Článek
Termín kříž pochází z latinského slova crux, které znamená doslova „šibenice“. To rozhodně nezní moc libě. Šibenice byla postrachem všech středověkých a nakonec i novověkých Evropanů. Pro některé symbolizovala konečný trest, pro jiné jen velmi špatnou smrt, kterou sami nezavinili. Přijetí kříže křesťanstvím došlo k redukci jeho významu na pouhý ničemný nástroj pomsty nespravedlivého lidstva vůči Ježíši Kristu a Bohu. Ale to není jeho hlavní a jediný význam. Poodhalme historii kříže a zjistíme, že není důvod jej považovat za nikterak smutný a truchlivý symbol.
Kříž jako symbol Boha sexu
Sexuální role boha Tammuze na babylónském reliéfu
Kříž se používal již ve starověkém Babylóně a přilehlém Egyptě jako symbol boha Tammuze. Ten měl, jak vidíte na obrázku výše, plnit především reprodukční funkce. Byl milencem bohyně Inanny, babylónské bohyně Ištar, která se také jako on nezaměřovala na nic jiného než na sex a rozkoš z toho vyplývající.
Kříž jako směrovka do všeprostupné přírody
Další význam kříže poodhaluje Encyclopaedia Britannica, když říká:
Téměř v každé části starého světa se našly různé předměty z dob daleko předcházejících křesťanskou éru, jež se vyznačují různými tvary křížů. Indie, Sýrie, Persie a Egypt poskytly nespočetné příklady. Používání kříže jako náboženského symbolu v předkřesťanských dobách a mezi nekřesťanskými národy se pravděpodobně může pokládat téměř za všeobecné a ve velmi mnoha případech bylo spojeno s nějakou formou uctívání přírody.
Dává to smysl, kříž vlastně protíná horizontálu života a směřuje daleko pod zem a zároveň nahoru k nebi. Není divu, že byl tento nástroj symbolem mnohých duchovních kultů.
Pohanské kříže všech podob a typů dávno před těmi křesťanskými
Keltský kříž ovlivněný pohanskými představami druidů
Dávno před Kristem používali kříž jak řecký Bakchus, který byl rovněž spojován spíše s rozkošemi života než s jeho stinnou stránkou, tak kaldejský Bel (nebo Baal) a nezapomeňme ještě na norského Odina. Ctitelé všech těchto bohů užívali kříž k jejich náboženským ritům.
Kříž nosili v rukou egyptští kněží a velekněžští králové, jak vidíte na obrázku níže. Symbolizoval pro ně autoritu slunečního boha a byl symbolem života nikoliv smrti.
Římské ukřižovávání bylo tedy výsměchem kříži jakožto duchovnímu symbolu reprodukce a blahobytu. Římané byli známí tím, že tak trochu necitlivě a bez ladu a skladu přejímali jakékoliv symboly a nauky cizích náboženství. Čím víc jich bylo, tím lépe, a zároveň jim vůbec nerozuměli. A tak přistupovali i ke kříži. Nakonec jej zcela znehodnotili.
Kříž byl v Egyptě symbolem života ne smrti
Různá zobrazení křížů se nalézají všude na egyptských monumentech a hrobkách a mnohé autority je pokládají za symboly buď falu (znázornění mužského pohlavního orgánu), nebo soulože. V egyptských hrobkách se crux ansata (kříž s kruhem nebo rukojetí nahoře) nalézá bok po boku s falem.
Kříž jako symbol smrti a utrpení
Nejstarší dochovaný krucifix z 10. století
První křesťané byli charakterističtí absencí používání fyzických symbolů. Někteří používali rybu, ale to bylo spíše takové logo odkazující se na to, že první apoštolové byli někteří rybáři. Nicméně, samotné katolické zdroje potvrzují absenci kříže jakožto křesťanského symbolu v prvních staletích fungování církve:
Znázornění Kristovy výkupní smrti na Golgotě se nevyskytuje v symbolickém umění prvních křesťanských století. Raní křesťané, ovlivněni starozákonním zákazem rytin, se zdráhali zobrazit dokonce i nástroj Pánova umučení.
Krucifix (kříž s Kristem) nabyl nového významu až při krvavém obracení Sasů na víru. Zde se umělci ze saských kmenů chtěli vyjádřit a popsat, jaké to bylo utrpení stávati se křesťany.
Rozhodně není žádných důvodů, aby kříž zůstal jakýmsi rukojmím krvavého křesťansko-římského kultu. Kříž je naopak znakem nového života a znovuzrození a jako takový by i měl být prezentován. Rovněž jeho hluboký význam spočívá v protnutí hmotné a duchovní dimenze a jako takový by neměl býti podceňován. Zatímco jeho zneužití k fanatickým účelům by mělo být nahlíženo s krajním podezřením.
Kříž je znám ze všech kultur a časů a tak je třeba jej vnímat: jako univerzální symbol duchovního života, který může svému uživateli přinést velkou míru radosti a rozkoše.
Zdroje:
G. S. Tyack. The Cross in Ritual, Architecture, and Art (Kříž v obřadech, architektuře a umění), 1900 . London.
H. Cutner. A Short History of Sex-Worship . 1940. London
