Kostely jsou všude a zná je každý, kdy a proč vznikly

Slovo kostel je odvozen od latinského castellum, které znamená hrádek či pevnost. Původně se termín ujal právě na hradech a pevnostech, jejichž součástí byly i kostely či kaple.

Česko má nejvyšší počet hradů a zámků na obyvatele na světě. Stejně jako kostel, můžete nějaký zámek či zámeček najít i na kdejaké menší vesnici. A pak, že byli staří Čechové chudí, pchá. Celkem je v Česku evidováno na 3 800 kostelů ve 2 448 obcích.

Řada z nich už není otevřená veřejnosti tak, jak by měla být. A když je chcete navštívit, musíte čekat na bohoslužbu, která se koná zpravidla jednou týdně, neboť místní farář má na starost více kostelů.

Nabízí se otázka, měly by se kostely nějak redukovat a nabídnout veřejnosti k pořádání kulturních akcí? Nemá jich katolická církev v Česku až příliš? Často chátrají a je na ně zubožený pohled. Věnujme se těmto otázkám později. Nejdříve se koukněme na původ kostelů samotných.

První křesťané se scházeli v jeruzalémském chrámu, dokud ho v roce 70 n. l. nezničili Římané. A také se nacházeli v židovských synagogách. Rozpory s Židy je nakonec z těchto míst vypudily a proto se prvotně raději shromažďovali ve vlastních domácnostech.

Na přelomu 2. a 3. století se objevují první kostely. V Sýrii se dosud zachoval kostel v Dura Europos, který má dokonce speciální místnost pro křty.

Císař Konstantin, který ještě navíc odstěhoval hlavní město římské říše do dnešního Istanbulu, otevřel pokladnice a fondy církvím, které si tak mohly začít budovat své mohutné domy uctívání.

Řím byl ve starověku přestavěn v podstatě na jeden velký kostel. Město se hemžilo velkým počtem bazilik.

Z románského období se toho u nás moc neuchovalo, ale můžeme zmínit třeba rotundu svatého Jiřího a Vojtěcha na Řípu.

Právě románský sloh, který je prostý a není zdobený, se rozvíjel od 11-13. století. Pak přišla gotika, která byla vrcholem církevního umění. Vznikají velké katedrály, bohatě vybavené a zdobené krásnými vitrážemi.

Především baroko reagovalo na potřebu církve se předvést a ukázat, že oproti těm prostým evangelíkům je na tom církev o hodně lépe. V Čechách je barokních kostelů velmi mnoho a zřejmě svým kramářským stylem a zaplněností tvary, andělíčky a různými postavami se zlatými ořízkami imponovaly právě českým lidem, kteří jsou ze své povahy kramáři a rádi se obklopují mnohými věcmi, i když je nepotřebují.

Jediné vkusné barokní kostely v Čechách a vlastně i na světě stavěl Jan Blažej Santini, italský stavitel, který působil výhradně zde. Jeho slavné dílo kostel na Zelené hoře, z jehož poutního charakteru udělali měšťané posléze hřbitovní, ale je již zpět v původním stavu, je naprostý světový unikát. Narozdíl od ostatních barokních památek není kýčovitý a přeplácaný, ale velmi mystický.

Počínaje 19. stoletím se u kostelů přestává pohřbívat, v Rakousku-Uhersku dokonce oficiálním habsburským ediktem. Cílem bylo zamezit šíření nemocí. Josef II. byl dokonce tak spořivý a ekologický, že chtěl prosadit pohřbívání v papírových rakvích. Nevyšlo to, byl až moc napřed, dnes by jistou část obyvatel nadchl. Navíc hřbitovní kostely již měly v té době naplněný stav.

Protestanté spíše nazývají jejich kostely modlitebny. Liší se od těch katolických především zpravidla nenápadným vzhledem a vnitřním vybavením. Bývá zde čistý prostor bez soch svatých a složitých uměleckých děl.

