Článek
Ve svém profesním životě jsem už poznal mnoho typů vedoucích pracovníků a i já sám absolvoval nesčetně hodin manažerských školení. Abych ale dokázal vzpomenout alespoň jednoho vedoucího, který by pro mě byl prototypem dobrého šéfa, to musím hodně zapátrat v paměti.
Mým nejlepším nadřízeným byl chlapík, který měl pár let do důchodu, spoustu profesních i životních zkušeností a z žádného problému nedělal tragédii. To on mě naučil, že na prvním místě je člověk, že kdo nic nedělá nic nezkazí a že si stres vyrábíme jen ve své hlavě. Pod jeho vedením jsem byl členem jednoho z nejlepších a nejkolegiálnějších týmů. Práci nám přerozděloval spravedlivě, nikomu nenadržoval, ale taky nikomu nic neslevil. Člověk za ním mohl přijít s jakýmkoli problémem a on si na něj vždy udělal čas a pomohl mu jej vyřešit.
Po jeho odchodu do důchodu převzala vedení týmu zástupkyně ředitele firmy. Aby posílila svou pozici ve firmě, sloučila náš tým se svým a začala předstírat svou profesionalitu, vytíženost a nepostradatelnost. Nic horšího jsem doposud nezažil. Ona manažerka zakrývala svou totální neschopnost tím, že přicházela do práce v pět ráno a odcházela v osm večer. Nejdůležitější úkoly si nechávala pro sebe, aby pak mohla panu řediteli říct: „Zase jsem to za ně musela udělat.“ Tím, že dělala práci za své podřízené jí samozřejmě nezbyl čas na to, co měla dělat primárně, vést nás. Vnesla do týmu lež, závist a rivalitu, takže se pracovní prostředí stalo postupně nesnesitelné a kdo měl rozum, utekl.
Já sám o sobě nemohu říct, zda jsem dobrým šéfem. Snažím se. Vedu tým o deseti lidech na které se mohu spolehnout a mají vynikající výsledky. Nejsem v práci od rána do večera, mám i svůj soukromý život. Práci deleguji rovnoměrně mezi všechny tak, aby nikdo nemusel zůstávat zbytečně přesčas. Vždycky si totiž vzpomenu na slova mého nejlepšího šéfa: „Manažer, který je v práci od nevidím do nevidím, není manažer, ale neschopný idiot, který neumí delegovat.“
Kdysi se mi dostala do rukou jedna manažerská příručka. Taková „podpultovka“ vlastní výroby jedné obrovské firmy, která nikdy neměla přijít do nepovolaných rukou. Byla tam dokonce kapitola „Jak se zbavit zaměstnance tak, aby dal výpověď sám.“ Tam vám byly napsány neuvěřitelné postupy, které ovšem dodnes někteří rádoby manažeři praktikují.
Nejvíc mě zaujalo manažerské desatero pro odchod zaměstnance z firmy:
1. Nejtěžší úkoly je třeba zadávat v pátek odpoledne s deadlinem v pondělí ráno.
2. Zaměstnanci je třeba jeho chyby vytknout před víkendem nebo dovolenou.
3. Zaměstnanci je třeba jeho chyby vytýkat zásadně před kolektivem.
4. Na zaměstnance praktikujeme metodu „Cukr a bič.“ Občas jej odměňte, následně jej ale přede všemi pokárejte a odměnu mu nedejte.
5. Pokud přijde na zaměstnance pochvala, skartujte ji.
6. Každý úkol vypracovaný zaměstnancem je třeba mu alespoň 5× vrátit k přepracování.
7. Úkol, který je zpracován precizně, se vrací alespoň 3× s připomínkami.
8. Zaměstnanci přidělujte úkoly i nad rámec jeho dovedností.
9. Při každé příležitosti mu dejte najevo nedůvěru v jeho zkušenosti a znalosti.
10. Vždy se chovejte tak, aby Vás zaměstnanec nemohl nařknout ze šikany.
Když narazíte na někoho, kdo používá výše uvedené postupy, rychle zpozorněte a začněte si krýt záda. Je velmi pravděpodobné, že jste právě potkali člověka, který o vedení lidí neví zhola nic, ale mermomocí si chce hrát na šéfa. A takoví jsou nejhorší.
