Článek
Analýz toho, co Putin udělá, už bylo hodně. Část z nich vycucaných z prstu, zbytek jsou jen hororové scénáře. Putin je ve skutečnosti pragmatik. To ale neznamená, že nevychází z něčeho konkrétního. Z určité ideologie. Jako pragmatický politik ani nic jiného dělat nemůže. A z čeho tedy čerpá?
Putinův filozof
Ivan Iljin
Ivan Iljin (1883-1954) patří mezi filozofy, které Putin často cituje. Je to zvláštní postava ruských dějin. Chvílemi se zastával totalitního státu, fašismu i nacismu, aby zase obrátil. Podporovatelem komunismu nebyl nikdy. Trval ovšem na samostatnosti Ruska bez možnosti vnějšího zasahování ze strany jiných mocností.
Co konkrétně tvrdil Ivan Iljin?
Státní moc má své vlastní meze, neboť je to „autorita, která se k lidem dostává zvenčí.
Putin tento výrok zopakoval a připojil, že vědecká, náboženská a umělecká tvorba by neměla být regulována a že by nemělo docházet k žádnému zasahování státu do každodenního života.
Také využil nacionalistické tendence ve filozofově díle:
Známý ruský myslitel Ivan Iljin, když se zamýšlel nad základními principy, na nichž by měl být ruský stát vybudován, prohlásil, že povolání vojáka je vysoký a čestný titul a že voják „představuje národní jednotu lidu, vůli ruského státu, sílu a čest.
V tomto ohledu je Putin konzistentní ve vyzdvihování role vojáka za celou dobu svého prezidenství. Rovněž prohlásil něco ve smyslu, že zásluhy by měl mít jen ten, kdo se pro Rusko opravdu obětuje, a ne ten, který z něj pouze těží.
Putinův homo sovětikus
Putin v KGB uniformě
Když filozof Michel Eltchaninof dělal v roce 2015 rozhovor s Putinovým spojencem Duginem (již po zabrání Krymu), dozvěděl se, že se prezident řídí několikavrstevným ideologickým modelem:
V první řadě je Putin se svým sovětským vzděláním a zkušenostmi s KGB homo sovieticus. V jeho pohledu na svět je kapitalismus nepřítelem. Na tento základ přidal vrstvu imperiálního ruského a konzervativního nacionalismu vycházejícího z emigrantského hnutí Bílé gardy a zejména z Ivana Iljina, který se postavil proti eurasianistům.
Putin tedy zpravidla nechová v hlavě myšlenku světové expanze. Pouze si chce pojistit vlastní zdroje, za které považuje i Ukrajinu.
Putin, mírná úporná síla juda
Putin s japonským sparing partnerem v judu
Pověstná Putinova pověst bojovníka nepochází z Ruska, ale z Japonska. Právě Putinova aktivní účast na judu mu přidala celosvětové body. Putin judo bere jako víc než pouhé cvičení. V roce 2000 prohlásil:
Judo není jen sport, ale také filozofie.
V roce 2013 svůj názor na judo ještě doplnil: Judo spojuje jedinečné bojové techniky a originální a hlubokou filozofii, která pěstuje ty nejlepší lidské vlastnosti.
V rozhovoru s japonskými novináři Putin dodal:
Slovo judo znamená „cesta jemnosti“. Je to filozofie, která dává přednost evoluci před revolucí. Tato filozofie, jak věří, „nás učí využívat to, co máme, a vážit si toho, co máme. To znamená použít všechny naše silné stránky dostatečné k porážce protivníka. Základy juda jsou „respekt k soupeři, ať je kdokoli. Respekt k staršímu, k pánovi, způsob, jak přistupovat k problémům, který není založen na hrubé síle, ale na mistrovství, taktice a samozřejmě na vlastnostech vůle.
V prvních letech svého prezidentství se přesně tak Putin choval. Aktivně se účastnil mezinárodních jednání a oslovoval různé politiky napříč světem. Projevoval respekt a čekal totéž zpět. Nicméně se v některých ohledech jednoznačně přepočítal. Nevystihl správně povahu většiny Evropanů. Evropané nejsou Japonci a nemají žádný pevný kód cti.
Následně Putin začal techniky juda používat v politické praxi. Pomalu, jemně a téměř nepozorovaně vyváděl světovou politiku z rovnováhy. Předvedl se v roce 2014 na Krymu, když zvítězil manipulací ve volbách použitím konceptu takzvaných „slušných lidí.“ Putin dozajista svou dlouholetou judistickou praxi zužitkoval. Nakonec se přeci jenom přepočítal. Samotné Japonsko, inspirační zdroj jeho manipulačních technik, uvalilo na Rusko sankce.
Putinův konzervatismus
Měsíc po svém nástupu do prezidentského úřadu se jeden student Putina na rovinu zeptal: „Stárnutí duše vede ke konzervatismu. Co si o tom myslíte?“ Nový prezident, jehož mladistvá image ostře kontrastovala se schřadnutým Borisem Jelcinem, odpověděl: „Chci vás ujistit: Cítím se docela mladý. V každém případě se necítím na svůj věk.“
Putin se v počátcích svého prezidentství považoval za reformátora a liberála, nikoliv za starou strukturu. Nicméně tu měl z časů působení v KGB v hlavě. O třináct let později prohlásil:
Mnoho lidí se s věkem stává konzervativními. Není pochyb o tom, že máte pravdu. A přesto si myslím, že to dává určitý smysl, protože konzervatismus v žádném případě není ekvivalentem stagnace. Konzervatismus znamená spoléhat se na tradiční hodnoty, ale za účelem lepší práce na rozvoji.
Putin neviděl žádný rozpor v ulpívání na tradici a rozvoji země. Je pravda, že technologicky Rusové dosáhli stejných parametrů jako Američané. Mají své vlastní sociální sítě i technologie, akorát přizpůsobeny jejich podmínkám.
Jak tomu je v případě Putinových postojů k homosexualitě a genderovým otázkám? Každý ví, že nyní USA pod Trumpovým vedením směřuje v podstatě k témuž jako dnešní Rusko.
V roce 2004 se Putin setkal s moskevským patriarchou Alexejem II. a navrhl mu plán na řešení „demografických problémů země, posílení rodiny, etických otázek a otázek spojených s velmi vysokým počtem ukončených těhotenství v zemi“. Z této vize v podstatě později vybujela homofobie. O několik let později Putin otevřeně spojil svůj boj proti homosexualitě a program na podporu porodnosti:
Můj vztah k gay průvodům a sexuálním menšinám je obecně jednoduchý – souvisí s mými oficiálními povinnostmi a se skutečností, že jedním z hlavních problémů země je demografický.
Putin začal jako člověk, který se opíral o zkostnatělý sovětský režim. Jako absolutní nacionalista a konzervativec. V rámci své politické kariéry projevil jisté liberální choutky, vše však v rámci jakéhosi tradičního proudu, z nějž nikdy neustoupil. Jednu věc však Putinovi úplně vytýkat nemůžeme: jakousi snahu o pohlcení celého světa. Putin si jen chce uchránit svůj vlastní dvorek. A že je pořádně velký.
Zdroje:
Philip Short. Putin. Život a doba. 2025. Jota.
Vladimir Putin. First Person: An Astonishingly Frank Self-Portrait by Russia's President. 2000 PublicAffairs.
Vladimir Putin. Munich. 2014. ITBM.
