Článek
Když rezident s předplaceným ročním parkováním dorazí domů až navečer, zoufale drandí kolem dokola čtvrtí, a když má štěstí, po půlhodině najde místo kilometr od domova.
Včera jsem noční logistický rituál vzdala a postavila auto na místo, kde asi tak o deset centimetrů přesahovalo žlutou čáru. Ráno jdu přeparkovat, jenže venku už stojí policista s naběhlou žílou na krku. Dělám, že tam není, a otvírám auto.
„Moment, vaše auto tady spáchalo přestupek,“ řekne příslušník.
Vzpomněla jsem si na přednášku o tom, že reagovat na lidskou blbost znamená, že ji člověk sám nemá zpracovanou. Řešením je vzít zodpovědnost do svých rukou a přistupovat k situaci kreativně, to znamená chovat se ve standardní situaci nestandardně. Nepřistupovat na žádné role, na pocit viny; chovat se prostě jako lidská bytost a umožnit příslušníkovi vzpomenout si, že je vlastně taky lidská bytost a může si dovolit být normální.
„Tak paní, víte, co spáchalo vaše auto za přestupek?“
„Jak to mám vědět? Já doteď spala. Ta auta už si dělají, co chtějí, za chvíli za nás budou jezdit i na dovolenou…“
„To auto stojí ve vjezdu.“
„Jo tohle, tak to spáchalo, ještě když bylo se mnou.“
„Co byste si uložila za pokutu?“
„Deset dřepů. Ale víc nedám.“
„Nechte toho. Předložte mi řidičák, techničák, občanku a pět set korun.“
„Tady to máte, a než to vypíšete, skočím si do krámu.“
„Takže já tady budu vypisovat, a vy si budete nakupovat? Dejte mi okamžitě pět set.“
„Tak mi dejte bloček.“
„Nejdřív peníze, potom bloček.“
„Nejdřív bloček, potom peníze. Co já vím, jestli nevezmete roha, když budu v krámě.“
„Pani, v tom případě napíšeme správní oznámení, kde se k situaci vyjádříte, a může vás to stát potom až x tisíc.“
„Výborně, já jsem se k tomu stejně chtěla vyjádřit.“
Beru si od příslušníka formulář a rozepíšu se o tom, jak je tu dopravní situace nahnutá a že by mohli řešit drobné parkovací přestupky domluvou. Popíšu dvě strany, příslušník mezitím bojuje s mou adresou.
„Co je to Pplk. Sochora?“ vyhrkne.
„Podplukovníka Sochora.“
Příslušník píše, jak slyšel: Pot plukovníka Sochora.
„A dělejte, nemám jenom vás,“ řekne netrpělivě.
„Tady mám vyplnit, jestli souhlasím s tím, že se situace stala, ale nesouhlasím s výší pokuty, nebo nesouhlasím, že se situace stala, ale souhlasím s výší pokuty, pak je tady, že v obou případech souhlasím, a tady, že nesouhlasím. Takže to musím ještě promyslet.“
„To nevyplňujete vy, ale já! Já vím nejlíp, co se vám honí hlavou.“
„Aha, vy pracujete s vědomím?“
„Ano, do týdne vám to na vědomí dáme. A pak vás ten humor přejde,“ vyškubne mi formulář z ruky.
Zkušenost k nezaplacení.
