Článek
Džinové podle arabských příběhů nežijí v láhvích ani od vína či octa, ale naopak přímo vedle nás. Pouhým okem si jich nevšimnete, pokud zrovna netřímáte zvláštní duchovními schopnostmi. Vyjádřeno slovy dnešní vědy, jsou součástí kvantového vesmíru a žijí s námi v paralelní realitě.
Jak však vznikli? Jaký je jejich účel a mohou člověku pomoci nebo mu ublížit?
Arabské slovo pro džin znamená cosi jako „neviditelný“.
Kdo jsou džinové
Někteří džinové umí posednout dospělého člověka či dokonce děti a vyhnat je není žádná legrace
Podle Koránu byli džinové stvořeni z ohně. Zatímco andělé ze světla. Narozdíl od andělů, kteří jsou odkázáni na to, být Alláhovými posly, jsou džinové stvořeni se svobodnou vůlí. Nejsou žádnými padlými anděly, ale mohou lidem klidně škodit. Záleží na jejich vůli.
První zmínku o džinech nacházíme v Koránu při stvoření člověka. Iblis, hlavní džin, se měl klanět Adamovi. Neučinil tak. Když udělal Adam chybu, Bůh mu ji odpustil. Ne tak Iblisovi. Iblisovo druhé jméno je Šajtan alá Satan. Legenda říká, že Iblise prorok Mohamed přesvědčil, aby se sám stal muslimem.
Co ti zabránilo padnout na zem, když jsem ti to přikázal?“ Řekl: „Jsem lepší než on; stvořil jsi mě z ohně a jeho z hlíny.
Co džinové dělají
Podle Koránu se od lidí liší a zároveň s nimi mají i leccos společného. Mají obojí pohlaví stejně jako lidé, plodí a vychovávají děti. Mají svobodnou volbu se rozhodnout, jestli přijmou nebo nepřijmou Boha. Někteří jsou považováni za démony neboli ghouly.
Ghoulové podle mistra hororu Lovecrafta
Džinové dokonce mohou vést takzvaně normální život mezi svými, i když je lidé, když oni sami nechtějí, nevidí. Často se zaplétají s lidmi, někdy pouze emočně, jindy zase fyzicky, rovnou sexuálně. Vzhledem k tomu, že svět lidí a svět džinů se protíná, může dojít i k náhodnému setkání s džiny. Někdy vyhledávají lidské bytosti z vlastní vůle.
Jako se v západní kultuře setkáte s poltergeistem, hučícím duchem v prázdných domech, stejně tak džinové obývají ruiny dřívějších příbytků lidí. Mohou se proměnit do hadů či koček nebo psů. Kouzelníci, kteří je ovládají, je mohou poslat na kohokoliv, na koho se jim zlíbí.
Různé náboženské tradice mají své džiny. Tak existují křesťanští nebo židovští džinové. Ale nebojte, ti žijí spíše v Arábii či Palestině. Tady jsou většinou jen čistokrevní démoni. Buď křesťanští nebo židovští. Což taky není žádná výhra. Ale pozor, občas se může nějaký džin z Blízkého východu zatoulat i sem. Zvláště při současné poměrné čilé interakci s Orientálci v oblastech obchodu a politiky.
Kategorie bytostí, kam patří džinové
V mamlúckém Egyptě ve čtrnáctém století se učenec jménem Muhammad al-Damiri znovu pokusil vysvětlit tyto pozoruhodné tvory v zoologickém – někteří říkají „para-zoologickém“ díle s názvem Hayat al-Hayawan (Život zvířat). Tato kniha popisuje na 731 různých druhů zvířat a Damiri do ní kupodivu řadí i džiny:
Jsou to éterická těla schopná se formovat do různých tvarů. Mají rozum, porozumění a schopnost tvrdé práce. Liší se od lidí. Říká se jim džinové, protože jsou ostražití a lidé je nevidí.
Zatímco evropský muslimský spisovatel Muhammad Asad (původně Žid jménem Leopold Weiss, který konvertoval) popisuje džiny jako:
Určité vnímající organismy tak jemné povahy a fyziologického složení tak odlišného od našeho vlastního, že obvykle nejsou přístupné našemu smyslovému vnímání. Pokud předpokládáme, jak musíme, že existují živé organismy, jejichž biologické předpoklady se zcela liší od našich vlastních, je logické předpokládat, že naše fyzické smysly s nimi mohou navázat kontakt pouze za velmi výjimečných okolností; proto je označujeme za „neviditelné bytosti“.
Z popisů těchto tvorů vyplývá, že navázat s nimi kontakt mohou pouze lidé se zvláštními mimosmyslovými schopnosti. Ty ostatní mohou džinové děsit či týrat v mnoha svých podobách.
