Sudety měly patřit Němcům a byl by klid

Pojďme se vypořádat s horkou kaší, kolem které Češi chodí už od druhé světové války. Co bylo tehdy správně? A co je správně teď? Mají se Němci dostat ke „svým“ Sudetům nebo nemají?

Češi za nacismu zbrojili a zbrojili skoro nejvíc v Evropě. Ale ve skutečnosti moc dobře věděli, že jim to nebude nic platné. Směrem z Rakous byly české země naprosto nechráněné a otevřené vůči protivníkovi, který se chystal na jejich okupaci. Ozbrojený odpor by smysl dával za jistých okolností, které se jednoduše neodehrály. Takže o něm nemá smysl fantazírovat, stejně jako o tom, co by kdyby.

Sudety jsou však jiný případ. Jsou zdá se nikdy nekončícím konfliktním tématem, které brání smíření obou národů.

Mýtus o Češích, kteří sic měli dost nabito, ale vzdali to, už dnes historická fakta neustojí. Problém spočívá někde jinde, v tom, že se některé věci neměly stát. A to souvisí rovnou s Benešovými dekrety. Že nebyl Beneš žádný svatoušek, to už Češi ví. Nedávno o něm historik Pavel Kosatík napsal historickou revizi pod názvem O tom Benešovi. Ale nejen o Benešovi se píšou nové knihy a vrší se kontroverzní pohledy.

I o samotných Sudetech dali čeští spisovatelé dohromady knihu s provokativním názvem: Sudety: Ztracený ráj. O co jde? Text podsunuje čtenáři přímo kacířskou myšlenku: že bylo dříve v Sudetech líp. A to za přičinění jejich německých obyvatel.

Dnes totiž Němci do Sudet jezdí spíše pro nevkusné kýčovité trpaslíky. Dříve zde obývali místa, o které Češi sami nestáli. Ti se vždy soustřeďovali jen v nížinných oblastech, Němci byli schopni osídlit i náhorní planiny a hory. Takže vlastně převzali místa, která zas tolik Čechům mentálně nebyla vlastní. Jakto, že to najednou začalo vadit?

Mimochodem Šumavu - Sudety zpropagoval právě český Němec Karel Klostermann. Bez něj by zůstaly jen odlehlým úhorem bez turistů. Češi nemají problém s Klostermannem, jeho knih jsou vždy plná šumavská knihkupectví. Češi nemají problém s tím, že byli Klostermann nebo Adalbert Stifter Němci, ale mají problém s Němci jako takovými. Podle mě tohle je vrchol pokrytectví a oportunismu. Ale kdyby tito dva autoři žili v Česku v poválečné době, tak by oba bez milosti vykopli a možná ještě něco horšího. Čím je pravda ošklivější, tím víc je třeba před ní nezavírat oči. A toto je ten případ.

Je pravda, že se těsně před válkou a za války většina sudetských Němců přidala k Hitlerovi. Dá se ale říci, že vlastně Češi nedali svým německým bližním tehdy moc jiných šancí.

Za prezidenta Masaryka byl region systematicky podhodnocován a němečtí občané první republiky v pohraničních oblastech byli bráni jako občané druhé kategorie. To je neúprosná realita. Otázkou je, co by dělali Češi na jejich místě? Vlastně to víme, sami se stali součástí Protektorátu pod taktovkou Říše. Jen minimum z nich vzdorovalo, zvlášť, když přišli na to, že to je pro ně výhodné držet ústa a krok. Protektorát měl v rámci nacistického systému zvláštní status. Jezdili se sem rekreovat důstojníci a němečtí vojáci z fronty, a pokud jste neměli židovský původ a otevřeně nevzdorovali Hitlerovi, žilo se vám docela dobře.

To také Češi nechtějí slyšet, sami se zachovali jako oportunisté, ale Němcům ze Sudet vyčítají, že se sami přihlásili k tehdejším pořádkům. Oni to udělali také, akorát v rámci jiného systému fungování, samozřejmě. Málokdo už dnes chápe, že Češi také stáli na druhé straně barikády, v podstatě byli součásti poražených mocností v rámci druhé světové války.

Tím se dostáváme k zločinným plánům, které připravovala česká exilová vláda po ukončení války. Je pravda, že část Čechů v Sudetech byla přemístěna na jiná místa v zemi, oproti pozdějšímu násilnému vyhnání Němců ze Sudet to však bylo nesrovnatelné.

Plukovník Kalla, vojenský atašé v Londýně, shrnul postoje domácího odboje takto:

Potřebuje to nějaký komentář? Jistě, řada Čechů bude kontrovat, že podle Hitlerova Mein Kampfu a jiných nacistických dokumentů mělo být s Čechy naloženo stejně. Ale to není pravda, většina Čechů měla z pohledu nacistických ideologů vlastně status „nepřiznaného německého původu“. Dokola opakované komunistické a jiné lži je třeba v českém mediálním prostoru opakovaně dementovat.

