Peklo, co je, kde je, co se tam děje

Peklo bylo takové zaklínadlo, které používali jako bič náboženští představitelé po staletí, a vycházelo jim to. Lidé se ho opravdu báli. To, že se ho teď neděsí, ještě neznamená, že peklo neexistuje, nebo ne?

Češi se pekla dávno nebojí a je to vidět v Troškových filmech, Lucifer je tam hodný a čertíci jsou takoví milí, že byste je dali k dětem na hraní. Budiž, naivnější představu o pekle a čertech než v Česku byste těžko někde jinde na světě hledali. I když, třeba srbské pohádky jsou poměrně těm českým v čertovské tematice blízké.

Dantova Božská komedie nebo Miltonův Ztracený ráj vykreslují peklo jako opravdu nehostinné místo. Možná budete překvapeni, ale o pekle vědí své nejen křesťané, ale i hinduisté a buddhisté.

Grolier Universal Encyclopedia k peklu říká:

Tibeťané mají svou knihu Bardo, kterou je třeba stihnout přečíst těsně předtím, než zemřete. Pokud nemáte svého průvodce, který vám pomůže, můžete se snadno propadnout až do osmého pekla.

Starověcí Babyloňané i Egypťané zobrazovali peklo jako místo hrůz, kde vládnou krutí bohové a démoni. Egypťané popisovali peklo jako místo ohnivých jam pro zatracené.

Všechna náboženství Abrahamovského typu jako je judaismus, křesťanství a islám mají své kořeny v zoroastrických představách. V zoroastrismu je peklo Duzakh temné vlhké místo pro duše, kde jsou souzeny po smrti. Není věčné, na konci času mají být všechny duše očištěny a peklo zničeno. Všechny duše musí přejít most Činvat, přes který se dostanou takzvaně na druhý břeh. Poté, co jakýsi Rašn zváží skutky mrtvých, objeví se mladá panna, která jim pomůže s překonáním mostu, a pokud neprojdou, zjeví se naopak stará babice, která je skopne dolů z mostu do pekla. Ještě je možnost se dostat do takzvaného hammistakánu - obdobě křesťanského očistce. V něm trčíte v takovém nejistém stavu na blíže neurčenou dobu.

Zde můžeme vidět jednotlivé prvky, které došly svého naplnění až v náboženských následnících zoroastrismu:

V křesťanství existuje napětí mezi doktrínou věčného zatracení a nekonečnou Boží milostí. Tento rozpor vychází právě ze zoroastriánské polarity dobra a zla.

V islámu má věřícího čekat po smrti ráj plný panen. O tom, co čeká na ženy, se v něm nemluví. Možná kopa dětí. Panny jsou odkazem na panny na zoroastriánském mostě Činvat.

V judaismu existuje gehenna jakožto místo duchovního očištění, znovu je to dozvuk zoroastriánské představy o pekle jakožto směrovce k duchovní očistě.

V původním českém překladu Bible, Kralické bibli, je přeloženo hebrejské slovo šeʼólʹ a řecké slovo haiʹdes jako peklo. Nicméně ne vždy, někdy jsou použita slova jako hrob, propast, jáma či smrt nebo zem.

V současném Ekumenickém překladu je šeʼólʹ přeloženo jako podsvětí, hrob, hlubiny, říše mrtvých. V Křesťanských řeckých písmech slovo haiʹdes jako peklo či propast nebo svět mrtvých. Pro peklo se ještě používá výraz Geʹen·na, který nacházíme v Novém zákoně vždy jako ohnivé peklo. Bylo to místo za Starým městem v Jeruzalémě, kde se vyvážely odpady a mrtvá těla a hořelo věčným ohněm.

K významu biblických výrazů pro peklo se Collier’s Encyclopedia vyjadřuje takto:

Z výše uvedeného vyplývá zajímavá a zásadní skutečnost s nebývalým dopadem. Peklo mělo v Bibli neutrální význam. Jednalo se jednoduše o místo, kde se nacházejí mrtví. O tom, co se tam děje, se samotná Bible zmiňuje minimálně. V některých případech popisuje Ježíš třeba muka boháče v pekle. Je to však přirovnání, nikoliv doslovné vyprávění. Bible tedy nese neklamné známky inspirace zoroastrismem. A její užití výrazu později překládaného jako peklo se liší podle jednotlivých interpretací. Například kniha Zjevení mluví o ohnivém jezeře, kam budou vhozeni Satan a jeho následovníci, ale uplynutí tisíce letech a konečné zkoušce mizí i toto, znovu se jedná o nejasnou referenci k zoroastrianismu a jeho naukové zmínce o očištění všech duší.

Podrobnosti o říši mrtvých pisatelé Bible tedy v podstatě neznali, nevyznali se v ní a s mrtvými nekomunikovali nebo komunikovat neuměli či nechtěli. Ač se v Bibli nic takového nepíše, pozdější náboženství na základě tohoto chybějícího článku kontaktu s duchovním světem mrtvých vytvořila učení, která vzbuzují dojem, že se světem mrtvých není možné se zabývat a nelze s ním komunikovat, že toto privilegium má pouze Bůh. V katolické církvi je dokonce spiritismus: komunikace s mrtvými zakázána.

Tento bod byl pravděpodobně jedním z největších kamenů úrazu ve vztahu s takzvaně pohanskými kulty jako například keltskými nebo slovanskými, ale i jinými, kde se to komunikací s dušemi mrtvých jen hemžilo a hemží v zásadě dodnes. Biblická náboženství naopak mohla být sympatická těm, kteří se chtěli kontaktu se světem mrtvých, ať už z jakýchkoli důvodů, uchránit.

Peklo se stalo pro věřící přes místo nepoznané, kde pobývají mrtví a které je především nedostatečně popsané v Bibli a tedy neznámé, symbolem pro něco zlého podle logiky co neznám a nerozumím tomu, to bude určitě špatné.

V současné době proto řada křesťanských uskupení míří hasičskou hadicí na peklo a snaží se uhasit jeho plameny. Kdo by taky chtěl, aby se ocitl ve výhni, kde ho budou olizovat plameny pekelné. Jak v katolické tak pravoslavné církvi se peklo stalo spíše symbolickým místem odloučení od Boha. Jeho geografická orientace však zůstala, je někde dole pod vašima nohama.

Peklo, jakožto krutá mučivá hrozba, zůstalo coby zbraň v rukou fundamentalistických křesťanů.

Ti, kteří mají rádi grafické popisy mučení v pekle od starověkých autorů a mají snahu přenášet jejich ducha do současnosti a hrozit jimi svým blížním, často trpí sadistickou poruchou. Uspokojení jim přináší, když si představí, jak ostatní lidé trpí. I tuto funkci peklo v minulosti plnilo. Jako uspokojení pro lidi uchýlené a zvrácené. Jedním z nich byl třeba hlavní inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu, který vedl čarodějnické procesy v 17. století na severní Moravě. Tito lidé, kteří se vyžívali v představě, jak jsou ostatní páleni na hranici, nemohli být normální.

Jak říkají mnohé lidové vyprávěnky, lidé si vystačí s peklem tady na zemi. Tady si ho dovedou udělat a tak je otázkou, proč by mělo být peklo i tam, na druhém břehu. Nejspíš proto, že jsou tam také ti stejní lidé jako zde.

Zdroje:

Morris Jastrow. The Religion of Babylonia and Assyria, 1898.Ginn & Company.

E. Wallis. Budge. The Book of the Dead. 1960. Arcturus Publishing.