Článek
Mojžíš je epickou postavou izraelského národa. Přivedl jej do zaslíbené země, ale sám do ní nevstoupil. Objevil utajenou egyptskou moudrost, a přesto přišel o své postavení ve faraonově hierarchii, když se zastal svého krajana a zabil proto Egypťana. Byl hlavním zprostředkovatelem Božího poselství světu. Přinesl z hory deset přikázání a pak je okázale rozbil, když viděl, jak jeho krajané Izraelité zvlčili, když se začali klanět zlatému teleti.
Mojžíš je hlavní autor takzvaných knih Mojžíšových. Všechna tato „fakta“ se totiž dozvídáme z Pentateuchu. A právě jeho předpokládané autorství prvních knih Bible je stopou k jeho existenci.
Psal Mojžíš knihy Mojžíšovy nebo nepsal?
Tóra
Již na začátku ty, kteří věří, že ano, musím bohužel zklamat. Neexistují žádné reálné důkazy pro Mojžíšovo autorství. Naopak, některá místa či praktiky, které Pentateuch popisuje, vznikly až mnoho let po údajné Mojžíšově době.
Znalci Bible došli srovnávacími metodami k závěru, že nejspíše během židovského exilu v 6. století př. n. l. izraelští kněží studovali různé babylónské texty, kde byla řada zmínek o mezopotámském a perském náboženství. Podařilo se jim hodně těchto cizích prvků začlenit do Hebrejských písem.
Mnoho částí Starého zákona lze nalézt ve starších dokumentech, jako jsou spisy kananejské, sumero-babylonské a egyptské provenience, a redakce těchto textů v té době by vysvětlila velkou část náboženského synkretismu v Bibli.
Kdo byl vůbec Mojžíš?
Achnaton byl nepochybně inspirací pro Mojžíšovu postavu
V Bibli se s Mojžíšem setkáváme v Egyptě. Je údajně synem hebrejské otrokyně, která jej poslala raději po vodě, než aby o něj přišla. Nakonec jej vyloví faraonova dcera, která jej zahrne luxusem. Odmalička vyrůstá mezi egyptskou elitou. Potud biblická zpráva.
Řecký filozof, historik a geograf Strabón (asi 64 př. n. l. – 19 až 24 n. l.) o Mojžíšovi píše:
Egyptský kněz jménem Mojžíš, který vlastnil část země zvanou Dolní [Egypt]…, protože nebyl spokojen s tam zavedenými institucemi, opustil ji a přišel do Judeje s velkým množstvím lidí, kteří uctívali Božství. Prohlašoval a učil, že Egypťané a Afričané mají mylné názory, když zobrazují Božství v podobě divých zvířat a polního dobytka; že se také Řekové mýlí, když vytvářejí obrazy svých bohů podle lidské podoby.
Takže Mojžíš byl egyptským knězem. Strabon to samozřejmě musel vědět. Není divu, že Dr. Jan Assmann uvažoval na základě těchto a jiných historických dokladů následovně:
„Byl Achnaton egyptským Mojžíšem? Byl biblický obraz Mojžíše mnemotechnickou transformací zapomenutého faraona? Pouze „science fiction“ může na tyto otázky odpovědět jednoduchým „ano“. Mnemohistorie však dokáže ukázat, že spojení mezi egyptským a biblickým monoteismem, neboli mezi egyptským protináboženstvím a biblickou averzí k Egyptu, má určitý historický základ; identifikace Mojžíše s narušenou vzpomínkou na Achnatona se stala již ve starověku.“
Půl tisíciletí po smrti jednoho z prvních monoteistů, egyptského faraona Achnatona, přichází hebrejský monoteismus.
Ačkoli neexistují žádné přesvědčivé důkazy o tom, že Mojžíš byl historickou osobou, která sestavila Pentateuch na základě svých skutečných zkušeností, v průběhu staletí se předpokládalo, že údajným zakladatelem Izraele byl jeden z řady egyptských faraonů, kněží nebo jiných významných osobností ze země Nilu.
Faraon, nejčastěji označovaný jako Mojžíš, byl Amenhotep IV. (zemřel 1336/4 př. n. l.), jehož pozdější pseudonym byl Achnaton. Ke spojování patriarchy s tímto faraonem docházelo především proto, že jak Egypťanovi Achnatonovi, tak Hebrejci Mojžíšovi, je připisováno „objevení“ monoteismu.
Nápověda: etymologie slova Mojžíš, ztraceno v „překladu“
Scéna „vylovení“ Mojžíše z vody
Jedním z důvodů, proč se Mojžíš spojuje s různými faraony, je společné jméno „moše“ nebo „moses“ v přízviskách faraonů. Biblická definice slova „Mojžíš“ je v hebrejštině uvedena jednoduše jako „vytažený“.
Kniha Exodus 2:10 říká:
„Dítě rostlo a přivedla ho k faraonově dceři. Stal se jejím synem. Dala mu jméno Mojžíš, protože řekla: ,Vytáhla jsem ho z vody.“
Zbývá vysvětlit, proč dcera egyptského faraona vůbec pojmenovala dítě hebrejským jménem?
Ve své knize O Mojžíšovi Filón Alexandrijský (15 př. n. l. – 50 n. l.), křesťanský židovský filozof tvrdil, že „mos“ bylo egyptské slovo pro „vodu“, takže se zdá, že i v době tohoto spisovatele panoval zmatek ohledně původu a konotace jména. Je vůbec hebrejské nebo naopak egyptské?
