Článek
Moderní doba si žádá moderní metody a přístupy. A to ve všem, tedy i v oblasti řízení lidských zdrojů. Na internetu lze dohledat nespočet manažerských školení na téma komunikace, vedení týmu, problémový zaměstnanec aj. Stejně tak široká je i nabídka supervizorů, jejichž povolání se dostává na přední příčky žádanosti. V podstatě každá firma, která jde jen trochu s dobou, nabízí svým zaměstnancům služby supervizora.
Každý manažer se chce pochlubit svým skvělým, stmeleným, dobře fungujícím týmem, kde si všichni poplácávají po ramenou, rozumí si a ideálně spolu chodí ještě ve volném čase na pivo. Jakby přestala existovat různorodost lidských povah a zapomnělo se, že v každém kolektivu se najde někdo, kdo ho svým způsobem bude vždy narušovat. Někde v těch všech učebnicích a příručkách vykvetla utkvělá představa, že práci odvede jen naprosto sehraná parta lidí.
Já měl tu čest pracovat s několika různorodými týmy v různých firmách a organizacích a zodpovědně mohu říct, že dokonale sehraný přátelský kolektiv prostě neexistuje, a že se jejich manažeři opravdu snažili.
Jeden z mých prvních nadřízených byl poněkud chaotický šedesátník, který sice neublížil, ale také se nikdy nikoho nezastal. Prostě se chtěl v klidu dožít důchodu a mít klid. Ale pravidelně dvakrát ročně nás všech dvanáct podřízených pracovníků sezval do restauračního zařízení a neexistovalo nepřijít. On sám to chápal jako vynikající způsob tmelení kolektivu a také to tak před vedením firmy prezentoval, pro nás to bylo jen zbytečné utrpení, protože jsme se absolutně neměli mezi sebou o čem bavit. Každý tedy splnil svou povinnost a když se přiblížila jakž takž společensky únosná hodina k tomu se vypařit, tak zmizel.
Další z mých šéfů byl známý svým neotřelým moderním přístupem a snahou věci neustále posouvat kupředu. Tým, do kterého jsem se však dostal, byl kolektivem naprostých sólistů, každý si spravoval svou agendu a s ostatními se bavil pouze v nutných případech. V rámci tmelení kolektivu nás tedy vyslal na dvoudenní teambuilding „Přežití v divočině“.
Nasmlouvaná firma si převzala tři týmy odevzdaných a otrávených lidí a vysadila je s minimálním vybavením hluboko v Krkonoších. Co vám budu vyprávět, po návratu jsme se měli rádi ještě méně. Tento společný zážitek nebyl z těch nejlepších.
No a pak klasika – společné výlety, únikové hry, grilování, oslavy. Pořád to ale má společného jediné, stmelujete se nuceně s lidmi, se kterými byste se v soukromí třeba ani nebavili.
Ten, kdo vymyslí funkční a hlavně příjemné řešení pro všechny, bude aspirant na Nobelovku. Teambuildingy jsou totiž povětšinou pro zaměstnance pouze splněním povinnosti, aneb co si to ten šéf zase vymyslel.