Cílem protestantských kostelů je, aby se člověk zaměřil spíše na vnitřního ducha, pokud nějakého má, a s ním pracoval a neodkazoval se na hmotná ztvárnění, která mohou v některých případech vztah k Bohu spíše zkomplikovat.

Řada nevěřících lidí nemá problém s tím, kostel navštívit. Svorně sdělují, že se po takové exkurzi často cítili příjemně. A o to jde, i když jinak, než si lidé myslí. Kostely nebyly stavěny tak, aby se v nich lidé cítili jako doma. Naopak vysoké, nedostupné stropy a stísněná potemnělá atmosféra měly přispět k tomu, aby se v lidech vytvořila úzkost z existence a došli k pokornému závěru, že bez Boha svůj život zvládat nemohou.

Říkám tomu „efekt kostela“. Přijdete dovnitř, naměstná se u vás pocit stísněnosti a jakéhosi zvláštního uzemnění a upozadění a vyjdete ven na čerstvý vzduch a cítíte se krásně.

Církev se potýká s odlivem věřících a s tím souvisejícím nedostatkem kněží. Potom je logické, že jsou samotné kostely jaksi navíc. Kostely mají smysl jen, když existují věřící, kteří do nich chodí.

Jsou země, kde jsou na tom katolíci ještě hůře. Ve Francii je minimálně 18 000 katolických obcí, kde není žádný místní kněz a kostely se prodávají. Stejně tak Němci se ve velké míře místo do kostela obracejí ke kartářce a k okulstismu. V Holandsku je zhruba 72 procent obyvatelstva bez vyznání. Italové a Španělé sice drží katolické zvyky, ale jsou z velké části jen formáními věřícími.

USA přišlo s inovacemi, které asi do křesťanství příliš nepatří, ale jaksi přitahují pozornost lidu. O co se jedná?

V Česku má kostel téměř každá vesnice a některá i dva. Často zpustlé. Faráři je nestíhají obsluhovat a tak vzniká otázka, zda-li by se církev se svými objekty nějak nepodělila. Některé mohou být i odsvěceny a zbourány, především ty, které jsou v katastrofálním stavu.

Pozemky by se mohly užít pro komunitní či sociální bydlení, které je v Čechách takovým problémem a nedostatkovým zbožím. Ostatně prvotní záměry církve jsou rovněž sociálního charakteru, tak jaképak copak? Co jí brání v tom, aby demonstrovala svůj zájem o lidi prostřednictvím domů? Bez baráku jako by Čech nebyl, to je skoro jediný argument, kterému rozumí. Jistě by tím vzrostla popularita církve v očích veřejnosti. Jeden z místních čtenářů pěkně poznamenal, že Ježíš žije v našich srdcích. Nuže, asi proto žádný dům nepotřebuje, aby demonstroval Bůh, že má s lidmi vztah, že? A tím se dostáváme k podstatné otázce:

Nad touto otázkou se už zamýšleli autoři Starého zákona.

Šalamoun byl autorem Jeruzalémského chrámu a přesto mu bylo jasné, že chrám není tak podstatný, jak se může jevit. Pro vztah k Bohu opravdu nejsou nutné žádné budovy, ale společenství s druhými věřícími je samozřejmě žádoucí a je nutné mít, kde se sejít.

Kostel je tedy prostou budovou bez ohledu na to, co říkají katolíci, kteří své budovy zpravidla postavili na nějakém energeticky silném pohanském místě.

Podstatnější je, co má člověk v srdci, a ne v budově.

Ježíš shrnul svůj postoj k uctívání vztaženém na konkrétní místo a budovu takto:

Pravda opravdu není složená z cihel a malty a bez ohledu na to, jak něčí náboženská budova vypadá majestátně, je to pořád jen kámen a pojivo. To podstatné má věřící ve svém srdci a mysli.

Zdroje:

https://www.pastorace.cz/clanky/farnosti-v-obdobi-nedostatku-knezi

Eusebius. The History of the Church from Christ to Constantine. 1989. Penguin Books Ltd.

Cannon. Jeff. Medieval Church Architecture. 2014. Bloomsbury Publishing PLC.