Článek
Nepodceňujme sílu nenápadných lidí. A rozhodně ne sílu jejich myšlenek.
Jedna taková idea, původně velikosti nepatrného hořčičného semínka, vyrostla v obrovskou sekvoj, která pokryla velkou část světa a pomohla zničit nadvládu britského světového impéria nad celou Indií. A zapůsobila nejen tam. Začala totiž v malé jihočeské vesničce.
Jak se dostala tak daleko, tisíce kilometrů, na druhý konec světa? V době, kdy neexistovaly žádné sociální sítě. A o šíření dat nerozhodovaly sekundové kliky na mobilu.
Do doby Petra Chelčického (1379? - 1460?) byli křesťané zvyklí, když se nedomluvili, doslova se vzájemně mlátit po hlavě. Tento zvyk chytili ve starém Římě od chvíle, kdy se ve čtvrtém století stali státním náboženstvím. A už se to vezlo. Sv. Augustin (354-430), jejich hlavní ideolog, přinesl koncept svaté války, v níž bylo téměř vše dovoleno. Ve smyslu účel světí prostředky. Když to církvi neslo, tak proč ne.
Náhle, v 15. století, tyto představy napadaly zrovna v českých zemích jejich protagonistům - římským katolíkům - na hlavu. Jediné místo na světě, které se proti nim vzbouřilo, mělo ohnisko vzpoury v českých zemích. Zde husisté, následníci Mistra Jana, naháněli strach i velkým a zkušeným matadorům křížových výprav.
Do celé té bitevní vřavy přichází nenápadný člověk, jehož jméno neznáme. Možná se jmenoval Petr Záhorka, možná ne, říká se mu dnes Petr Chelčický podle obce, kde nejspíše žil. Podle zápisů z katastru se nenašel, a to měl být zemanského původu.
Podle všeho si na světských statcích nezakládal. Měl totiž úplně jinou agendu.
Situace v českých zemích 15. století: husité bojují, Petr mluví
Alfons Mucha považoval Chelčického osud za natolik důležitý, že jej zahrnul do svých několika pláten Slovanské epopeje.
Chelčického intervence u Vodňan se stala součástí Muchovy epopeje
Na výše uvedeném obraze se nachází Chelčický blízko svého bydliště. U Chelčic, kde se vrší nešťastníci, kteří pochází z Vodňan. Zde zasáhl zrádný Oldřich z Rožmberka, který tehdy husitské Vodňany napadl. Výsledkem byla řež husitů, kteří přišli Vodňany bránit zvenčí.
Ne, nesmíš oplácet zlo zlem, neboť to se pak násobí a konce mu není. Nechte zlo, ať samo sebou zanikne.
Ve vší té vřavě se nachází Chelčický, který přichází s duchovní oporou. Na obraze je jako živý zachycen, když zasahuje proti muži hrozícímu pěstí. Říká mu:
„Ne, nesmíš oplácet zlo zlem, neboť to se pak násobí a konce mu není. Nechte zlo, ať samo sebou zanikne.“
Chelčický znal Jana Husa i Jana Žižku. Dokonce se k němu podle fikce Václava Erbena chodil radit i novopečený český král, poslední z českého rodu - Jiří z Kunštátu a Poděbrad. Co víme jistě je, že tentýž král umožňuje v roce 1457 malé komunitě přísných utrakvistů žijících podle Petrových ideálů usadit se na jeho panství v Kunvaldě. Tam, ještě za Petrova života vzniká Jednota bratrská, jejímž posledním biskupem se stává Jan Ámos Komenský. A kruh se uzavírá.
Války a jiné druhy vražd mají svůj počátek v nenávisti k nepříteli a v neochotě být trpělivý se zlem. Jejich kořen je v nezmírněné sebelásce a v nepřiměřené náklonnosti k dočasnému majetku. Tyto konflikty vznikají na tomto světě, protože lidé dostatečně nedůvěřují Synu Božímu, aby se řídili jeho přikázáními.
Na svou dobu unikátní mírová poselstva, která Jiří z Poděbrad posílal po celé Evropě, byla bezpochyby inspirována duchem myšlenek Petra Chelčického a je možné, že si Jiří z Poděbrad opravdu od Petra Chelčického osobně bral rozumy.
Petr Chelčický měl svébytný životní přístup. Jezdil po kraji a přemlouval husity, aby přestali bojovat. Byl v Praze, Táboře a všude možně jinde. Právě po vítězné husitské bitvě na Vítkově, kde měl Zikmund a jeho rytíři poněkud jiné starosti, se rozjel za pražskými univerzitními mistry. Důrazně je žádal, ať přestanou schvalovat válku.
Jeho argument byl prostý - Ježíš sám neschvaloval ani obranu sebe sama, natož pro své učedníky. Za žádných okolností nesmíte použít fyzické násilí, a to ani v rámci obranné války, dštil Chelčický.
Jak tedy bojovat? Přeci duchovně. Tento boj je silnější.
Duchovními prostředky jako je víra, pokora a láska, lze dosáhnout více než mečem. A nakonec se jeho slova prokázala jako pravdivá. Ono to nebylo tak jednoduché, jak se může dnešnímu člověku zdát. V době, kdy po kraji katoličtí pohůnci hledali jakékoliv spiklence proti církvi, Petr tvrdil, že církev je za zenitem. V situaci, kdy radikální husité trestali každého, kdo se jim postavil, tvrdil, že porušují zásady písma Svatého.
Petr nebyl pouhý rebel, ale muž kovaných zásad. Ale nepotěším ty, kteří by rádi, aby za své principy trpěl, a pak by ho mohli vidět někde v kostele jako útrpného svatého. Nikoliv, na to byl Petr až příliš chytrý a nezúčastněný, než aby se někým či něčím nechal trápit.
