Článek
Věštit může kdekdo, ale vsadit na své proroctví hlavu, to už je něco jiného. Bibličtí proroci šli se svou vlastní kůží na trh. Pronášeli samá nepopulární proroctví, hádali se s králi a náboženskými představiteli své doby a teatrálně předváděli důsledky svých předpovědí.
Role proroka
Prorok Eliša byl schopen i křísit mrtvé
Proroci Bible nesídlili v nějakých odlehlých či legendárních místech. Dostali od Boha poselství a přinesli ho lidem přímo pod nos. Často to byla zpráva negativní a byli jejím šířením sami ohroženi na životě. Jejich posluchači, kterými byli jak králové či náboženští představitelé, tak i běžní lidé, nebyli z jejich sociální kritiky vůbec nadšení.
Hebrejský výraz pro slovo prorok je na-vi a zde není úplně jasné, co znamená. Proroci byli nazýváni Božími muži či jeho důvěrníky. Snad jen počáteční písmena přeneseně napovídají něco o navi-gaci. O pomoci ostatním se zorientovat ve svém životě. Dát se na správnou cestu. Biblický prorok byl zároveň herec, pečovatel, sociální kritik i nebezpečná postava. Někdy i se zázračnými schopnostmi. Není třeba dodávat, že proroci stáli v přímém kontrastu proti duchu doby a společnosti kolem nich.
Kdo ale stál v radě Hospodinově, aby viděl a slyšel jeho řeč? Kdo dával pozor, aby jeho slova uslyšel?
Řecký výraz pro·feʹtes je poněkud jasnější. Znamená doslova: ten, kdo vyhlašuje. Očekává se od něj přímo božské poselství. Nemusí to být předpověď, stačí, že ostatním sdělí, jak se věci mají. Umožní jim nahlédnout do pravého stavu věcí.
Proroci v Bibli
První prorok Enoch
První prorok, který je v Písmu svatém zmiňován, se jmenuje Enoch. A už zde je očividná prorocká role jakožto cenzora společnosti:
O nich prorokoval Enoch, sedmý v rodové linii od Adama. Řekl: „Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby soudil všechny lidi a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, kterých se bezbožně dopouštěli, a ze všech otřesných věcí, které proti němu ti bezbožní hříšníci mluvili.
Stejně tak byl v Bibli pasován na proroka patriarcha Abrahám. V Koránu toto přízvisko má i samotný první člověk Adam, pak Mojžíš, Abraham, Ježíš a další. V biblické knize Soudců je kupodivu jediným prorokem bezejmenný muž, zato se tam však objevuje prorokyně Debora. Do nástupu monarchie Izraelité proroků moc neměli, od ní existuje téměř nepřerušená řada prorocké tradice. Zde vidíme, že společenská poptávka nebo spíše nutnost prorockého daru byla vyvolána nevhodným politickým a kulturním jednáním.
Politická, kulturní a náboženská krize a proroci
Král Ezekjáš
Právě v době izraelských a judských králů se to proroky jen hemží. Ti se snažili lid i krále navracet zpět na správnou cestu.
Když to král Ezekjáš uslyšel, roztrhl si oděv, oblékl se do pytloviny a šel do Jehovova domu. Pak poslal správce paláce Eljakima, tajemníka Šebnu a starší kněze, oblečené do pytloviny, za prorokem Izajášem, synem Amose.
Ti chytřejší králové si o prorockou asistenci rovnou řekli a přiznali, že na svůj lid nestačí, ti ne zas tolik bystří museli nejprve dojít hořkého zklamání.
Kvalifikace proroka
Prorok Jonáš
Neexistovaly žádné „prorocké“ rodiny na rozdíl od těch kněžských, které pocházely z kmene Levi. S vnímavostí k daru proroctví se člověk mohl narodit. Nedal se jen tak zdědit či snadno předat. Prorok se často vztahoval k božskému vnuknutí :
Stalo se pak třicátého léta, čtvrtého měsíce, [dne] pátého, když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, že otevřína byla nebesa, a viděl jsem vidění Boží. Pátého [dne] téhož měsíce, pátého léta zajetí krále Joachina, V pravdě stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi knězi, synu Buzi, v zemi Kaldejské u řeky Chebar, a byla nad ním ruka Hospodinova.
Byli však proroci, které si momentálně prostě jen vybral Bůh, aby je použil a posléze odhodil, a ti neměli nějaký moc velký talent na jednání s lidmi. Není divu, že se vůbec netěšili na své budoucí poslání. Mezi ně patřil Jonáš, který se snažil svému údělu vyhnout, ale nakonec se mu to nepodařilo. Z jeho příkladu je vidět, že proroci byli sami oběťmi určitých entit, které je posedly, cítili se sice zneužiti, ale neuměli se jim ubránit.
Jak proroctví vznikalo
Abraham hostí tři anděly
Jak Bůh podle Bible předával svá poselství lidu přes proroky a samotným prorokům? Nejprve hráli zprostředkovatelskou roli andělé, kteří proroky navštěvovali a sdělovali jim, co mají dělat. Andělé ostatně také byli jen mnohdy pouhá média bez vlastní vůle, podobně jako někteří proroci.
Pak následovaly sny a noční vidění, která krmila prorockou imaginaci:
Vidění o Judsku a Jeruzalémě, které měl Izajáš, syn Amose, za dnů judských králů Uzijáše, Jotama, Achazeda a Ezekjáše.