Naštěstí tehdy k masivní realizaci Kallova plánu nedošlo. Ne však protože byla česká vláda v Londýně plná lidumilů. Jen se obávala masivní zahraniční reakce. Tady je třeba se pozastavit, Česko utrpělo za nacismu nejméně škod z celé Evropy, proč taková nenávist, kde se v Češích vzala? Nad tím je třeba se hluboce zamyslet. Kdyby Češi trpěli stejně jako Židé, nebo jako Holanďané při hladomoru v rámci německé blokády, dalo by se říci: ano, zde byl položen základ pro tuto nenávist, ale takto?

12. 5. v roce 1945 vystoupil Beneš proti Němcům v Brně. Odvolával se na myšlenky nekompromisního nacionalismu. Proti tomu protestoval akorát novinář Ferdinand Peroutka, ale byl na to sám. Ostatní novináři a média Benešovu představu bezvýhradně sdíleli.

Následkem protiněmeckých nálad byli všichni Němci bez rozdílu zbaveni státního občanství. Noviny dále psaly němec s malým písmenem. Němci se ocitli v bezprávním vakuu. Následuje řada exekucí Němců bez řádného soudu. Beneš tím otevřel Pandořinu skříňku. Sudety tedy nebyly jediným problémem. Všechno vzniklo již daleko dříve a bylo pečlivě plánováno.

Začaly se množit amatérsky režírované divoké odsuny Němců z jednotlivých měst, kde byli zabíjeni a umírali na cestě hladem, třeba během pěších pochodů z Brna, Příbrami či Jihlavy. Dočasnou internaci v Pohořelicích u Brna nepřežilo na 470 osob. V Ústí nad Labem došlo k rabování vojenských skladů. Místní obyvatelé zabili nejméně 200 Němců. Živelný odsun s pár krámy na povoze postihl na 660 000 Němců.

Největší křivda ze strany těch, kteří se křižují nad tím, že vše bylo správně, že přeci kolektivní vina byla v pořádku, se odehrála v případě německých antifašistů. Kdyby šlo místním obyvatelům pouze o pomstu za německé zločiny, nebylo by to sice hezké, ale bylo by to pochopitelné. Ale o to vůbec nešlo.

Existovala zde nemalá skupina německých antifašistů. Jak s nimi Češi zacházeli? Odměnili je za jejich odpor?

Některé z nich Češi rovnou zlikvidovali či je úplně vyřadili z možnosti účasti na veřejném životě na základě strachu z toho, že by mohli získat moc. A také řadu z nich obvinili jejich bývalí nepřátelé, nacisté, kteří již byli odsunutí do Bavorska. Češi udání vzali s povděkem. Každopádně čestní Němci neměli nadále v Čechách na růžích ustláno. Bylo jich poměrně hodně, na 150 000. Nakonec jich u nás zůstalo jen 23 000. Pochopili, že nejsou i tak vítáni.

Takže si to shrňme: Nevzdorovali proti Hitlerovi: byli za oportunisty. Vzdorovali proti Hitlerovi: byli za nepřátele. Co to znamená? Nejde jen o to, že se Čechům nikdy nikdo nezavděčí. Češi by si měli zkrátka upřímně přiznat, že podobně jako Němci jsou schopni se jako masa chovat jako naprosté zrůdy. A vyvodit z toho pro sebe důsledky. Například takové, v jakých bodech sami sebe hlídat a předcházet podobným excesům.

Pokud by někdo tvrdil, že jsem zaměřený protičesky, jen kvůli tomu, že o Češích říkám holou a syrovou pravdu, bude takové křivé obvinění součástí českého tmářství a ohyzdné hnilobné skvrny na české povaze.

Postoj k sudetským Němcům je podle mě velké memento. V Sudetech pobývám pravidelně a mohu vám říci, že si odsunem Češi nijak nepomohli. Utrhli si velkou mezinárodní ostudu a zanechali území, které „zbavili“ Němců, v tristním stavu. Jedná se totiž o krajinu, kterou sami obývat nechtějí a nikdy nechtěli už od středověku, a to byl právě důvod, proč ji tehdejší panovníci obsazovali Němci. Když projíždíte Sudety, potkáváte se se samými zbořenými usedlostmi, prázdnotou zející krajinou a hromadou pochybných „podniků“. Je to ostuda.

Strom se pozná podle ovoce. A Češi svým nenávistným gestem vypěstovali jen shnilá jablka sváru. Pak není divu, že se do nich obávají sami kousnout. Jsou si totiž moc dobře vědomi toho, že by se jimi otrávili.

Zdroje:

Edvard Beneš. Odsun Němců z Československa. Přetisk 1996. Dita.

Kurt Langer, Milan Kubeš. Dny strachu: zpráva o „odsunu“sudetských Němců z Bruntálska.1992. Institut pro středoevropskou kulturu a politiku.

https://www.klostermann.cz/klostermann/soupisdila.asp