Článek
Nejprve se podívejme, jaká je definice očistce podle katolíků:
Podle učení [římskokatolické] církve stav, místo nebo poměry na onom světě kde duše těch, kdo umírají ve stavu milosti, ale ještě ne oproštěni od vší nedokonalosti, odpykávají neodpuštěné odpustitelné hříchy nebo trpí dočasný trest za odpustitelné a smrtelné hříchy, které již byly odpuštěny, a tím se očišťují, než vstoupí do nebe.
Původ katolické nauky o očistci
Nauka se opírá o církevní tradici nikoliv o Bibli jako takovou. Respektive katolická církev uznává takzvanou rozšířenou verzi Bible, k níž patří apokryfy. Jejich součástí jsou knihy Makabejské, kde se o něčem takovém jako o očistci mluví.
V podstatě ale jde u katolíků spíše o stav důkazní nouze. Co si počít s těmi, kteří nebyli ani dobří ani zlí? Šup s nimi do transitu. Jako do toho na letišti. Taky ještě nikam neletí, ale už jsou na cestě. Sice jim tam nikdo přímo neškodí, ale pobývat tam není nic příjemného.
Katechismus pro dospělé k tématu očistec sděluje:
Slovo ‚očistec‘ v Bibli není a ani se tam výslovně nauce o očistci neučí. Díla Otců mají mnohé zmínky nejen o existenci očistce, ale i o tom, že věrným zesnulým může být pomoženo modlitbami živých, zejména obětí mše.
Americký katolický časopis k tématu říká:
Církev spoléhá na to, že tradice vyplní mezeru mezi nebem a peklem.
Jak jsem uvedl v článku o pekle zde:
Orientální představy o tomto místě, včetně jeho mezistavu - očistci, rozhodně hrály svou roli ve formování církevních představ o celkovém obrazu stavu člověka po smrti.
2.11. je den, kdy se katolíci modlí za duše v očistci. Nicméně sami je nesmí přímo kontaktovat, musí v tomto ohledu spoléhat na Boha, Krista, Pannu Marii a anděly.
Co se děje v očistci
Duše v očistci jsou očividně velmi frustrované
Katolická encyklopedie o tom, co se nejspíš děje v očistci, říká:
Mnozí si myslí, že celkové utrpení v očistci je totožné s vědomím dočasného odkladu blaženého vidění, ačkoli běžnější názor říká, že kromě toho je tam i nějaký pozitivní trest. V latinské církvi se všeobecně hlásalo, že tato bolest je působena skutečným ohněm. To ovšem není pro víru v očistec podstatné. Není to ani jisté. I když se někdo rozhodne s východními teology zavrhnout myšlenku utrpení působeného ohněm, měl by dát pozor, aby z očistce nevyloučil všechno pozitivní utrpení. Skutečné trápení, žal, sklíčenost, zahanbené svědomí a jiné duchovní zármutky mohou duši pořád ještě působit opravdovou bolest. Mělo by se ovšem pamatovat na to, že uprostřed svého utrpení tyto duše zakoušejí také velkou radost nad jistotou spásy.
Takže se zdá, že katolický očistec je takovým protopeklem. Jinak než preventivními tresty by se asi lidé nepoučili, aby se vydali směrem nebe a ne peklo.
Psychologický význam očistce
Originální keltská maska z období Samhainu
Už z podstaty českého slova očistec vyplývá, že se jedná o jakýsi očistný proces. Někdo, kdo si za života nedořešil věci, je má šanci dokončit. Mnoho lidí v tomto období navštěvuje hřbitovy a hroby svých blízkých a mají pro svou návštěvu různé motivy. Někteří chtějí vypadat dobře před svými dosud žijícími příbuznými a sousedy, druzí se chtějí opravdu zamyslet nad svými mrtvými. A to je ten případ.
Mrtví podle doktríny očistce sice nemohou přímo kontaktovat živé, ale ti se za ně mohou modlit. Stejně tak na ně mohou mrtví v očistci myslet. Tento koncept trochu odpovídá keltskému svátku Samhain (31. 10. - 1. 11.). Keltové byli těmi, kteří žili neustále na rozhraní života a smrti a moc nerozlišovali mezi mrtvými a živými. Plynule přecházeli mezi oběma světy. V rámci svátku Samhainu Kelti předpokládali, že hranice mezi živými a mrtvými je obzvlášt křehká a je tedy možno se vzájemně nejlépe dorozumět.
Ať jsou motivace pro katolický očistec různé, je zřejmé, že díky této nauce jsou lidé upozorněni na to, že si mnohdy své problémy dosud nedořešili. Že nechali své příbuzné doslova i obrazně viset někde ve vzduchoprázdnu, ať už jsou mrtví nebo živí, to je jedno. Podstatné je, jakou formu komunikace s nimi vedli či vedou a k čemu nakonec vyúsťuje. Ono totiž někde trčet v čase a prostoru není rozhodně nic příjemného.
Zdroje:
Robert Bellarmine. On Purgatory: The Members of the Church Suffering. 2017. Mediatrix Press.
Kolektiv. New Catholic Encyclopedia. 1967. McGraw Hill.
