Afghánistán - Země, která vás překvapí

Trvalo to 20 let Američanům, 10 let Sovětům, aby jim oběma došlo, že Afghánistán není země na hraní. A to cituji jen války z 20. a 21. století. Afghánistán je země, kde se objevil leckdo. Počínaje Alexandrem Velikým přes Leonida Brežněva po Georga Bushe, který v něm vedl svou válku proti terorismu. Nikdo tam neuspěl a zjevně to tak zůstane i nadále.

Geograficko-politickou zajímavostí je to, že všechna velká města má narozdíl od jiných zemí Afghánistán spíše na okraji svého území než ve vnitrozemí, kromě hlavního města Kábulu. To je jedním z důvodů, proč Afghánistán přežil invazi všech městských civilizací, které se jej snažily ovládnout. Několik let Američané po afghánských horách honili Usama Bin Ladina se svou nejmodernější technikou a museli to vzdát. Ono totiž taková vyspělá raketa se umu horských lidí nedá rovnat.

Poměrná část obyvatelstva žije dále v Afghánistánu horským či polohorským životem nomádů. Místo honosných sídel si staví stany. Když přiletí raketa, máte po baráku a než přiletí další, máte stan sbalený. Jaká výhody pro lidi, kteří jsou mobilní!

Představa, že je Afghánistán nějaké smetiště dějin či rovnou místo, kde se nic neděje, je velmi vzdálená od pravdy. Afghánistán byl povinnou světovou zastávkou pro všechny vojevůdce a význačné krále a státníky světa.

Kde myslíte, že se Winston Churchill vyučil? Kde získal své strategické schopnosti vést světovou válku? Jako mladý britský důstojník při své misi (mírové) v Afghánistánu. Bylo to v této roztodivné zemi, kde si horečně dělal zápisky a hltal plnými doušky příběhy dávných věků o slavných bojovnících, kteří vyhnali ze svého území každého, kdo by tam chtěl zůstat víc než pár dní jako host.

Afghánci mají z času příchodu Britů přísloví: „Když přijde jeden Brit, je to geograf, pak přijdou další dva a už si zemi zaberou, tak zabij prvního a bude pokoj.“ Je třeba říci, že narozdíl od Indie či části Íránu Britové, tato světová velmoc, fabrika na výrobu kolonií, v Afghánistánu neuspěla. Stejně jako ostatně všichni ostatní, nemusí jí to být zas až tak líto.

Kéž je to však poučením pro takové velmoci jako je USA a Rusko, které se vytahují svými zbraňovými možnostmi. To, co mají, by na pokoření Afghánců, kteří jsou v umělém žebříčku ekonomického rozvoje na jednom z nejnižších příček světa, nestačilo.

A nejde jen o to, že afghánský terén je horský, taková Arménie je také členitá a Arménci bitvu o nejhornatější část na hranici s Ázerbájdžánem prohráli. Argument, že zůstal Afghánistán nepokořen kvůli své geografii je lichý, mnoho jiných zemí na tom bylo podobně, a co z nich zbylo? Jen kořist pro supy a hyeny.

Nene, v tomto musí být zakopaný pes jinde. Vezměme třeba v úvahu takový Tibet. Také čelil Britům a jejich puškám, se vší svou kulturní výbavou a historickými zkušenostmi jednoho času vládli i samotným Číňanům, nakonec o svůj díl země na světě přišli. Zatím, zdá se, ještě nadlouho.

Ani nejnovější technologie ani rozličné kulturní strategie, které si s sebou vezli potenciální dobyvatelé této země, nenašly u Afghánců rodnou půdu. Afghánistán byl svého času jedním z hlavních zdrojů světové zásoby opia, nic, na co by se dalo ukazovat jako na užitečný vývozní artikl. Každopádně jsou Afghánci zvyklí na vysokou míru imaginace a poměrně rozvinutou formu myšlení, kterou si na Západě lidé zpravidla navozují právě drogami (když jim intelekt nestačí), které se často vyrábí ze surovin paradoxně pocházejících často přímo z této země.

Když přišli ostřílení ruští vojáci do Afghánistánu, mnuli si ruce. Tohle bude snadné, každý ví, že sovětská armáda je neporazitelná a jistě to vědí i Afghánci. Nicméně, když čtete zápisky členů ruských elitních jednotek a jejich zkušenosti s afghánskými bojovníky, opak byl pravdou. Většina těch hustokrutopřísných bojovníků se při styku s něčím, co jim připomínalo mysteriózní obludné monstrum, které na ně Afghánci vyzkoušeli, vnitřně rezignovala. Řada veteránů z války v Afghánistánu si s sebou dovezla trauma na celý život. Holt jiný kraj, jiný mrav.

Hlavně jiná představivost a možnosti. To, že někdo celý život pase ovce ještě neznamená, že vám nemůže šeredně ublížit. Třeba má u sebe něco, co vy nemáte, ani kdybyste si skoupili celý atomový arzenál, co je ho na světě.

Zkušenosti vyspělých západních armád svědčí o tomtéž. Američané se raději těch 20 let drželi od Afghánců dál ve svých klimatizovaných leženích a moc nevystrkovali nos. Jejich pobyt v Afghánistánu byl pro Ameriku zatraceně drahý, neměl kýžené výsledky, a tak si Američané museli sbalit stany a grily na své hambáče a odtáhnout s ostudou domů.

Pokud byste chtěli Afghánistán navštívit jako turisté, varuji vás. Afghánistán je pro Česko rizikovou zemí. Možnost únosu či nějakého vážného incidentu v případě překročení afghánských kulturních a sociálních hranic je vysoká. A co si budeme povídat, Češi si v oblasti kulturní diplomacie často počínají jako sloni v porcelánu ba co víc, překračování hranic druhých mají jako koníček a zábavu, a to by se zrovna v Afghánistánu mohlo šeredně vymstít. Tak raději seďte doma v bačkorách a pusťte si o této fascinující zemi nějaký dokument.

Že jste se nedozvěděli z článku o Afghánistánu nic solidního, hmatatelného, na co byste si mohli sáhnout, a říct já vím? Tak možná to bude tím, že vám chybí ten správný úhel pohledu, ta úroveň imaginace, porozumění symbolického jazyka jevů, to vše dohromady cizince k Afghánistánu neodolatelně přitahuje a zároveň je tak děsí. Anebo tyto schopnosti máte a pochopili jste, že právě rovina abstraktní imaginace je to, co umí Afghánci ovládat ve své abstraktními podivnými tvary oplývající krajině, a že to je právě ta zbraň, pomocí které zástupu zahraničních horkých hlav přivodili pořádný duševní zkrat, ze kterého se hned tak někdo nevymotá.

Zdroje:

Jonathan. Lee. Afghanistan: A History from 1260 to the Present, Expanded and Updated Edition. 2022. Reaktion Books.

Thomas J. Barfield. Afghanistan: A Cultural and Political History, Second Edition. 2022. Princeton University Press.

Vlastní zkušenosti s Afghánistánem.