Proč vás v redakci musí být tolik?

Před prázdninami je tu závěrečný díl první části seriálu o jedné české redakci. Postupně jsme probrali:

Tento díl pak věnujeme tomu, proč nestačí jeden novinář a jak to souvisí s důvěryhodností. Jaké jsou způsoby, jak dostat důležité informace k lidem, když už nečtou klasické zprávy? A jaká asi bude budoucnost tradičních médií? Na to jsme se zeptali nejpovolanější osoby: šéfky zpravodajství Seznam Zpráv.

Politici přestali novináře potřebovat a vyhýbají se jejich nepříjemným konfrontačním otázkám, říká zástupkyně šéfredaktora pro zpravodajství Petra Benešová

Petro, mohla bys nejdřív čtenářům přiblížit, co je vlastně tvoje práce?

Jako zástupkyně šéfredaktora mám v Seznam Zprávách na starosti zpravodajství. Spadá pode mě několik týmů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ domácí, zahraničí, kultura nebo některé zpravodajské podcasty (Ptám se já, Mediální cirkus, Vlevo dole nebo Kulturák). Všechny týmy mají svoje šéfy, se kterými denně a týdně na poradách řeším obsah –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ co budeme psát, natáčet, kterým tématům se budeme přednostně věnovat, nebo které aktuální zpravodajství nesmíme opominout.

Kolik lidí se podílí na vzniku jednoho článku?

Většinou jde o kombinaci: autor, editor, korektor, šéfeditor. Autor zprávu napíše, editor zkontroluje, korektor opraví chyby, šéfeditor umístí na vhodné místo na webu, upraví titulek nebo fotku a znovu projede správnost faktů. Snaží se ji co nejlépe čtenářům prodat.

Kdybychom to měli přiblížit na konkrétním příkladu: na konci května zemřelo neočkované dítě na záškrt. Co všechno se stane v redakci, než se tato zpráva objeví online?

Samotná informace o záškrtu se nejdříve objevila v agentuře ČTK, kterou si jako redakce platíme. Nejprve proto editor na zpravodajské směně zadá redaktorovi, aby informaci přepsal na náš web. Editor ji pak zkontroluje, pošle v systému do korektorny, kde opraví chyby, a následně ji publikuje na webu.

Takto jsme čtenářům poskytli prvotní informaci o záškrtu, která ale měla samozřejmě větší přesah a význam, protože se desítky let v Česku díky očkování nic podobného nestalo. Proto jsme se následně na poradě domácího týmu dohodnuli, že budeme v tématu pokračovat, a navázali jsme na to detailnějším článkem ve větším kontextu. Například jsme řešili, jestli rodiče porušují zákon tím, že nenechají dítě očkovat. Na něm se opět podílel reportér, editor, korektor a šéfeditor.

Nebylo by možné dělat zpravodajství levněji, s menším počtem lidí? Například influenceři typu Jsem v obraze nás na sítích informují sami, a mají statisícový dosah.

Pokud chcete dělat opravdu seriózní zpravodajství, kde si ověřujete podrobně a z několika stran všechny informace, tak se to doopravdy neobejde bez velkého týmu. Nemůžeme se opírat jen o „zprávy“ například ze sociálních sítí. Nikdy nevíte, jak vznikly, kdo za nimi doopravdy stojí a také za jakým účelem je šíří. Je nutné vše prověřit do hloubky. A na to potřebujete zkušené reportéry a editory, kteří jejich práci pečlivě kontrolují.

Zároveň má naše redakce velký záběr témat. Neseme jako redakce plnou odpovědnost za to, co vydáváme na webu, a – na rozdíl od často anonymních účtů – si nemůžeme dovolit šířit neověřené a nepravdivé informace, za které by nás kdokoliv mohl žalovat. V redakci tedy sedí mnoho lidí, kteří nejsou vidět, nejsou pod články podepsaní.

Jak se pozná dobrý editor?

