzu.cz.
Nedalo mi to a samozřejmě jsem se zeptal na zásadní informaci - co se stane, když se do nějakého kurzu přihlásím a nedokončím jej? Přeci jen se jednalo o nezanedbatelné částky. No samozřejmě, to by mohl zkoušet každý, znal jsem odpověď už dopředu. V takovém případě vám nikdo nic neproplatí. Odzbrojen nelogičností a nefunkčností celého systému jsem šel domů. Propátral jsem webové stránky s kurzy, ale žádný pro mě zajímavý se mi najít nepodařilo.
Nicméně, zůstal ve mně hlodat červík zvědavosti, zda mi za těch šest týdnů referentka nabídne nějaké lukrativní zaměstnání. Přeci jen vzdělání a zkušenosti mám, minimálně se třemi nabídkami jsem počítal.
V termínu jsem se tedy dostavil, nyní již do kanceláře, kde se mě ujala velmi ochotná paní referentka. Předložil jsem jí občanku, ona si jí zkontrolovala a zeptala se, co pro mě může vlastně udělat. To jako vážně? Já měl představu, že bude paní na schůzku se mnou připravená, hodí přede mě informace o mých budoucích zaměstnavatelích a odešle mě k jejich návštěvě. Tak takhle to také nefunguje.
Závěrem celé anabáze tedy bylo, že propojenost systému neexistuje, zaměstnavatelé nemají povinnost s úřadem práce spolupracovat a člověk, který má opravdu zájem pracovat, si musí práci najít sám.
