Článek
Na nedávné rodinné oslavě způsobila má neteř pozdvižení, protože přišla poprvé se svým přítelem. Je to Rom. Je hodný, pracovitý, slušný a má ji rád. Jenže vysvětlujte to, zejména pak starším generacím.
Natálka je šikovná dvacetiletá slečna, která studuje v Brně vysokou školu a chce se stát paní učitelkou v mateřské škole. Shodou okolností je to také má neteř. Když po maturitě odcházela na studia, dělala si z ní celá rodina legraci, že se tam určitě zamiluje a zůstane. Ona to škádlení tenkrát přecházela s úsměvem.
Nicméně, jako každá slečna toho věku, i ona začala randit a netrvalo dlouho, když jsem se od bratra dozvěděl, že má nového přítele. „A dokonce si našla kluka z oboru“, chlubil se brácha, který je původem tesař. Za necelé dva měsíce mi pak bratr v telefonu jen tak mimochodem zmínil, že Naty s přítelem již bydlí, protože se našli nějaké to moderní spolubydlení a to ji vyjde levněji než kolej.
O další měsíc později nás čekala velká oslava. Rodiče slavili zlatou svatbu, takže se měla sjet celá široká rodina. Moc jsem se těšil. Samozřejmě mi neuniklo ani to, že Natálka má přijít i se svým novým přítelem.
Oslava začínala společným obědem v restauraci, kde jsme se měli všichni sejít a pak pokračovat na rodinný statek k přichystanému rautu. Zábava byla v plném proudu, já si zrovna povídal z jednou ze starších sester mé maminky, když v tom najednou teta zmlkla a vytřeštila oči. To, že zmlkla zarazilo i mne a donutilo se podívat směrem, kam zírala, protože to bylo na tetu něco nevídaného.
Otočil jsem se tedy a spatřil Natálku v naprosto úchvatných šatech. Za ruku se vedla se svým přítelem, který je od pohledu nositelem tmavší barvy pleti. Je to prostě Rom. Natálka spolu s ním nás postupně všechny obešla, představila, podali jsme si ruce a oslava pokračovala. Ale nešlo si nevšimnout, že v poněkud napjaté atmosféře.
Ujal jsem se tedy své strýcovské úlohy a šel se mladým věnovat, aby se necítili snad nějak zle. S Maxem, tak se její přítel jmenoval, jsem si okamžitě porozuměl. Je to chytrý kluk se smyslem pro humor a je vidět, že má Natálku opravdu upřímně rád. Naty mi ještě bokem o samotě stihla říct, že v rodině neřekla vůbec nikomu, že je Rom, protože věřila, že jsme všichni dospělí a až Maxe poznáme, bude všechno v pohodě.
No, nebylo. Uštěpačné pohledy tetiček z jejich debatního kroužku nešlo doslova necítit a s mladou dvojicí sotva kdo prohodil ze zdvořilosti slovo. Dokonce ani můj bratr, otec Natálky, se neměl k tomu, aby si k nim přisedl a svého „skorozeťáka“ lépe poznal. Lépe řečeno, aby se nemusel bavit vůbec s nikým, radši se děsně opil.
Asi za dva týdny jsem nevydržel a zavolal Naty. Obvykle si nevoláme, tak byla překvapená a já nezapíral. Byl jsem prostě zvědavý, jestli je nějaký posun z toho počátečního překvapení. „Víš strejdo, vlastně není. Mluvila jsem jen s mámou a to asi tři minuty a o Maxovi se vůbec nezmínila. Spíš to vypadalo, že chce hovor rychle ukončit, ať se na něco nezeptám já. Myslíš, že jsou fakt tak plní předsudků, že ho nepřijmou?“ zeptala se na závěr. Nechtěl jsem lhát, znám názory svého bratra a mám obavu, že je to opravdu běh na dlouhou trať, ale mladým držím palce.