Více o jejich původu a druzích
V dějinách se vypráví, že v dávných dobách, před stvořením Adama, obýval zemi rod džinů a pokrýval ji, pevninu i moře a pláně i hory; a Boží přízeň se na ně rozmnožila a měli vládu, proroctví, náboženství a zákon; ale přestupovali a uráželi a odporovali svým prorokům a způsobili, že se na zemi rozhojnila zloba; načež Bůh, jehož jméno budiž velebeno, proti nim poslal armádu andělů, kteří se zmocnili země a vyhnali džiny do oblastí ostrovů a mnohé z nich zajali.
Džinové se řadí do pěti kategorií:
jann, džin, šajtán, ifrit a marid
Marid očima evropského umělce. Z pohádek tisíce a jedné noci
Často se tyto termíny jednoduše překrývají. Jann je jakýsi generický termín zaměnitelný s džinem. Výraz džin se používá k označení konkrétních bytostí či jejich rodin. Džinové mohou být dobří nebo zlí, ale šajtáni nikoliv.
Šajtán je termín přibuzný s biblickým výrazem Satan. Takže šajtani znamenají totéž co ďáblové. Jsou služebníky hlavního ďábla Iblise, který je ekvivalentem západního Satana. Ti jsou zlí bez výjimky.
Ifritové jsou ještě mocnější než šajtáni a často jsou zlí. Ne vždy. Maridové jsou zlí a nejmocnější ze všech.
Všechny typy džinů mohou měnit svou podobu a být neviditelní
Džinovská psychologie
Odkud pochází koncept džinů? A kdo jej vlastně vymyslel? Německý vědec Joseph Henninger na tuto otázku odpovídá takto:
Často se usuzuje, že víra v džiny, o nichž se předpokládalo, že žijí v poušti, pochází od beduínů a od nich se přenesla na usazené kmeny. Tato domněnka se mi nezdá být dobře podložená. Beduínští kmenoví příslušníci, kteří se v poušti cítí jako doma, zažívají v těchto oblastech mnohem méně strachu než vesničané nebo měšťané, kteří se pouští často děsí a jsou přesvědčeni, že tam žijí nejrůznější démoni a monstra. Mezi dnešními Araby je víra v duchy mnohem intenzivnější mezi [usazeným] zemědělským obyvatelstvem než mezi beduíny.
Nejvíc se džinů bojí právě lidé z města a vesnic, kteří se dobře nevyznají v neproniknutelném terénu pouště. Beduíni nejspíš s džiny opravdu přišli, ale tolik se jich nebáli, ostatně v ně věří doteď. Nicméně jinak než měšťáci. Jsou pro ně často zprostředkovateli tajemství pouště.
Babyloňané, z nichž někteří pocházeli z arabské pouště, měli poměrně hodně velkou plejádu „městských“ démonů. Nejspíš si je přivezli z pouště, ale jak šel čas a jejich městské populace degenerovaly, démonů a strachu přibývalo a lidí, kteří byli schopni s nimi komunikovat, razantně ubývalo. Nakonec se celá babylónská civilizace vypařila jako pára nad hrncem.
Džinové se však rozprchli do všech světových stran, jako když udeříte bičem, a potkávají se dnes s lidmi, kteří jejich existenci popírají či se s nimi naopak druží netušíce, co se děje a co si tím natropí. Džinové tak dostali velký prostor páchat mnohé společenské škody. V podobě rozbitých rodin, narušené komunikační infrastruktuře a rovněž prostřednictvím nedostatků v moderních technologiích. Medvědí službu jim dělají mnozí popularizátoři duchů a tajemných příběhů.
Evropané chtěli od počátku kolonialismu vidět džiny jako jejich služebníky, jako bytosti omezené prostorem v jedné láhvi od whisky. Proto také vznikla fikce pohádek tisíce a jedné noci.
Nicméně civilizovaní bílí divoši nepochopili, že zahrávat si s džiny není zadarmo. Tyto bytosti mohou prostoupit veškerým prostorem a zamořit jej tak, že to lidé nejsou schopni ani pochopit, natož vyčistit. Démonské zamoření je jedním z největších problémů dnešní doby. A na ně žádné normy z Evropské unie neplatí. Jen pořádný díl duchovních schopnosti komunikace s paralelním světem uprostřed nás.
Zdroje:
Richard Francis Burton. The Arabian Nights. 2004. Modern Library.
M.J. Kister Adam: A Study of Some Legends in Tafsir and Hadit Literature Approaches to the History of the Interpretation of The Qur'an. 1988.
