Článek
Vážení kolegové historici,
jak jsem již dříve naznačil, jsou zde prvé, zatím nezávazné výsledky mého pátrání po vynálezci suchého zipu. Muž, který ve svém deníku uvádí první historicky doložitelnou zmínku o práci na suchém zipu, byl jakýsi nemytý, strašlivě vousatý a často zapáchající erotoman v Německu. Svá zkoumání prováděl při styku s baronkou Ursulou von Hildesheim, poslední to zástupkyní zchudlé šlechtické rodiny z Hannoverského knížectví . Tato žena vynikala ve dvou oblastech. Jednou z nich bylo nápadné ochlupení (knírek si údajně holila každý den). Druhou oblastí byl pak hon na bohatého ženicha. Od jednoho ze svých milenců přezdívaného Bedra Engels, který se jejím snahám dlouho a úspěšně bránil, získala typ na jistého Karla Marxe, že prý vlastní obdivuhodný kapitál.
Netrvalo dlouho a naše baronka vytěsnila z Karlova lože ostatní souložnice a toto zcela opanovala. Evidentně ovšem se Karel, spící vyčerpaně v barončině klíně, od ní často až do ranních hodin nemohl odpoutat, přestože použil značné síly. Jeho tvář držela v klíně hraběnky nečekaně pevně. Jaké ovšem bylo aristokratčino zklamání, když namísto inzerovaného kapitálu, se Karel, jinak též nemajetný, vytasil s ušmudlaným rukopisem tlusté knihy, plným pro hraběnku nepochopitelných myšlenek a snažil se jí namluvit, že pro pětinu světa se tato práce v budoucnu stane povinnou školní četbou.
A zde se baronka dopustila fatální chyby. Karel byl odmrštěn jako neperspektivní, zatím co z jeho knihy se na 70 let stal bestseller. Jenom na svolení k výrobě svých bust vydělal miliony, o honorářích za knihu samotnou ani nemluvě. Baronka neustala ve své honbě na bohatého muže až do svých požehnaných 83 let, aby po té zemřela svobodná ve Vídeňském chudobinci „Am Theresien Kloster“.
Tuto mou zatím nepotvrzenou hypotézu, je nyní potřeba kriticky verifikovat, případně oponovat, o což Vás tímto žádám.
