Článek
Zdálo se mi poměrně nedávno, že můj přítel zemřel. Našla jsem ho ve vaně…utonulého. Jeho tvář byla klidná, jako kdyby spal. Snažila jsem se jeho těžké tělo vytáhnout ven ale nešlo to. Prosila jsem a křičela. Ale oči neotevřel. Bolest, kterou jsem v tom snu cítila, byla tak… mocná, že mě to vykoplo zpátky do reality a já se musela přesvědčit, že je skutečně vedle mě.
Byl.
Klidně oddechoval a snil si svůj vlastní sen. Přitulila jsem se k němu, aby se mé srdce uklidnilo. Z hlubin snění ke mě vztáhl své ruce, aby mě objal. Cítila jsem… klid.
Tvrdě spal, což potvrzovalo jeho výrazné chrápání. Ale nevadilo mi to.
Hlavou mi probleskla vzpomínka, na vlastně podobnou situaci. V hotelovém pokoji. Rozhodl se využít vanu, protože my máme jen sprchový kout. Byl ale hrozně unavený. Viděla jsem, jak mu klesá hlava k hladině. Měl tehdy fyzicky velmi těžkou práci. Brala si svou daň. Seděla jsem u něj. Mluvila, nutila ho, aby byl bdělý a zkrátil dobu očisty na nejnutnější zlo. Přeci jen zítra je taky den a to už se nebudu bát, že ho unavená mysl ukolébá… navždy.
Zvláštní…jak některé věci vyplavou napovrch. Nezatracuji fakt, že někdo může mít věštecké sny. Já to ale nejsem. Ten den mi totiž řekl, že ho málem srazili na přechodu.
Děje se to dnes a denně. Řidiči osobáků, dodávek, ale i motorek… a i lidé jako pěší. Každý někam pospíchá.
Já ne… aspoň se o to snažím.
Vycházím z domu vždy dřív, abych se právě tomu spěchu vyhnula. Protože… ve spěchu děláme chyby. Některé mohou být fatální. A zpátky čas nikdo nevrátí.
Sny jsou hrozně důležitou záležitostí. Aspoň pro mě ano. A tak jako velkým osobnostem v minulosti i mně přinášejí mnoho inspirace.
Někdy ale i mnoho bolesti. Je až neuvěřitelné, jak dokáže mozek perfektně simulovat pocity, a dokonce i bolest, ačkoliv jste tu konkrétní třeba nikdy nezažili.
Zdály se vám někdy sny, ve kterých jste cítili i fyzickou bolest? Jako kdyby vám někdo do žeber bodl nůž?
Mně ano. Ale o tom až někdy jindy.
Přeji krásný den a dávejte na sebe pozor.
Na hřbitov by nikdo z nás spěchat neměl, ať už ho čas sebevíc honí.
