Článek
V Česku katolíci pociťují zoufalý nedostatek kněží, řeší jej importem zahraničí. Nyní se jedná o kněží z Polska a Slovenska. Časem přibudou možná kněží odněkud z Afriky. Ta je totiž místem, kde ještě nějací kněží jsou a trochu přebývají. Obvykle je tomu tak však ze zištných důvodů. Kdo zná Afriku tak ví, že povolání faráře je pro Afričany dobře placené a prestižní místo. Zatím. Protože celosvětově kněží ubývá stejně jako v Česku. Papež František to chtěl řešit radikálně. Toužil do řad kněží pustit ženáče. Už to nestihl, zemřel a o tématu se přestalo mluvit.
Celosvětový přesun zájmu k jiným náboženstvím
Jak je vidět, v Africe katolíkům dýchají na záda muslimové a protestanté. Respektive ti ovládají většinu kontinentu. Levandulová barva: katolíci, tmavě zelená: sunnitský islám, světle zelená: šíitský islám, světle fialová a světle modrá: protestanté, lososová: pravoslavní
Jisté je, že všude na světě je více kostelů než lidí, kteří by do nich chtěli chodit. A není to kvůli sekularismu. Třeba v jižní Americe postupně přebírají místo katolíkům protestanté. Zatím je jich na úkor Říma poměrně málo, ale o to větší mají mravní sílu.
Religionisté mezi sebou často říkají, nikoliv jako vtip:
„Jak odlišíte jihoamerického protestanta od katolíka?
Chodí v bílé košili a kravatě, nepije a nebije svou ženu.“
Katolictví však má ještě jiný problém. V samotné Africe začíná převažovat islám nad katolickým vyznáním. A protestanté rovněž mají svůj vlastní kousek Afriky na úkor katolických misionářů.
Důvody, proč katolická církev ztrácí
Představte si fotbalové utkání okresního přeboru Kotěhůlek s týmem Real Madrid. Hráči Realu jsou v obraze, skvěle vycvičení a zocelení v mnoha bitvách s mezinárodními týmy. Zatímco muži z Kotěhůlek mají za sebou pořád to stejné. Králící ze vsi Nové Králící k nim jezdí každý měsíc. Občas vyhrají jedni, jindy zase druzí. Pořád stejné techniky, tréning. Prostě nuda.
Katolická církev se postupem let ocitla z Realu v Kotěhůlkách. Její představitelé ztratili cvik, netrénovali, uzavřeli se v kostelech a tam slavnostně čekali na lidi, kteří k nim kvůli velké slávě církve přijdou. Jenomže nepřišli.
Jednoduše řečeno katolická církev se ocitla mimo realitu. Protestanté nabrali druhý dech v 19. století, ale katolíci naopak. Když Tomáš Garrigue Masaryk zavedl svátek Jana Husa, papežský nuncius z Česka na protest odjel. Katolická církev připomíná vysušenou mumii. Jednu z mnoha, kterou jako svaté ostatky vystavuje na odiv svým následovníkům. Možná tělo církve zůstalo díky všudypřítomné plísni zachované, ale kdo by se na něj chtěl dnes dívat?
Ti správní lidé na ta správná místa
Někdy říkám, že katolická církev je tu s námi jako dobře fungující firma už bezmála 2000 let. Jenomže i dinosauři nakonec vyhynuli a to tu byli miliony let. A firmy přeci taky krachují. Církev ostatně jako firma provozována je. Spíše jako takový mezinárodní koncern. Jednotlivé pobočky si musí vydělat na sebe samé, jinak zkrachují. Nikdo je nesponzoruje zvenčí. Nejbohatší je církev v Itálii potažmo ve Vatikánu, pak následuje Německo s USA.
Pokud jde o charisma, tedy dar služby, jak se někdy katolíci snaží mlžit, aby zakryli, že původně se slovo vztahuje k osobnímu talentu, tak církev má již dlouho velmi špatnou ruku. Apoštol Pavel přirovnává církev k tělu. Někdy je třeba ruka, jindy zase hlava. A ruka nemyslí. Katolící však preferují lidi, kteří v rámci jejich koncernu spíše nemyslí a když, tak slovy apoštola Pavla lechtají uši svých posluchačů.
A to je příčinou jejich pádu. Jak víme, špatný manažer = katastrofa. Několik farářů mi shodně referovalo v osobní komunikaci, že to vidí hodně bledě. Ostatně dnes již nefunguje systém kněz-fara-kuchařka. Faráři se sestěhovávají do jedné fary, aby mohli ušetřit na náklady a bydlet pospolu.
Dříve takový student katolické teologie oproti studentovi té husitské měl výhodu. Narozdíl od evangelíka ušetřil jako kněz za bydlení a stravu a ještě navíc měl posluhu. Dnes takových horlivých žen a mužů, kteří pomáhají ve farnostech, razantně ubylo. Brzo uvidíme faráře se smetákem i u sv. Salvátora v Praze. Zvláště ve městech totiž zájem o kostely výrazně klesl a klientela vymírá.
Stejně bídně dopadne i český církevní byznys s nemovitostmi. Církev si najala poradce, vlky v beránčím rouchu, a to ji dorazí. Dříve to byly právě mnišské řády, které se zabývaly managementem ekonomiky, krajiny a kultury. Ale ta doba je již několik stovek let nazpět. Dnes v těchto slavných klášterech pobývá hrstka mnichů, zpravidla zcela odtržená od reality, která se navíc spoléhá na externisty, které neumí prokouknout. Ti mnohdy církev berou na hůl.
Takže jaký že to máme verdikt? Jak se říká, dávám „církvi“ rok, maximálně dva…
