Článek
Jeden článek za druhým v Katolickém týdeníku ideologicky opěvoval nádherné sudetské soužití s Brňany na jejich sjezdu v Brně. Zbývá otázka, proč? Jedná se katolíkům tolik o smír a pokoj nebo si jen chrání svou kasičku a zdroje?
Šumavský příběh „sudetské“ katolické církve
Podíváte-li se do šumavských Sudet, zjistíte, že řadu kostelů a kapliček nechali znovu vystavět potomci či přímo pamětníci sudetských odsunů. Z německé strany. Katolická církev by si jakýmikoliv negativními útoky proti sudetským Němcům jen ekonomicky a existenčně podvrkla stoličku. A to si v době ekonomického úpadku církve nemůže dovolit.
Sudety totiž byly po odsunu svého německého obyvatelstva především osídleny lidmi bez vyznání, kádrově prověřenými, a tak z původně silné bavorsko-šumavsko-krušnohorské katolické populace nezbyla církvi žádná finanční ani členská základna, která by ji mohla do budoucna zajistit.
Zbyli jim jen sudetští Němci, kteří jezdí na svatá místa a sponzorují je z jakési nostalgie. Církev někteří z nich považují za svého trojského koně - alespoň přes ten kostelík či kapličku mohou stále něco v Čechách „vlastnit“. Mít tam něco svého. A to je podle mě spíše varováním než něčím pozitivním pro Česko.
Celkově je aktivní podpora německo-českého smíru katolickou církví notně podezřelá. Jak vyjádřil brněnský biskup Pavel Konzbul, Němci se do Čech jezdí učit, jak hospodařit v časech úpadku, protože tady již do takového stavu církev dospěla a v Německu již dál nejde tristní stav církevních financí nekonečně flikovat. Německo chřadne jako celek a jeho církve s ním.
Přesto se však česká a německá církev snaží držet jakési souručenství, což je dílem pochopitelné, ale neměla by tím být otravována veřejnost, která naopak zažila za nacismu věci hrůzné právě ze strany sudetských Němců, kteří bez ohledu na své vyznání přestoupili z velké části v době nacistické na „hitlerismus“.
Argumenty pro smír dle příručky „sudetsko-katolické“ propagandy
Přesto se z této události podařilo před jejím začátkem vytvořit umělou kontroverzi. Na sociálních sítích se v posledních týdnech šířil obraz, jak setkání pamětníků poválečného vyhnání nebo jejich potomků vyvolává pocit ohrožení, zpochybňuje poválečné uspořádání nebo znovu otevírá majetkové nároky. Samotný průběh brněnského sjezdu naopak ukázal, že jeho konání bylo logickým pokračováním procesu smiřování, který je dlouhodobý, obtížný a stále neukončený.
Hlásná trouba církve - a její biskupské konference - Katolický týdeník se snažil vytvořit dojem, že až na nějaké extempóre na sociálních sítích jsou Češi smířliví vůči myšlence spolupráce se sudetskými Němci jakožto oběťmi tehdejšího konfliktu.
Jenomže pravda je úplně opačná. 57 procent obyvatel sjezd v Brně coby demonstrační gesto smíření Němců naprosto odmítalo.
Emeritní arcibiskup Jan Graubner ve svém propagačním článku v týdeníku uvedl:
Církev po pádu železné opony ústy biskupských konferencí Německa i tehdejšího Československa vyjádřila kající prosbu o odpuštění a vyslovila velkorysé odpuštění.
Odpuštění komu a proč? Vždyť katolíci byli na obou stranách a škodili jeden druhému, bez ohledu na svou konfesi, kvůli svému politickému zaměření a rozdělení. Tomu se říká církevní schizofrenie. I když, církev by se neomlouvala, kdyby neměla za co. A že tedy má. Tak třeba podle vojenských záznamů odmítlo službu v nacistické armádě jen několik katolíků z mnoha tisíc z důvodu svědomí. Ostatně tehdejší papež s Hitlerem uzavřel konkordát. Církev se v té době až na pár osamělých odvážných vlků chovala naopak podle rčení: kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti.
Katolická církev rozhodně nemá žádný mandát k tomu, aby vzhledem ke své pošramocené pověsti z doby nacismu i komunismu smiřovala nějaké lidi. Mimochodem zrovna Katolický týdeník je nástupcem Katolických novin, které vycházely s podporou komunistického režimu od roku 1949.
Souvislosti s modelem financováním církve
Je třeba chápat, že církev není financována jako jeden celek. Jednotlivé její části - regionální i nadnárodní mají oddělené financování. A světe div se, po Vatikánu a USA je ta německá stále ještě nejbohatší. A jak se říká, nekousej do ruky, která tě živí, v souladu s tímto rčením se při obhajobě česko-německého smíru vynořují i skryté finanční motivy.
Jedná se pochopitelně o nepřímé propojení, ale silné. Česká katolická církev nemůže doufat, že ji bude ta německá sponzorovat, ale stejně jako si církev zvolila papeže záměrně z nejbohatší americké církve, jedná se o věc prestiže. Nasazovat na sudetské Němce znamená pro české katolíky jít proti zájmům německé katolické církve. Nepochybně i v období silné sekularizace stále platí: co Bavor - to katolík. A Grüß Gott - Pozdrav Pán bůh v Bavorsku nahrazuje německý pozdrav Guten Tag.
Vzhledem k tomu, že katolická církev nijak nezpomalila ani nezabránila růstu nacismu v Německu, nemá rozhodně ta dnešní - jak česká tak německá - žádnou licenci k tomu, aby vyzývala ke smíření. Naopak řada katolických věřících i oficiálních představitelů církve se na nacistických zvěrstvech aktivně podílela.
Téma smíření patří do rukou lidí, kteří mají se svou minulostí nevyřízené účty. Na obou stranách. A církev se nemá právo mezi tyto lidi míchat a dělat si na tom veřejnou publicitu.
Zdroje:
Katolický týdeník vydání 22 a 23. Články:
Spíše o Češích než Němcích, Brnem znělo setkání a smíření, Umět se ohlédnout a vidět vpřed, Abychom uměli žít jeden pro druhého. Vydáno od května-do června 2026.
https://cesky.radio.cz/vetsina-cechu-odmita-sudetonemecky-sjezd-v-brne-podle-pruzkumu-vadi-hlavne-8887191
https://www.regionplzen.cz/zpravodajstvi/sudety-a-poesie-u-opustenych-kostelu-v-177208/
