Článek
Když nastala energetická krize, která s sebou přinesla nehorázné zvýšení cen, nechávalo mě to poměrně chladným. Cenu elektřiny i plynu jsem měl ještě na několik měsíců zafixovánu a věřil jsem v uklidnění situace. Nerozhodil mě ani výrok nejmenované političky o nutnosti si přiobléct další svetřík.
Jenže čas plynul a ceny se směrem dolů příliš nepohnuly. A tak došlo i na mě. Před ukončením období fixace jsem začal pátrat po tom, co mě finančně čeká, a nestačil jsem se divit. Přes všechna ujištění v médiích, že je krize zažehnána a energií dostatek, jsem měl začít platit téměř trojnásobné zálohy.
Po propočtení nákladů a jejich porovnání s příjmy domácnosti jsem se rozhodl přistoupit k úsporným opatřením. Svolal jsem rodinnou radu a manželce a dětem předestřel nastalou situaci. Bylo mi jasné, že se spotřebou elektřiny příliš nezmůžeme, ale na topení by se pár tisíc ušetřit dalo. To jsem ovšem netušil, co způsobím.
Když jsem všem oznámil, že úderem tohoto okamžiku již nebude v domě dvacet čtyři stupňů, nýbrž nejvýš dvacet jedna a v noci ještě méně, dostala má teplomilná dcera mírný hysterický záchvat a manželka se mi doslova a do písmene vysmála do očí. Jestli prý po tom toužím, ať si mrznu, ale je s tím nemám otravovat. A nastal boj o termostat.
Kdykoli jsem se snažil o regulaci teploty, manželka s dcerou ji ihned opět v tichosti navýšily. Když jsem termostat zakódoval, přitápělo se doma elektrickou troubou, o jejíž spotřebě se asi nemusím zmiňovat. Vyřadil jsem z provozu troubu, našel jsem doma elektrická kamna. Doporučil jsem přiobléci svetřík, spal jsem dva dny ve své kanceláři na židli.
Vzdal jsem se. Smazal jsem z telefonu aplikace pomáhající kontrolovat spotřebu a náklady a pro klid rodinného krbu nechal termostat termostatem. Na zaplacení nedoplatku si holt budu asi muset vzít za rok půjčku.