O dobrého editora se každý reportér může opřít. Editor je s autorem od začátku daného tématu. Nejprve ho společně proberou, řeknou si, koho k němu osloví, jakou linku upřednostní, a na čem tu zprávu postaví, co je v ní důležité. Potom sleduje práci reportéra a řeší s ním posuny a nové informace. Když se autor nakonec dobere ke všemu, co k tématu chtěl zjistit, a osloví všechny respondenty, kterých se téma týká, dá pak text dohromady – editor pak ověřuje faktickou správnost, zdrojování, upravuje stylistiku tak, aby byl text pro čtenáře lehce pochopitelný a čtivý.

Kdy byli v poslední době editoři hodně potřeba?

V poslední době naší redakcí rezonovala hlavně investigativní témata, která zpracovává špičkový tým Radka Kedroně. Jako první médium jsme upozornili na trvající střet zájmů Andreje Babiše kvůli Agrofertu, odhalili jsme majetkové poměry ministryně Zuzany Mrázové, která z platu starostky užívala obecní byt v Bílině za regulované nájemné.

V posledních dnech pak na našem webu rezonuje příběh byznysu dvou známých lobbistů a zákulisních hráčů, kterými jsou Roman Janoušek a Tomáš Pitr. U všech těchto témat spolupracují autoři a editoři, takové kauzy se připravují dlouho a detailně. Dbá se na každé slovo, vše se několikrát prověřuje.

Kromě správnosti faktů tedy editoři hlídají i vyváženost. Jak se díváš na snahu o vyváženost či objektivitu ty –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jsou třeba novináři dostatečně objektivní ve vztahu k současné vládě?

Já jsem prošla mnoha médii, od printu, přes rozhlas, televizi a online. V každém médiu se dbalo na důvěryhodnost, ověřování informací a také vyváženost, abychom cíleně nestranili jen jednomu pohledu.

Budu teď mluvit jen za novináře v Seznam Zprávách, protože vidím detailně každý den hlavně jejich práci. V redakci měříme každému stejně. Vládě i opozici, a to bez ohledu na to, kdo zrovna vyhraje volby. Když vládl Fiala, přišli jsme s kauzou záložny, kde měl premiér uložené nepřiznané peníze. Detailně jsme popisovali také korupční kauzu Dozimetr, ve které figurovali lidé spojení s hnutím STAN. Stejně tak jsme popisovali opakovaně dotační kauzu Čapí hnízdo, kvůli které stál před soudem dnešní premiér Andrej Babiš. A tak bych mohla pokračovat. Je nám jedno, kdo ve vládě sedí, díváme se na všechny stejně. Celý život se řídím jednoduchým pravidlem, že zpravodajství dělám co nejvíce kriticky a objektivně.

Proč přesto klesá důvěra v média? Mohou mít jejich kritici v něčem pravdu?

Ještě před dvaceti lety byla hlavním šiřitelem zpravodajství média. Politici se bez nich neobešli. Pokud chtěli něco sdělit širší veřejnosti, museli to udělat přes média, kde probíhal proces, který už jsem popisovala –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ověřování, více zdrojů, protistrana, vyváženost, objektivita, kontext… A teď? Každý, kdo si založí účet na sítích, může psát, říkat, vysílat, postovat, co chce. Bez ohledu, jestli to je pravda, nebo ne.

Hlavně politici to mají jako svoje přímé kanály k veřejnosti. Přestali novináře potřebovat a vyhýbají se jejich nepříjemným konfrontačním otázkám. Anonymita sociálních sítí změnila také chování lidí. Někteří propadli dezinformacím, přestali věřit faktům, která psala a vysílala klasická média. Pomalu se změnilo vnímání toho, co je doopravdy ověřené, důvěryhodné.  Další ranou pro důvěru médií byl covid – izolace a bujení dezinformací – a zatím poslední je umělá inteligence.