Archaické slovo „mshh“ postrádá samohlásky, a proto jej lze přepsat i jinak. O jménu Moše se říká, že pochází z kořene slova, které se v podstatě píše stejně: mashah. Stejné slovo mashah je použito v Žalmu 18:16 k popisu Žalmisty jako „vytaženého z“ mnoha vod.
Zdá se, že tento motiv v mýtu o Mojžíšovi byl převzat ze starých, alegorických písní a veršů, jako je tento, spíše než aby představoval „historický fakt“ o narození patriarchy.
Mojžíšův život jako literární příběh
Řada biblických„faktů“ jako je přechod přes Mrtvé moře pochopitelně bylo pouze literárním příběhem
Údajné Mojžíšovy popisy jeho životních peripetií v Egyptě a dále jsou také předmětem mnohých pochybností. Tak třeba, když vezmeme v úvahu vyvedení Izraele z Egypta. Podle Bible neměli Izraelité žádnou centralizovanou organizaci, dokud se neusadili v poušti.
Vojenský výcvik statisíců izraelských „válečníků“ (kteří byli vychováváni jako otroci) neprobíhá, dokud nedorazí k hoře Sinaj, ačkoli Exodus 13:18 tvrdí, že Izraelité opustili Egypt „vyzbrojeni k boji“. Bez ohledu na to a další nesrovnalosti, jak tedy mohl Mojžíš předvést brilantní vojenské manévry s masou necvičených bojovníků? Kde se tedy tito údajní „otroci“ tyto vojenské taktiky naučili a získali své obrovské množství zbraní?
Taková masivní síla v pohybu by jistě zanechala na poušti nějakou stopu. Přesto, navzdory zbožným přání mnohých badatelů, žádné archeologické doklady o tak velkých přesunech v poušti podle vytýčené biblické trasy nikdy nebyly nalezeny. A to prosím archeologové nacházejí v oblasti Sinajské pouště i řadu zavátých odpadků, ne však „izraelské zbraně“ a výbavu, kterou nikdo nikdy nenašel.
V Exodu 13:17 se uvádí, že Izraelité se pouští snažili vyhnout Filištínům neboli pĕlištîm, údajně barbarskému a násilnému válečnickému etniku, které mohlo přijít z Kréty jako součást konfederace „mořských národů“. K této invazi mořských národů došlo během kolapsu doby bronzové (1550–1200 př. n. l.), který zahrnoval údajnou dobu Mojžíše.
Na rozdíl od barbarského dojmu, který vyvolává Bible, Filištíni, nesemitský, zjevně indoevropský národ, vlastnili jemnou keramiku, umělecká díla, nábytek a architekturu a byli velmi dobře civilizovaní. Filištíni evidentně dorazili do Levanty kolem roku 1175 př. n. l., v roce údajné porážky mořských národů Ramessem III., a prohlašovali o sobě, že zničili Amor/Amurru, rodovou domovinu Amorejců v Sýrii. Právě do tohoto boje údajně vstoupil Mojžíš, ale pokořiteli těchto národů nebyli Izraelité, jak píše Bible, ale podle historických dokladů naopak spíše Filištíni.
Proč je důležité vědět, jestli Mojžíš existoval nebo ne?
Takových nesrovnalostí v údajném Mojžíšově textu je dlouhá řada. Podstatné je vědět, že text není založen na historických faktech. Ale je literární tvorbou, izraelským narativem, který měl potvrdit jeho původ, existenci a velikost.
Stejně tak samotný Mojžíš je zjevně literární postavou, nikoliv reálným člověkem. Coby inspirace pro vykreslení biblického Mojžíše sloužilo nejspíše několik reálných postav, zjevně pocházejících z egyptského prostředí. Hebrejská písma jsou tedy o něco méně postavena na přímých izraelských zdrojích a o něco více na zahraničních zdrojích inspirace, ze kterých Izraelité čerpali. Jedna věc je mytologický příběh národa, který má nesporně každý, druhá věc je takovou mytologii žít a brát ji vážně.
Nepochybně většina Čechů nevěří v praotce Čecha, který vystoupil na Říp. A ti, kteří ano, budiž. Stejně tak nevěří lidé v bájného Přemyslovce Oráče, tedy většina informovaných lidí nikoli nebo berou jeho existenci jako literární obraz symbolicky připodobňující začátky přemyslovského rodu. Zatímco v Mojžíše a jeho existenci a věrohodnost jeho zprávy dodnes věří miliony lidí a berou ji doslovně jako popis skutečné historie. A to by mělo být varováním.
I přes nespornou kulturní a náboženskou hodnotu textů o Mojžíšovi se není možné urazit při konstatování, že brát jeho příběh jako soupis historických faktů je z hlediska historické vědy a archeologie blatantní nesmysl. Jedná se o literární dílo a Mojžíš představuje literární postavu. Kdyby se v době, kdy byly knihy Mojžíšovy sepsány, točily filmy, jistě by takový snímek na začátku uváděl upozornění: „Některé příběhy se volně inspirovaly skutečnými událostmi, ale některé postavy a příběhy jsou fiktivní a v jiných je jakákoli podobnost s realitou čistě náhodná.“
Zdroje:
John Haralson Heyes. History of Ancient Israel and Judah, Second Edition. 2006. John Knox Press.
Michael Grant. History of Ancient Israel. 1996. Orion Publishing Co.
Filip Čapek. Archaeology, History, and Formation of Identity in Ancient Israel. 2024. Karolinum.
