Vladimír Putin je odepsaný člověk

Americký herec Kelsey Grammer se před časem vyjádřil, že má rád Putina, protože dokáže být spokojený s tím, jaký je. Tohle všechno se ale během rusko-ukrajinské války zhroutilo jako domeček z karet.

Putin je nervózní, často se skrývá, i před svými spolupracovníky, podléhá paranoie a vůbec se nechová jako vůdce největšího státu na světě. A to všechno proč?

Ruští literáti znají pojem „zbytečného člověka“. Je definován tím, že pochází z nějaké nižší šlechty a hlavně nemá pocit, že by vůbec mohl něco se svým osudem udělat. Nějak ho změnit, nemluvě o prostředí mimo něj. Má pocit, že na něj vůbec nemá žádný vliv. A to definuje jeho neužitečnost.

Takovým typickým „zbytečným“ člověkem je kníže Myškin v Dostojevského Idiotovi. Ať dělá, co dělá, stejně z něj nakonec svět kolem něj má jen legraci. A jeho konec? Přijde o rozum. Je to totiž křehký člověk, kterému stačí být přítomen u vraždy své obdivované ženy, a natrvalo se propadne do bezedné propasti bláznovství.

Podobný proces se odehrává u Vladimíra Putina. Sice ho Britové již mnohokrát odepsali s tím, že umírá na rakovinu či na něco horšího nebo že za sebe nechává vždy jednat dvojníka, ale to není Vladimírův hlavní problém. Potíže Putina spočívají v jednoduché formuli:

Putin + Rusko = recept na duševní zhroucení

V tomto smyslu má propagandistický film Pan Nikdo proti Putinovi poněkud zavádějící titulek. Ve skutečnost pan Nikdo je Putin sám.

Putin se sice snaží působit jako „drsňák“, svému image dříve pomáhal inscenovanými fotografiemi, kde pózoval jako lovec, podmořský archeolog, stepní bojovník a kdoví co ještě, jenomže nic z toho jej nezachrání před jeho realitou.

Připomíná hollywoodského herce, který ve filmu všechny poráží, i ty o hlavu větší než je on, ale na všechny akční scény si sjednává dabléra. Putin rozhodně není žádný ruský Jean Paul Belmondo, spíše je takovým Jeanem-Claudem Van Dammem, jehož plastové kopy na uchvácení diváků nestačily, a tak jej na scéně museli nesčetněkrát dablovat.

Odtud vlastně pochází pověst o jeho dvojníkovi či dvojnících. Ať je má, či ne, ať je používá, nebo ne, jisté je, že by za sebe nejraději nechal rozhodovat někoho jiného. Na jeho slabé nervy je totiž Rusko a současná světová situace příliš moc.

Srovnejme si jeho odvahu a odhodlání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, a to rozhodně není žádný hrdina, spíše takový texaský kovboj, který se rád schovává za svou partičku. Trump dokázal nechat zajmout venezuelského prezidenta Madura bez mrknutí oka, sice samotný Írán už je na něj příliš velké sousto, ale íránské vůdce nechal rovnou zabít.

A co Putin? Ten již v počátečních týdnech války na Ukrajině selhal na plné čáře. Vést vyčerpávající válku, to je spíš ostuda než politický artikl, kterým by se někdo mohl chlubit.

Když tedy není Putin žádný „geroj“, jakou zbraň třímá či třímal? Jednoduše spouštění mateřských instinktů. Dokázal dojmout. Především ženy. O tom svědčí jeho pověst mezi ruskými matkami, které dokázal přesvědčit, že pro ně bude „výhodné“ a hlavně nezbytné nechat své syny vykrvácet za vlast.

Putin je v podstatě takový Ivánek z Mrazíka. Akorát na rozdíl od něj se nepoučil a loupežníky jejich kyjů nezbavil. Každopádně jednu věc má s ním společnou: má medvědí hlavu. A co je na medvědovi tak fascinujícího? Vždyť jej téměř každá matka pořizuje svým dětem. Je totiž tak milý a příjemný – až na to, že vše, na co přijde, sní nebo rozdupe.

Malá medvědí duše v Putinovi jej neoddělitelně pojí s velkým ruským medvědem, symbolem celého Ruska. Tento „medvídek“ však zapomněl, že je snadno nahraditelný. Na jeho místo čekají desítky – co desítky, stovky – podobných medvědů a medvídků. Už už se třesou na to být ruským šéfem celé této zvířecí party.

Přišla doba, kdy je Putin zcela na vedlejší koleji a svět se věnuje něčemu jinému než válce na Ukrajině. Tak by rád využil svého amerického kolegu k tomu, aby od sebe a svých aktivit odvedl pozornost. Ale to se mu nepodaří.

Velmi brzo sami Rusové zjistí, že mít na nejvyšším postu „zbytečného člověka“ povede jen k nevyhnutelné tragédii.

Zdroje; srovnej s:

Fréderic Pons. Vladimir Putin. 2019. Otto.

Boris Reitschuster. Vladimir Putin: Kam kráčíš, Rusko? 2006. Otto.

Vladimir Putin. First Person: An Astonishingly Frank Self-Portrait by Russia's President. 2000. PublicAffairs.

https://www.theguardian.com/tv-and-radio/2016/jun/25/kelsey-grammer-interview-admire-putin