K tomu všemu hlásal naprosté nenásilí - zásadu ahinsá, která byla v souladu s určitými duchovními proudy v Indii, ale to sám Petr netušil, kam až moc jeho myšlenek a jejich propojenost sahá.
Petrova řeč je slyšet v Rusku 19. století
Svět, který je v rozporu s Bohem, musí být držen v mezích mečem světa. Praví křesťané však milují Boha a své bližní jako sebe sama; z Boží milosti se nedopouštějí žádného zla. Není nutné je nutit k dobru, protože oni vědí lépe, co je dobro, víc než zákon ukládající autoritu.
Z českého duchovního prostředí se Chelčický dostal v 19. století až do toho ruského. Ruský spisovatel a filozof Lev Nikolajevič Tolstoj využil myšlenky jihočeského myslitele Petra Chelčického především jako klíčový morální a ideový základ pro formulaci svého křesťanského anarchismu a radikálního pacifismu.
Chelčického myšlenky Tolstoj rozebírá v knize Království Boží je ve vás. Zde jej představil mezinárodnímu publiku. Uvádí, že to byl právě Chelčický, kdo jako první rozpoznal neslučitelnost státní moci a církevních dogmat. Chelčický ve svém díle Sieť Viery popisuje církevní preláty a světskou moc jako ty, kteří Ježíšovu rybářskou síť trhají. A trval na absolutní rovnosti všech „kast“.
Tolstoj zapracoval Chelčického myšlenky do ruského kontextu. Na základě jeho inspirace začal tvrdit, že carské Rusko je z podstaty násilnická organizace. Obhajoval odpírače vojenské služby a duchovně se opíral o Chelčického.
Financoval ruský překlad Chelčického díla Síť víry, které následně vyšlo v Petrohradě.
Spravedlivá společnost se podle Chelčického tvoří lidmi, kteří odmítají městskou dekadenci. Tolstoj na základě jeho tezí vytvořil své komuny. Členové těchto zemědělských družstev v Rusku se pokoušeli žít přesně podle ideálů rané křesťanské rovnosti, bez uznávání státních úřadů, soudů či armády – v podstatě tak oživili model rané Jednoty bratrské na ruské půdě.
Situace v Indii 19. století: Britové rozdmychávají konflikty
Indie byla vždy mnohotvárná země. Ovšem před příchodem Britů byla rozdělena především na muslimskou a hinduistickou část. Jednotlivé náboženské sekty bojovaly jedna proti druhé. Právě tuto rozdělenost použili v 19. století k jejímu ovládnutí Britové. Ponoukali totiž jednotlivé skupiny proti sobě.
Byli to právě Britové, kteří tuto rozdělenost ještě více vyšponovali. Do jejich příchodu se lidé poměrně volně identifikovali s jednotlivými duchovními proudy. Britská správa záměrně zavedla sčítání lidu, kde se každý musel identifikovat s konkrétní náboženskou škatulkou. Buď byl hinduista (samotný pojem hinduismus je konstrukt pro Brity), muslim nebo sikh a podobně.
Takto Britové ukotvili jednotlivé rozdíly a také zavedli systém, kdy muslimové mohli volit jen muslimy a hinduisté jen hinduisty. Znemožnil se tak vliv nenáboženské opozice, protože každý politik musel agitovat jen na základě své víry, která byla stavěna do protivky vůči té druhé.
Gándhí a Chelčický 20. století: místo pistole hrstka soli
Kdo poslouchá Boha, nepotřebuje poslouchat žádnou další autoritu
Mahátma Gándhí byl indický právník, který se se segregací setkal nejen u sebe doma, ale i v Jihoafrické republice, kde provozoval právní praxi. Byl ovlivněn filozofem Tolstým, který mu vlastně naservíroval Chelčického jako na stříbrném podnose.
Chelčického radikální křesťanský pacifismus jej zcela nadchl a motivoval jej k striktnímu pacifickému protestu. Byl přesvědčen, že v nenásilí je více síly než v násilí, a brzy se o tom přesvědčil na vlastní kůži.
Gándhího Solný pochod v roce 1930 předznamenal rozpad britské moci na indickém subkontinentě. Právě tam integroval Chelčického trvání na morální převaze bez použití fyzické síly. Jak?
V té době Britská koloniální správa uvalila v Indii monopol na sůl a zavedla vysokou daň na její sběr. Pro nejchudší obyvatele byla sůl otázkou přežití. Gándhí se rozhodl jít přes 380 kilometrů k Arabskému moři. Tam došel ke břehu, sehnul se a nabral do ruky špetku soli. Cestou se k němu přidávalo tisíce lidí.
Ve chvíli, kdy do rukou nabral špetku soli, porušil tak de facto zákon a paralyzoval britskou moc. Z malého hořčičného semínka z jihočeských Chelčic se stala špetka soli, která zničila jednu velkou říši.
Chápete vy sami sílu nenápadných lidí a jejich dopad na svět? Ne, Chelčický nebyl kněz, nebyl ani šlechtic, nebyl to ani akademik, a přesto dokázal víc než všichni tihle dohromady.
Čím? Vždyť majetný nebyl, nebyl ani populární mezi tisíci lidmi.
Silou ducha a myšlenky.
Zdroje:
Jiří Otter. První sjednocená církev v srdci Evropy: Českobratrská církev evangelická. Kalich. 1992.
Jaroslav Boubín. Petr Chelčický : myslitel a reformátor. 2005. Vyšehrad.
https://www.mujrozhlas.cz/vltavin/petr-chelcicky-inspiroval-po-staletich-i-lva-nikolajevice-tolsteho-nebo-mahatma-gandhiho
