Článek
Nejdříve si ujasněme, jak to s tím buddhismem je a o čem mluvíme.
Google, jak je známo, ví tak nějak všechno o všem a od všeho něco. Tak se jej zeptejme na to, co je víra, on nám to poví:
Víra
Psychologicky je to důvěra v osobu, instituci či nauku… a v náboženském kontextu znamená přijetí určitého souboru názorů a přesvědčení, často v rámci náboženského systému.
Dobře, takže víra je obecné slovo, ale pokud jde o náboženství, tak se jedná o přijetí jistého systému představ.
No jo, ale co je to náboženství? A má to vůbec něco společného s buddhismem?
Tak znovu Google:
Náboženství je moderní souhrnný pojem pro velmi rozmanité soustavy jednání, symbolů a představ, jimiž různá společenství a církve vyjadřují reálný, životní, osobní vztah k transcendentní zkušenosti či představám.
Z tohoto výběru nás může praštit do nosu slovo transcendence. Všechna náboženství se ho minimálně dotýkají či dovolávají. A co je transcendence? Google nám to vytáhne z jedné stránky:
Transcendence (z latiny překračovat) znamená jít nad rámec, pohybovat se mimo dosah lidské zkušenosti.
Je tedy buddhismus něco, co se dovolává zážitků mimo běžnou lidskou zkušenost, dokonce mimo rozum? Je i není.
Buddhismus, cesta k náboženství nebo k filozofii?
Ještě nám chybí jedna definice, a tou je, co je ta filozofie, kterou bychom případně mohli vzít u buddhismu v úvahu.
Znovu Google:
Filosofie je systematické a kritické studium obecných a základních otázek týkajících se existence, rozumu, poznání, hodnot, mysli a jazyka. Je to disciplína, která se snaží porozumět světu a lidskému místu v něm.
Dnes se používá termín filozofie dost volně, dokonce i podnik či firma může mít svou filozofii. Což je vlastně protipól tohoto výrazu.
Filozofie značí studium, intelektuální činnost, netýká se primárně náboženských zážitků ani něčeho mimo běžnou zkušenost. Filozof může být jednoduše někdo, kdo používá hlavu a přemýšlí o vážných otázkách lidské existence. To je spíše popis stavu mysli, než nějaké víry.
A co řekl samotný Buddha o svém přístupu? Byl on také filozofem?
Nevěřte ničemu jen proto, že jste to slyšeli. Nevěřte ničemu jen proto, že se o tom mluvilo a fámovalo mezi mnoha lidmi. Nevěřte ničemu jen proto, že je to napsáno ve vašich náboženských knihách. Nevěřte ničemu pouze na základě autority vašich učitelů a starších. Nevěřte tradicím proto, že se předávaly po mnoho generací. Ale po pozorování a analýze, když zjistíte, že cokoli je v souladu s rozumem a přispívá k dobru a prospěchu každého, pak to přijměte a žijte podle toho.
Pozorování, analýza, to je velmi blízko k filozofii. Možná byl původní Buddhův přístup a záměr spíše tou filozofií, až později se z něj stalo náboženství
Buddhismus jako náboženství
Dalajláma možnost být křesťanem a buddhistou zároveň vylučuje
Vlastně všechny buddhistické směry včetně těch základních zvaných hínajána , mají v sobě rituální modlitby, obracení se na Buddhu a vyprošování si od něj vedení a štěstí. Ostatně buddhistou se stanete jen tehdy, když se bez výhrad odevzdáte Buddhovi, Sanze (společenství) a Dharmě (učení). Tím se definitivně zříkáte toho, býti prostým filozofem a vstupujete na tenký led náboženské úvahy a víry. Je to z dosavadní úvahy křišťálově jasné?
To, že dnešní buddhismus nemůže být brán jako pouhá filozofie, dokazuje i postoj jednoho z jeho představitelů, tibetského duchovního vůdce Dalajlámy. Ten jednoznačně zamítá možnost být zároveň buddhistou a křesťanem. Filozofem a křesťanem být můžete, ale ne buddhistou a křesťanem. Proč? Protože se jedná o vzájemně se vylučující náboženství. Buddhista doufá v Buddhu nebo v sebe, ale vždy přes Buddhu, a křesťan v Krista, a nikdy v sebe. To je ten základní rozdíl mezi těmito dvěma světovými náboženstvími.
Meditace není pro každého
Meditace je nebezpečná, své o tom ví i mistr Yongey
Dá se říct, že pěkně se uvolnit a jen tak nechat myšlenky bloumat, je nevinnou relaxační činností. Pokud jde o seriózní meditaci, jde v některých případech i o život. Pokud nejste dostatečně odolní, můžete se díky vyprázdnění mysli v meditaci dostat do situace, jako je hluboká deprese. Ostatně něco takového se stalo i některým mistrům meditace, proč by se to tedy nemělo týkat i vás. Současný tibetský mistr buddhistické meditace Yongey Mingyur Rinpočhe o vlastní pekelné zkušenosti s něčím takovým vypráví.
A z pohledu křesťanského k tomu Ježíš říká, když zmiňuje jednoho člověka, který si udělat v mysli prázdné místo, že mu to přivedlo ještě více démonů než měl u sebe na návštěvě původně. Prázdnota holt může lidi děsit a musí být na ni dobře připraveni. Nestačí si v hlavě jen uklidit. Musíte vědět, co tam dát teď, aby jste si ji nezabordelili ještě víc.
Proto je v seriózním buddhismu vyloučena možnost praktikovat bez mistra. A také nelze dosáhnout žádných pokroků bez vedení někým zkušenějším. Kdo něco takového tvrdí, že lze meditovat sám a dosáhnout bez pomoci vyššího stupně, je buď vrcholně duchovně arogantní, nebo neskonale naivní. A že jsem takových duchovních aspirantů potkal houfy. Nedali si říct, nedali si říct, a skončili špatně. Někteří na psychiatrii. Takže není to žádná legrace být buddhistou.
Všechny tyto informace, potřeba duchovního mistra, víra v Buddhu a jeho podporu v životě, přijetí náboženských slibů, jednoznačně svědčí o tom, že buddhismus splňuje rysy náboženství tak, jak je definováno a jak je mu rozuměno po celém světě stejně.
Kdo tedy tvrdí, že je tak trochu buddhistou, stejně tak může říci, že je tak trochu křesťanem, ale nic z toho jej nedělá součástí společenství široké buddhistické tradice. Může být přinejlepším pouze vnějším divákem tohoto fascinujícího náboženského systému. Ovšem bez benefitů z toho vyplývajících.
Kdybyste v některé z buddhistických zemí sdělili místním věřícím, že buddhismus je prostě jen taková filozofie, asi by se vám ti věřící, kteří se právě doklaněli velké soše Buddhy, hodně divili.
Zdroje:
Dalai Lama. An Introduction to Buddhism. 2018. Penguin.
Jack Kornfield. Teachings of Buddha. 2007. Shambala.