Nejednalo se tedy o nějaké matematické či astrologické tabulky, ze kterých by podobně jako Nostradamus proroci vyčítali svá obskurní proroctví a vynášeli nezaujaté soudy nad budoucností svých bližních. Proroci byli aktivně zapojeni do děje a často pocítili na vlastní kůži tíhu svých proroctví.
Prorocká forma komunikace
Prorok Ezekiel
Proroci se vyskytovali na veřejnosti, neschovávali se někde v jeskyních a nečekali na to, až přitáhnou pozornost. Jejich úkolem bylo ohlásit, jaký osud lidi čeká, pokud nebudou naslouchat Božímu hlasu, a vše ostatní nebyla jejich věc. Někdy se uchylovali k přehrávání svých aktů:
Synu člověka, vezmi si cihlu, polož ji před sebe a vyryj na ni město, Jeruzalém. Potom ho začni obléhat. Postav proti němu obléhací val, navrš proti němu obléhací násep, rozmísti proti němu vojsko a rozestav kolem něj beranidla.Vezmi si železný plech na pečení a postav ho jako železnou stěnu mezi sebe a město. Upři svůj pohled na město a bude v obležení – ty ho budeš obléhat. To je znamení pro izraelský dům.
Třeba když Ezekiel znázornil dobytí Jeruzaléma pomocí cihly nebo když se prorok Ozeáš oženil s prostitutkou Gomer.
Toto je začátek Jehovova poselství předaného prostřednictvím Ozeáše. Jehova mu řekl: „Jdi a vezmi si ženu, která se bude dopouštět prostituce, a budeš mít děti narozené z její prostituce. Lid této země se totiž chová jako prostitutka – úplně se odvrací od Jehovy.
Proroci tedy nebyli žádní věštci, kteří by používali jako svá média karty nebo věštění z jater zvířat, jako to dělali jejich babylonští současníci. Na vlastním životě a těle museli předvádět lidem, kteří byli jinak tupí a nechápaví, co si vlastně svou hloupostí natropili v životě za škody. Často kvůli tomu měli sami zničený život. K čemu to celé bylo?
Dnes bychom řekli, že používali takzvanou školu hrou aneb Schola ludus, kdy se veskrze nedůvtipným žákům předváděla názorná obrazová demonstrace určitých jevů, která nahrazovala jejich nedostatečnou představivost. Nakonec i ten nejméně bystrý žák alespoň trochu pochopil, o co šlo.
Punc pravého proroka, jak rozeznat originál od imitace
Samozřejmě, pokud se někde objeví prorok, okamžitě se začnou vynořovat jeho epigoni, falešné kopie téhož, kteří se snaží prorockou činnost imitovat. Již u vzniku této instituce ve společnosti byly určeny tři rysy, podle kterých se dali praví proroci identifikovat:
Pokud bude nějaký prorok troufale mluvit v mém jménu něco, co jsem mu nepřikázal, nebo bude mluvit ve jménu jiných bohů, musí zemřít. Možná si ale řeknete: „Jak poznáme, že Jehova ta slova nemluvil?“ Když prorok bude mluvit ve jménu Jehovy a to, co řekne, se nesplní ani nestane, pak ta slova nemluvil Jehova. Prorok mluvil troufale. Neměli byste se ho bát.
Prorok mluví v Božím jménu, a to co říká, se musí vždy splnit. Jinak to znamená, že je podvodník. Ale zároveň mu mohla vypomoci náhoda a něco z toho, co by říkal, se splnit alespoň částečně mohlo. Proto to muselo být v souladu s přikázáními, které Izraelité dostali. Tedy morálními kritérii té doby. A co si budeme povídat, tehdejší mravní a duchovní parametry byly poněkud jinde.
Skupinu mladíků, kteří se posmívali proroku Elišovi, nechal Bůh nebo samotný Eliša roztrhat medvědicí. Byly doby, kdy si museli lidé proroků vážit a dávat jim to najevo, jinak následoval velký trest. Postupem času se pozice proroka ve společnosti degradovala na jakéhosi pošťáka, na kterého mohl kdekdo poslat psa. Utrpěla prestiž tohoto povolání. Není divu, že už mezi námi žádní proroci nejsou.
Proroci tady nebyli pro ukojení něčí zvědavosti ani jako osobní koučové pro něčí zpackaný život. Zabývali se vyšší matematikou života, osudem velkých celků či významných mužů a žen. Jejich zaujetí proroctvími nebylo způsobeno zvědavostí či potřebou vytvářet humbuk či senzace. Ve své činnosti byli zcela nezištní a usilovali jen o jedno: stát se a zůstat zprostředkovateli nadpřirozena. Leckdy si hráli na dobroděje na svůj vlastní úkor, a i když z nich okolí mělo prospěch, vracelo jim jen posměch.
Z tohoto důvodu již dnes nikdo o prorockou úlohu či povolání v podobě toho, kam se dopracovala, nemá zájem. Málokdo by byl takový masochista, že by usiloval o to, si vysloužit nadávky společnosti, která stejně tak jako tak nemá na to, pochopit hlubší duchovní podstatu světových událostí. Tudíž na jejich pochopení nemá nárok. Tak proč jí něco prorokovat.
Zdroje:
Bible
Heschel Abraham. The Prophets. 2001. Harper Collins.
