Článek
Můžete být vyvolený k něčemu skvělému i k tomu, co je vám osobně nepříjemné. Tak třeba Ježíš byl vyvolen k tomu, aby byl ukřižován. Nic pěkného to nebylo. A Židé? Tam je to trochu z každého něco.
Právě judaismus přinesl do světa koncept univerzálního morálního zákona daného Bohem… Žid nese v dějinách břemeno Boží a za to mu nebylo nikdy odpuštěno.
Podle historické zkušenosti to vypadá, že jsou Židé vyvoleni k tomu, být takovými Ahasvery. Tím je v křesťanské legendě mýtická postava příslovečného Věčného Žida, který byl za trest, že nepomohl Kristu, odsouzen k bloudění až do jeho druhého příchodu.
Křesťané, kteří legendu rozšířili do světa, by tomu nejspíš byli rádi. Ale židovský příběh je poměrně spletitější, než že by se dal odbýt jednou krátkou legendou. Zdá se, že ani masivní podpora evangelikálů napříč politickým spektrem v USA židovskému státu a jeho budoucnosti nesvědčí. Spíše se situace jeví, že mu vlastně škodí.
V očích ostatních národů jsou pak totiž Židé viděni jako protěžované dítě, a to jim nedělá dobrou reputaci. I když si dokázali udržet svůj vlastní stát již několik desetiletí, bylo to vždy za cenu velkých obětí.
Zbývá otázka: Proč vlastně? Proč musí Židé tak trpět? Nejdříve začněme od současného narativu katolické církve.
Katolíci a Židé: neslučitelná směs
Faktem je, že pronásledování židovského živlu vyvrcholilo právě v době katolického vzestupu. Někdo by mohl říci, no ale to je loňský sníh, ale není. Z mého nedávného duchovního rozhovoru s farářem římskokatolické církve, který zároveň slouží jako církevní právník, vyplývá, že církev své středověké prisma vidění Židů tak docela neopustila.
Podle církve si totiž Židé za zničení a masakr v roce 70. n. l. mohou sami. Ostatně dnes je prý v Jeruzalémě katolický kostel s názvem Ježíšovy slzy. Prý neposlechli Ježíše, a tak je Řím zmasakroval. A proč že neposlechli? Nejspíš čekali od Mesiáše především zlepšení svého životního údělu. To je tedy překvapení, co také kromě jiného od Spasitele chtít, že. Kvůli tomu prý došlo nakonec k tomu, že křesťanský úděl se zlepšil právě na úkor neposlušných Židů. Tato povídačka z raného středověku se v církvi drží od nepaměti až dodnes.
K jejímu zmírnění snad došlo jen u protestantů, především těch amerických, kteří doufají v to, že Bůh obnoví stát Izrael podle svého slibu ze Starého zákona.
Historické milníky projevů antisemitismu
Předsudky vůči různým etnickým skupinám či národům existovaly od pradávna. Málokteré předsudečné názory se zvrhly v tak šílenou nenávist jako byla ta k Židům. Ve všech pohanských i sekulárních společnostech byli Židé nazíráni s podezřením.
Fašisté je obviňovali z toho, že jsou komunisté, a komunisté byli obviňováni z toho, že mají Židy, kteří podvracejí stranu. Chudí Židé byli šikanováni a ti bohatí zase obviňování z různých spikleneckých tendencí. V krajním případě ti, kteří se asimilují, jsou nazývání pátou kolonou, zatímco ti, kteří zůstanou odděleni, jsou chápáni jako nekalý živel.
V arabském světě dodnes řada lidí věří, že Židé pijí krev nežidů a způsobují mory. Pravda je, že moc tomu nepomohly některé diverzní akce samotných Izraelců, které podnikli ve snaze vypudit místní osadníky. Nicméně je na ně jejich konkurencí uplatňováno velmi přísné měřítko právě proto, že ho uplatňují sami na sebe, oproti křesťanům, kteří jsou sami k sobě benevolentní a od druhých vůči sobě čekají totéž.
Historie Židů je poseta milníky jejich nuceného exodu. Židé byli vypovězeni z Anglie v roce 1290, z Francie v letech 1306 a 1394, Maďarska mezi lety 1349 a 1360, Německa v letech 1421 a 1519. Z Rakouska v roce 1420 a 1669. Z Litvy v roce 1445 a 1495, Španělska v roce 1497 a z oblasti Čech a Moravy v letech 1744-45. Mezi patnáctým stoletím a rokem 1772 Židé nebyli vpuštěni do Ruska, když byli nakonec přijati, byli omezeni pouze na jednu oblast.
Je třeba říci, že katolická církev hrála v těchto vyhnáních hlavní roli spolu s politickými představiteli dané země, které měla nakloněné.
Čím to všechno bylo způsobeno?
Neblahá židovská proroctví: odraz nebo předzvěst zkázy?
