Článek
Nejčastější nálepka, kterou Trump dostal, je: psychopat. Podívejme se tedy na tuto psychiatrickou diagnózu blíže.
Rysy psychopata
Psychopat je oficiální diagnóza. A dá se říci obtížně léčitelná, pokud vůbec. Jak je toto chování či přístup definováno? Podle DSM-5, což je manuál psychiatrických nemocí, musí psychopat splňovat tyto podmínky:
- chování, které je často v rozporu se společenskými normami, zejména nedodržování zákonů a předpisů
- ignorování nebo porušování práv a pocitů druhých
- obtíže s pocity lítosti nebo empatie nebo s ospravedlňováním činů, které ublížily druhým
- tendence lhát, manipulovat a podvádět ostatní, často pro osobní potěšení nebo zisk
- obecná neúcta k bezpečnosti sebe a druhých
- vyhýbání se odpovědnosti, včetně pracovních a finančních závazků
- agresivní a násilné chování a neustálá podrážděnost
- obtíže s plánováním dopředu nebo zvládáním impulzů
Podle zběžného pohledu na Trumpovy kroky by se tedy dalo bezpečně uzavřít, že je psychopat. Ale definice psychopatie není tak jednoduchá, jak by se někomu mohlo zdát. Svoji roli hrají i kulturní faktory.
Někde zlý psychopat, jinde dobrý obchodník
Hlavní problém psychopata je, že jedná v rozporu se společenskými normami, a zavedenou morálkou. Nemusí tedy porušovat zákony, protože ty často mravní jednání nepostihují a někdy jsou i s ním v rozporu.
Jinak by hodnotil Trumpa Američan a jinak Dán, pochopitelně. Protože Američan je zvyklý na tvrdý obchodní tlak a přístup. Zatímco Dán je pyšný na svou suverenitu. Na otázku, je-li Trump psychopat, existují různé odpovědi, které závisí na kulturním prostředí z kterého daný hodnotitel vychází.
V Americe jsou oceňovány tvrdé lokty a individualismus. Zatímco v Číně alespoň navenek by Trump oceňován nebyl.
Kulturní odlišnosti v psychiatrických diagnózách
Americký doktor Samuel Cartwright v 19. století argumentoval, že řada otroků trpí jistou formou duševní nemoci, která způsobuje nekontrolovanou potřebu utéct. Je tedy zjevné, že psychiatrické hodnocení se mění podle doby a společenských norem. Není žádným standalonem, který by přetrval věky či nějakou morální pravdou.
Co je normální v jednom národě, není považováno za normální v jiném. Třeba Češi mají jako svůj národní sport urážet a napadat se navzájem, zatímco takové chování by bylo třeba v Británii vyhodnoceno jako patologické a dokonce za hranicí zákona. Američané mají jako svůj program vládnout světu, a ten po léta, především od druhé světové války, okolní národy akceptovaly. Dá se tedy říci, že Donald Trump jen dál jede v zajetém schématu, americkém predátorském paradigmatu. Je toto americké hledisko patologické? Řada investorů a podnikatelů na těchto amerických zásadách postavila svůj ekonomický úspěch, a když to dělá Trump, je náhle viděn jako duševně nemocný.
Je tedy Trump psychopat? Odpověď na tuto otázku závisí na tom, kdo si ji klade.
Zdroje:
Al-Issa, I. & Tousignant, M. (1997) Ethnicity, Immigration and Psychopathology,New York: Plenum.
Bissilat, J. et al. (1967) The concept of lakal in Djerma-Songhai culture, Psychopathologie Africaine, 26 (3), 342–359.
Pfeiffer, W. (1982) Culture-bound syndromes, in Al-Issa, I. (ed.), Culture and Psychopathology, Baltimore, MD: University Park Press.
