Článek
Jan Pavel II. představoval významné public relations církve a papež František dramaticky měnil církev zevnitř. Oba byli svým způsobem osobití. Dnešní papež není ničím zvláštní, je přesně takový, jakého jej chce doba. Taková neutrální osobnost, o které si není co myslet. Domnívám se, že je to hodně špatná zpráva o církvi a pro církev.
Dnešní svět je sice z velké části bez barvy, chuti a zápachu, ze všech sil korektní a zároveň nespravedlivý v důsledku vůči všem. Jenomže tím, že se mu přizpůsobíme, nic k lepšímu nezměníme.
Pokud je někdo pouze odrazem hladiny rybníka, asi ji nebude schopen zčeřit, že? A papež Lev XIV. je právě takovým hologramem doby.
Cesta k „želé“ církvi, přes Jana Pavla II. a papeže Františka až ke Lvovi XIV.
Jan Pavel II., papež hurikán
Jan Pavel II. šel do všeho. Měl pro strach uděláno. Zde na jednání s Vladimírem Putinem
Papež Jan Pavel II. dokázal měnit atmosféru společnosti. Přitom vůbec nešel s dobou a církev naopak držel v zakonzervovaném stavu. Byl kontroverzní vůči modernímu světu, ale ten jej tak nějak svým způsobem bral. I když Jan Pavel II. měl nemoderní názory o sexu, nikdo jej nepranýřoval na stránkách novin. I když mu nevoněly potraty, setkávali se s ním dál liberální osobnosti z celého světa.
Gravitace duchovní síly, kterou vyzařoval a vedl, se, jak říkají „zlí“ jazykové, odrazila na pádu komunismu. Dokonce se proslýchá, že za atentátem na papeže stály komunistické síly. Každopádně to byli politici, kteří byli vyděšeni tím, co „efekt Jan Pavel“ dělá s rovnováhou Východu a Západu.
Papež František, pedantský jezuita
Papež František u Zdi nářků v Jeruzalémě. František bořil hranice.
Pokud jde o církev, nebral si František žádné servítky. Doslova vymetl všechny pavučiny z Vatikánu, vysypal církvi kostlivce ze skříní, snížil platy kardinálům, zvýšil jim nájmy bytů v Římě a skoncoval s černotami ve Vatikánské bance. Potud palec nahoru. I když veřejnost jeho vnitřní čistky a zápasy s církví samotnou moc nezajímaly.
Byl to papež, který se snažil o lepší povědomí o církvi v očích veřejnosti, i když to dělal právě po jezuitsku. Scholasticky a trochu prkenně. Každopádně skromnost a střídmost opravdu uplatňoval do slova a do písmene po vzoru svého velkého učitele Ignáce z Loyoly.
Církev se mermomocí snažila i v době jeho těžké nemoci, aby vydržel, aby mohl dál být tváří katolíků, protože tak nějak tušila, že nebude zbytí, že za něj nemá adekvátní náhradu.
Proto také původně zvolila papeže z řad jezuitů, a tím porušila nepsané pravidlo několika staletí. Stejně jako v případě Jana Pavla II. porušila další úzus: papežem může být jen Ital, a zvolila prvního slovanského papeže v historii.
Obě její volby vedl správný duch. Jenomže tentokrát se církev přepočítala.
Papež Lev XIV. , znamení doby
Současný papež je tak slabý, jako doba
Při volbě nového papeže nedošlo k žádným revolučním zvratům. V kuloárech se šuškalo o možném africkém či asijském kandidátovi, ale to konzervativní italští kardinálové nemohli připustit a v souvislosti s volbou amerického prezidenta Trumpa vsadili alespoň zdánlivě na jistotu. Šáhli proto po americkém kandidátovi.
Americká katolická církev je po té italské a německé ve světě nejbohatší. Jejich volba se tak podobala losu investorskému. Víme, že investoři zrovna nejsou experti na lidi a často se mýlí. Hlavně svět neovlivňují tak, jak by si sami mysleli. Svět změnila osobnost Jana Pavla II., církev poznamenala jezuitská povaha papeže Františka a Lev XIV. nezmění vůbec nic.
Protože on se žádnou výjimečností nevyznačuje. Je takový neslaný, nemastný. Je investorským projektem církve, který se jí nevyplatí. Posledně si před hollywoodskými hvězdami, jejichž prestiž a sláva také notně upadla, posteskl, že na světě ubývá kin. Konzervativním katolíkům tím asi radost neudělal a veřejnosti je to šumák, že má papež starosti o návštěvnost kin.
Jako papež by potěšil spíše někdo, kdo by se ve společnosti ujal laskavého a pevného příkladu a byl zároveň schopen zaujmout a inspirovat svou osobností. Jinak dojde nevyhnutelně k tomu, že bude dělat rozhodnutí, která nemá vnitřně pod kontrolou. A v katolické církvi zřejmě takoví vysoce postavení činitelé došli. Abyste mohli někoho vést, musíte k tomu mít jeden nezbytný faktor: charisma. A to novému papeži narozdíl od jeho předchůdců zoufale chybí.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-papez-si-do-vatikanu-pozval-hollywoodske-herce-posteskl-si-nad-navstevnosti-kin-40549045
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-vatikanska-banka-spravuje-majetek-cirkve-problemum-se-zakonem-se-ale-nevyhnula-274757
https://cnn.iprima.cz/polak-jan-pavel-ii-byl-prvnim-slovanskym-papezem-v-historii-katolicke-cirkve-3132