Židovské spisy se často zmiňují o pokusech zničit izraelský národ. Žalm 83:5 popisuje nepřátele Židů jako zastánce genocidy: „Pojďte a odřízněte je od národa, aby jméno Izraele již nebylo připomínáno.“
Židé se v určitých údobích již vzdávali naděje na přežití. V každoročně recitované velikonoční Hagadě se zpívá:
„V každé generaci povstanou proti nám, aby nás zničili.“
Je to tak trochu sebenaplňující se proroctví nebo rovnou kletba za to, že Židé zprostředkovali Boží moudrost lidem, jako jsou křesťané. Zlé jazyky naopak tvrdí, že jde jen o peníze. Na bohaté se prý vždy útočí, ale to je naprosto zcestná myšlenka.
Antisemité vždy nenáviděli Židy bez ohledu na to, jestli byli bohatí nebo chudí, a že těch chudých Židů bylo a je taky dost.
Nápověda v náboženství: Židé udělali chybu, že předali křesťanům svého Boha
Židé se odvozují od praotce Abraháma, stejně však jako muslimové, a přidali se k nim i křesťané. V podstatě došlo k únosu tohoto monoteistického Jahveho křesťany. Židé, kteří se přidali v rané fázi ke křesťanství, zpravidla neměli ideální duchovní motivy. Někteří tak učinili z hrabivosti a čisté touhy po zisku. Křesťané totiž tvrdili, že není třeba žádná další zvířecí oběť kromě Krista. Tak si mohli noví konvertité z řad Židů myslet, že takto ušetří za výdaje. Omyl. Křesťanská generace složená ze Židů byla v podstatě vyhlazena mnohými pogromy - tehdy ze strany Římanů.
Po tisíce let se judaismus skládal z těchto předpokladů. Výlučného Boha, Tóry, samotného národa Izraele a jeho Vyvolenosti; to znamená Boha představeného Židy, židovskými zákony a víry, že Židé jsou Bohem vyvolený lid.
Antisemitismus byl vlastně takovou fóbií z předchozích židovských předpokladů. Žid byl tímto věčným outsiderem, vyděleným z podstaty. Tím, že jejich Bůh byl jediný, automaticky vylučoval ty ostatní. A vytvářel jejich nelegitimnost. A to se samozřejmě ostatním nelíbilo.
Doktrína o božském vyvolení Židů byla hlavní příčinou antisemitismu od samotných počátků judaismu. Judaismus totiž byl ke světu až příliš dobrý. Denní starověká židovská modlitba říká:
Je třeba opravit svět pod vládou Boha.
Tento pokus změnit svět, zpochybnit bohy, náboženské i sekulární, společnosti kolem nich a klást morální požadavky na ostatní (i když to nebylo učiněno výslovně ve jménu judaismu), byl neustále zdrojem napětí. A také byl hlavním důvodem, proč křesťané Židy a jejich duchovní poklady mohli směle použít a ještě jim přidat své vlastní zátěže na jejich záda. Židé přeci měli světu pomáhat, ne svět jim.
Židé byli téměř vždy lépe vzdělaní než ti ostatní. Židovský rodinný život byl obvykle stabilnější než u křesťanů. Židé si pomáhali více, než si navzájem pomáhali jejich nežidovští sousedé; a židovští muži měli menší pravděpodobnost, že se z nich stanou nenapravitelní opilci nebo budou bít své manželky. Což byl běžný jev v okolní křesťanské společnosti v podstatě donedávna.
Ostatní totiž, především ti v Evropě, nebyli schopni takové míry sociability a altruismu, a tak Židům k smrti záviděli i tuto pouhou náklonnost mezi sebou.
Křesťané přejímají židovského boha a chtějí, aby za to Židé zaplatili
Křesťané žádného vlastního Boha neměli, ani Ježíše, ten byl totiž Žid jako poleno. A proto nemohli ani nic nového vymyslet. V Římě nakonec zvítězil židovský Bůh Jahve v křesťanském balení. Ve čtvrtém století Římská říše přijala Boha Židů, když se křesťanství stalo římským náboženstvím.
To se však pro Židy neukázalo jako požehnání. Církev totiž vytvořila tu nejzhoubnější formu antisemitismu před nacismem, který se podle krásné tabulky Paula Johnsona v knize Dějiny židovského národa těmito křesťanskými opatřeními inspiroval ve všech reálných krocích. Vše, až na plynové komory, už křesťané vymysleli na Židy ve středověku.
Víme, jak dopadlo nacistické řádění ve 20. století. Nevzniklo však ve vzduchoprázdnu a jen díky Hitlerovi. Vyvrcholilo nakupením zástupných jevů, které shrnují tisíciletí starou křesťanskou nenávist, kterou si křesťanští věřící pěstovali, a nakonec se zhmotnila ve strašném Holokaustu.
Dodnes volají k Bohu tisíce židovských obětí těchto hrůzostrašných pogromů. A do toho se modlí miliony křesťanů sami za sebe. Koho z nich Bůh upřednostní? Historie, současnost a budoucnost nám dá odpovědi.
Zdroje:
Dennis Prager. Why the Jews. 2003. Touchstone.
https://www.chabad.org/library/article_cdo/aid/281586/jewish/Who-Sits-Shiva-and-Mourns-for-Whom.htm
Paul Johnson. Dějiny židovského národa. 1995. Rozmluvy.
