Článek
Sebeúcta se formuje už od raného dětství a úzce souvisí se sebevědomím. Vážit si sám sebe, věřit si, umět přijímat konstruktivní kritiku a nenechat si ubližovat jsou znaky zdravé a stabilní sebeúcty.
Sebeúcta je sebehodnocení, představa o sobě samém, která se utváří zkušeností, myšlenkami a vlivem okolního prostředí. Psychologové dokonce tvrdí, že k vytvoření zdravé sebeúcty máme pouze prvních šest let našeho života.
Nejsilnější vliv má samozřejmě rodina, zejména vnitřní pocit jistoty pramenící z rodičovské lásky. Pokud ovšem je dítě vychováváno s důrazem na perfekcionismus, orientací na výsledky, či v nějaké z mnoha frustrací či závislostí, je velmi pravděpodobné, že to na jeho sebeúctě zanechá následky.
Pokud člověk nemá dostatečně rád sám sebe, odráží se to na jeho vztazích s ostatními lidmi. Často se potom stává, že je nechá překračovat své vlastní vnitřní hranice nebo je překračuje on sám. Což má za následek, že buď si ubližovat nechá, nebo ubližuje. Jak tedy „opravit“ narušenou sebeúctu a jde to vůbec? Ano jde. Jedna z nejlepších cest je vypravit se za odborníkem a s pomocí pravidelného tréninku svou sebeúctu posilovat.
Na internetu naleznete mnoho návodů, jak si zvýšit sebevědomí a začít sám sebe mít rád, ale aby fungovaly, je třeba nejprve přesvědčit sám sebe, že mám svou hodnotu, nikdo nemá právo mi ubližovat a nikdo nemá právo za mne rozhodovat. Také je třeba si připustit, že všichni mě rádi mít nemusí, je to zase jejich rozhodnutí.
Přestaňte se srovnávat s ostatními. Každý člověk je jedinečnou bytostí a je zcela v pořádku, že je odlišný. Vaši hodnotu neurčuje společnost, rodina ani kamarádi, určujete si ji jen vy sami. Nikdo nemá právo soudit vaše schopnosti, dovednosti či vědomosti či vás dokonce kvůli nim ponižovat. A pokud to dělá, sám má dost problémů s vlastní sebeúctou.
