Článek
Ježíš ve své rétorice rozhodně nenahrával zbohatlíkům. Jednou prohlásil:
To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království
Na druhou stranu se Ježíš účastnil opulentních večeří a vlastnil roucho, které bylo tak vzácné a kvalitní, že o něj římští vojáci metali los. Jak tomu tudíž bylo s finanční situací Krista?
Předkristovská dráha
Copak to není ten tesař a syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Jidáše a Šimona? A nežijí snad jeho sestry tady u nás?“ Bránilo jim to, aby v něj uvěřili.
Dříve než se Ježíš z Nazaretu stal Kristem, tedy mesiášem, až do třiceti let působil jako tesař, stejně jako jeho otec. A jaká to byla sociální profilace? Tesař patřil mezi nižší střední třídu. Nevydělal si nic moc, ale udržel se nad vodou. Ježíš nejspíš před svou hvězdnou dráhou duchovního učitele moc neušetřil. Ale dobré šaty si rozhodně dovolit mohl.
Kristovy začátky: jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná
Když Ježíš viděl, kolik je kolem něj lidí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh. Tehdy k němu přistoupil jeden znalec Písma se slovy: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.
Není divu, že znalec Písma, očividně dobře finančně situovaný, ztichl a vzal své přání Krista následovat raději zpět.
Zacheus byl malého vzrůstu, aby vůbec viděl Ježíše, vylezl si na strom
Ježíš však mít plné kapsy napěchované penězi k ničemu nepotřeboval. Když chtěl, vyspal se klidně v luxusním příbytku jednoho ze svých následovníků nebo naopak ulehl v klidu na osamělém místě pod hvězdami. Když měl chuť dát si tučného berana, vždy se našlo nějaké to pozvání od jeho dobře situovaných příznivců. Třeba nějaký ten kajícník z řad výběrčích daní. Akorát netušili, že je to vždy bude stát víc než jen ten proviant. Na základě jeho nadpřirozeného působení například bohatý celník Zacheus vrátil vše, co nakradl svým obětem a dal jim ještě něco navíc. Setkávat se s Kristem neslo vždy nějaké riziko. Především pro hmotně orientované lidi.
Ježíšova finanční rétorika
Nespravedlivý správce
Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Jeden bohatý muž měl správce, kterého obvinili, že zachází s jeho majetkem rozmařile. Zavolal si ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Předlož účty za dobu svého správcovství, protože už nebudeš správcem domu.‘ Správce si řekl: ‚Co mám dělat, když se mě můj pán chystá propustit? Nemám dost sil, abych kopal, a žebrat se stydím. Aha, už vím, co udělám, aby mě lidé přijímali do svých domovů, až přestanu být správcem.‘ Zavolal si dlužníky svého pána, jednoho po druhém, a prvního se zeptal: ‚Kolik mému pánovi dlužíš?‘ Odpověděl mu: ‚Sto měr olivového oleje.‘ Správce mu řekl: ‚Vezmi si svůj dlužní úpis, posaď se a rychle napiš 50.‘ Pak se zeptal dalšího: ‚Co ty, kolik dlužíš?‘ Odpověděl: ‚Sto velkých měr pšenice.‘ Řekl mu: ‚Vezmi si svůj dlužní úpis a napiš 80.‘ A pán pochválil svého správce, i když byl nepoctivý, protože se zachoval prozíravě. Synové tohoto systému jsou totiž v jednání s druhými prozíravější než synové světla.
Zde není míněno to české: vydělám na tobě, i když sám prodělám. Takhle by se dalo shrnout motto českého obchodu i podnikání. Češi zrovna dobrými obchodníky nejsou. Když si od nich něco koupíte, ještě dělají, že jste je okradli.
Naopak správce ve zmíněném podobenství musel proaktivně přemýšlet, jak si zachránit svou kůži. Vsadil při tom na dobré vztahy. Schopnost navazovat spolehlivé kontakty mezi lidmi je vysoce ceněnou komoditou. Neumí to každý, vlastně téměř nikdo.
Ježíš však tento příběh nevyprávěl proto, aby někomu poskytl obchodní školení. Tím, že nazývá správce nespravedlivým, naznačuje, že to není aktivita, kterou by schvaloval. Na druhou stranu uznával, že lidé, kteří se věnují finančním machinacím mohou někdy opticky mít převahu nad těmi, kteří tak nečiní. A tak je třeba vyrovnaného pohledu na finance a používat chytré strategie v rámci vysokého morálního kodexu, což umožní člověku udržet si dobrou pověst a odstup od padlé matérie.
Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali do věčných obydlí.
Ježíš finance nepřeceňoval ani nepodceňoval. Poukazoval na to, že bohatství určitě selže, tedy, že není všespásné. Ale do té doby je toto nutné „zlo“, peníze, třeba používat moudře k užitečným účelům. Ostatně Ježíš toto téma uvedl na pravou míru, když řekl:
Jestliže jste se tedy neprokázali jako věrní ve spojitosti s nespravedlivým bohatstvím, kdo vám svěří to, co je pravé? Nemůžete být otroky Boha a bohatství.
Nejde o to, kolik máte na účtu, ale o to, jak to na vás působí a s jakým životním pocitem to děláte. Většina lidí je z pohybů peněz na účtu tak trochu nervózní, o jiných se dá říci, že by si dali pro korunu koleno vrtat. Není žádný důvod k tomu, aby vás peníze zneklidňovaly. Neexistuje důvod pro to, být jejich otrokem.
Duchovní život jako nejlepší investice do budoucnosti
Ježíš také používal investiční schémata jako duchovní přirovnání nebo jinak řečeno i naopak:
Království se dá přirovnat také k člověku, který se chystal odcestovat do ciziny. Zavolal si své otroky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět talentů, jinému dva a ještě jinému jeden, každému podle jeho schopností. Pak odcestoval. Ten, který dostal pět talentů, hned odešel, obchodoval s nimi a získal dalších pět. Stejně i ten, který dostal dva, získal další dva. Ale otrok, který dostal jen jeden, odešel a zakopal peníze svého pána do země. Po dlouhé době pán těch otroků přišel a začal s nimi účtovat. Předstoupil ten, který dostal pět talentů, přinesl dalších pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět talentů. Podívej se, získal jsem dalších pět. Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný otroku! Věrně jsi spravoval to málo, ustanovím tě nad mnohým. Raduj se spolu se svým pánem.‘ Potom předstoupil ten, který dostal dva talenty, a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dva talenty. Podívej se, získal jsem další dva.‘ Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný otroku! Věrně jsi spravoval to málo, ustanovím tě nad mnohým. Raduj se spolu se svým pánem.‘ Nakonec předstoupil otrok, který dostal jeden talent, a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi náročný. Sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nepřevíval. A tak jsem dostal strach, odešel jsem a schoval tvůj talent v zemi. Tady máš, co je tvoje.‘ Pán mu odpověděl: ‚Špatný a líný otroku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a shromažďuji, kde jsem nepřevíval. Měl jsi tedy uložit moje peníze u bankéřů a já bych je při svém příchodu dostal zpátky i s úrokem. Vezměte mu proto ten talent a dejte ho tomu, který jich má deset. Vždyť každému, kdo má, bude dáno víc a bude mít hojnost. Ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. A vyhoďte toho neužitečného otroka ven do tmy. Tam bude naříkat a skřípat zuby.
Pro Ježíše byli pasivní lidi, kteří někam zainvestovali a už jen čekali na úroky, odporní. Jedině aktivní přístup práce s duchovním talentem a majetkem byl pro něj důvodem k pochvale.
Nadřazení duchovních hodnot nad hmotnými
Řada lidí se cítila přitahována k Ježíšově učení, a protože je neuspokojoval jejich rozmařilý životní styl, byli ochotni se vydat Ježíšovi napospas a doprovázet jej na jeho cestě. Jenomže za to se platila pro některé z nich cena nejvyšší. Jak Ježíš explicitně řekl jednomu boháči, který se k němu hlásil:
Prodej všechno, co máš, a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích.
Milionáři ať si se svou charitou a nadacemi nefandí
Charita je známým trikem miliardářů, jak si čistit své špatné svědomí a vytvářet si veřejnou pověst dobrodinců. Jenomže jejich charitativní organizace mají takový divný čertovský puch. Často jejich peníze k ničemu dobrému nevedou, i když to tak vnějškově může vypadat.
Ježíš si byl přesně tohoto efektu vědom. Když pozoroval lidi, jak vhazují do chrámové pokladnice jmění, nenechal se ošálit výší částky. Podstatné není, kolik máte peněz, ale s jakým motivem a způsobem peníze získáváte, proč žijete, a co s nimi děláte. Ježíš o jedné takové paní, která vložila do pokladny skoro nic, prohlásil:
Zpozoruje chudou vdovu, která dovnitř vhodí „dvě drobné mince velmi malé hodnoty. Zavolá učedníky a povídá jim: „Řeknu vám pravdu, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhodili peníze do pokladnic.“ Jak to? Vysvětluje: „Všichni totiž dali ze svého přebytku, ale ona dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.
Kristus a peníze
Podobnou minci apoštol Petr našel v rybě
Rozhodně tedy splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.
Samotná evangelia neuvádí ani jediný případ, kdy by Ježíš někomu zaplatil jedinou minci či u sebe nosil napěchovaný váček s penězi. Přitom k tomu bylo hodně příležitostí, cla a různé místní poplatky se musely platit. Včetně pronájmu zvířat, nákladů na jídlo a podobně. Kupodivu ani takzvaná gnostická evangelia, která Ježíše představovala v jiném světle než spisy jeho apoštolů, nikde neuvádí ani jediný případ, kdy Ježíš Kristus někomu něco zaplatil. Ježíše očividně peníze nezajímaly.
V evangeliích rovněž nenacházíme jediný případ, kdy by Ježíš rozdával chudým peníze. Rozmnožil pro jejich užitek ryby a chleba, ne šekely.
Je znám pouze jediný případ, kdy šlo o to, aby Ježíš někomu něco zaplatil. Stejně tak za něj nakonec musel učinit jeho učedník Petr.
Evangelia vypráví:
Když přišli do Kafarnaumu, přistoupili k Petrovi výběrčí dvojdrachmy a řekli mu: „Cožpak váš mistr neplatí dvojdrachmu?“ „Ale ano,“ říká. Když přišel domů, Ježíš mu, ještě než on promluvil, řekl:„Co si o tom myslíš, Šimone? Od koho vybírají pozemští králové dávky nebo daně? Od svých synů nebo od cizinců?“ A když on odpověděl: „Od cizinců,“ řekl mu Ježíš: „Tak tedy synové jsou osvobozeni. Abychom je však nepohoršili, jdi k moři, hoď udici, vezmi první rybu, která se chytí, a otevři jí ústa: najdeš tam statér; vezmi ho a dej jim za mne i za sebe.
Ježíš nepochybně využil své nadpřirozené schopnosti k tomu, aby odněkud vylovil peníze. Svým rentgenovým zrakem viděl, kde leží příležitosti, které ostatní vidět nemohli. Zajímavá na tomto příběhu je ještě jedna skutečnost. Ježíš nechal Petra zaplatit statérem, což byla řecká mince, nikoliv židovské peníze, které obdržel Jidáš za jeho zradu. Tak se Ježíš symbolicky držel od peněz, které smrdí. Narozdíl od evangelíka Klause, který zřejmě dobře nečetl Svaté písmo, si nemyslel, že neexistují žádné „špatné“ peníze. Naopak vyhýbal se karmě špinavých peněz a to důsledně.
Můžeme tedy poměrně jednoznačně uzavřít Ježíšovu finanční situaci jako ukázku nadpřirozeného finančního standardu. Ježíš se nemusel pro prachy dřít, jeho vztah k penězům byl naopak transformační. Chtěl po svých učednících, aby používali peníze k duchovním účelům, a aby si dobře dávali pozor od koho a proč peníze přijímají a komu a proč je platí.
Zdroje:
Bible
Arie Kindler. The Patterns of Monetary Development in Phoenicia and Palestine in Antiquity. 1967. Schocken