Řada lidí ráda věří jednoduchým, líbivým věcem, nemají chuť si cokoliv zjišťovat, přijmou informace bez ohledu na to, kdo jim je poskytuje, ať už na sítích, v podcastech politiků nebo smyšlené story od AI. Informační chaos, mlha a dezinformace rozkládají společnost a její hodnoty víc, než si myslíme. Je to extrémně nebezpečné.

Pokud chceme, aby pořád platila nějaká pravidla, jak se novinařina dělá –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy důvěryhodně, poctivě, nezávisle –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak na tom každý den musíme pracovat. Zní to sice jako klišé, ale jinou odpověď nemám. Prostě čtenářům přesvědčivě ukazovat reálné fotky, videa, reálné autory, kteří na informacích pracují. Popisovat jim svět ze všech stran, barvitě, ne černobíle, jak ho vnímají například na sociálních sítích.

Co když postupně bude jejich vliv i velikost ubývat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ obejdeme se bez nich? Vystačíme si s influencery, chatboty, případně informacemi ze sítí a od samotných politiků?

Já upřímně doufám, že klasická média jako taková nikdy nezaniknou. Ostatně knihy také stále máme. Možná už nebudou ve formě, ve které je známe, protože technologie se řítí dopředu, ale pořád tady jejich pravidla objektivního zpravodajství zůstanou zachována. Média udržují rovnováhu ve společnosti, upozorňují na věci, na které by influenceři, ani vrcholní politici nikdy neukázali.

Jakým směrem se podle tebe mají klasické redakce vyvíjet, aby reagovaly na toto složité mediální prostředí?

Neměnit se hodnotově, pořád dělat poctivou novinařinu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale měly by určitě reagovat na vývoj technologií. Lidé jsou každý den zahlcení obrovským množstvím informací a často se v nich neumějí zorientovat a ani nemají čas se jimi prokousávat. Pokud doopravdy chceme, aby se k lidem dostaly podstatné informace, musíme jim v tom jít naproti. Myslím tím konkrétně ve formátech, které jim budou příjemné na čtení, poslouchání, sledování.

Už dávno nemůžeme čekat, že každý má čas ráno číst před prací noviny –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na českém trhu je jich ostatně stále méně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo že si v klidu poslechne najednou celý podcast, rozhovor nebo přečte dlouhou analýzu. Namísto toho máme nabídnout dobré doporučování nebo filtraci témat, která je zajímají. Stejně tak fungují stručné přehledy a souhrny, které lidé v rychlosti projedou a zastaví se u témat, která je zajímají. Mladí lidé jsou více zvyklí na video a audio, tedy i to je podstatnou součástí zpravodajství –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pokud nechceme, aby nám čtenáři jen zestárli a noví k nám nepřišli. Dnes už prostě nestačí napsat dobré téma, musíte ho umět i dobře prodat.

A na závěr: vybavuješ si nějaké momenty, kdy jste museli v redakci udělat těžké rozhodnutí?

Z nedávné doby lze uvést případ pedagoga, který se dopouštěl sexuálního obtěžování a nátlaku na studenty. Redakce v průběhu přípravy textu řešila, zda zveřejnit jeho jméno a další údaje, které by ho mohly identifikovat. V té době jsme měli případ ověřený z více nezávislých zdrojů. Vedle veřejného zájmu jsme ale zvažovali především citlivost celého tématu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy povahu popisovaného jednání a situaci lidí, kterých se případ dotýkal. Nakonec jsme se rozhodli identitu pedagoga neodhalovat.

Vždy se píše složitě o korupci, složitých kauzách, kde vážíte každé slovo. Náročná jsou i témata, kde zveřejňujeme citlivé lidské příběhy a tragédie. Pečlivě zvažujeme každý článek, u kterého víme, že vzbudí silný ohlas nebo rozruch –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ několikrát ho před vydáním čtou nejen editoři, právníci, ale také lidé z vedení, šéfredaktor. Prostě si musíme být jisti, že si za svojí prací stoprocentně stojíme.

Za rozhovor děkuje Bára Sedláčková

P. S. A na závěr ještě pozvánky na akce Seznam se s médii: