Článek
Pro vědu musíte mít víru. A pro víru zase musíte mít poznatky. Jde o spojitou nádobu, jak se v tomto článku dozví možná i ti největší „bezvěrci“. Není divu, že ti nejlepší vědci světa vždy nějaké, byť malé, náboženské zrnko víry měli. A z něj vyrostl obrovský strom poznání.
Vztah náboženství a vědy v historii
Mezi 9. a 15. stoletím uchovávali a rozvíjeli arabští* učenci v institucích jako byl Dům moudrosti v Bagdádu vědecké poznatky předané Řeky. Jejich motto bylo:
Kdo nezná astronomii a anatomii, postrádá poznání Boha.
Jejich díla se staly klíčovými zdroji poznání pro evropskou vědu od časů pozdního středověku.
V raném novověku na jejich poznatky navázaly židovské komunity, které měly od té doby obzvláště silné spojení mezi vědou a medicínskou praxí. Římskokatolická církev byla i přes obtíže a zaslepenost projevenou vůči takovým kapacitám jako byl Giordano Bruno či Galileo Galilei štědrým sponzorem vědeckého výzkumu během renesance. Například jezuitský řád investoval do astronomických observatoří a experimentálního vybavení. Mikuláš Koperník, objevitel heliocentrické soustavy, byl katolickým duchovním, kanovníkem, a tuto roli zastával po celý svůj život.
Spojení víry, náboženství a vědy se od té doby zdálo, že už nikdo nikdy nepřetrhne. A přece, jevilo se tomu tak, že Darwinova teorie a následné vědecké bádání tak učinily. Ovšem jen přechodně a povrchně.
Darwin a jeho determinace náboženstvím
Emma Darwinová byla horlivou křesťankou. Také proto si Darwin své náboženské pochybnosti vzal s sebou do hrobu
Zdá se, že Darwinova teorie udělala díru do betonové zdi náboženských teorií, nicméně bylo tomu jinak. Darwin byl deista a jeho manželka křesťanka a sám pro své teorie čerpal inspiraci z náboženských knih.
Byl dobře obeznámen s díly Williama Paleyho, který byl anglikánským duchovním a teologem. A rovněž jedním z největších náboženských spisovatelů 18. a 19. století. Jeho kniha z roku 1802 „Přírodní teologie aneb Důkazy o existenci a atributech božstva, shromážděné z jevů přírody“ přirovnávala rostliny a zvířata ke kapesním hodinkám.
Darwin se jeho obrazivem a stylem rozhodně inspiroval. Na základě knih tohoto anglikánského duchovního se rozhodnul, že tajemství inteligentního designu přírody za každou cenu rozlouskne. Jakmile přišel se svou teorií evoluce, okamžitě způsobila poprask ve vědeckém i náboženském světě. Přesto v náboženském spektru bylo i v jeho době řada těch, kteří s ním souladili. Shodli se spolu na tom, že Bůh mohl klidně použít evoluci k tomu, aby stvořil jednotlivé druhy.
Do konce 19. století neexistoval žádný vážný vědecký odpor proti základním evolučním principům původu života s jeho evolučními modifikacemi a společným předkem všech forem života. Vedly se samozřejmě spory o marginálie této teorie. Od počátku 20. století probíhaly vědecké debaty na základě prací Moravana Gregora Mendela na téma genetiky. Jedni tvrdili, že se dědí všechno nebo nic, a druzí naproti tomu, že dědičnost je přeci otázkou téměř nevyčerpatelné variability vlastností.
Darwinova teorie tedy až do 30. let 20. století zůstávala zakonzervovaná jako žabí stehýnka ve formaldehydu. Nikdo se v ní moc nepitval. Až ve 40. letech se zformoval evoluční rámec neodarwinismu, který známe dodnes. Spojil Mendelovu genetiku s teorií přirozeného výběru a odmítl evoluční teorie, které se dovolávaly dědičnosti získaných vlastností, a umlčel ty hlasy, které volaly po vrozené životní síle, která tajemně řídí evoluci uvnitř. Během té doby nadále teologové různých církví používali evoluční teorie jako doplněk své víry.
Spolupráce vědy a náboženství: nejšťastnější člověk na světě
Efekt meditace pod drobnohledem vědy. Kortikální oblasti jsou hustší u meditujících
Některé náboženské směry naopak z rozvoje vědy a technologií profitovaly. Například buddhismus. Zde byla provedena řada neurologických studií na buddhistických mniších, které prokázaly, že má opravdu meditace výrazně pozitivní vliv na rovnováhu neurotransmiterů v mozku. Nicméně je třeba zde uvést i varovný štítek: medituj na vlastní nebezpečí. Ve vzácných případech může dojít k opačnému efektu jako je deprese, duševní strnulost a odtrženost od reality. Nic se nemá přehánět, ani meditace.
Vědecká teorie inteligentního designu
Jako hodinky mají svého hodináře, i vesmír měl tvůrce. To je teorie ID. Na laické encyklopedii wikipedii je Behe za své teorie nekorektně dehonestován
Od počátku 90. let 20. století se uprostřed vědecké obce ve Spojených státech zformovalo hnutí zvané „Inteligentní design“ neboli „ID“ . Vědci z této komunity zpochybňují neodarwinistické teorie, které tvrdí, že všechny formy života jsou výsledkem genetických variací, dědičnosti a přirozeného výběru. Mezi zastánce ID patří třeba Philip Johnson nebo matematik a filozof a biochemik Michael Behe.
Jejich argumentace je postavena na výsledcích vědecké práce. Tvrdí, že určité aspekty přírodního světa jako bakterie jsou příliš komplikované na to, aby vznikly procesy genetických mutací a přirozeným výběrem. Svou argumentaci podkládají matematickými výpočty.
Michael Behe v této souvislosti hovoří o takzvané neredukovatelné složitosti. Podle Beheho stojí za buňkou inteligentní design a za ním bezpochyby inteligentní tvůrce.
Biochemické systémy nejsou neživé objekty. Je možné, že by živé biochemické systémy byly inteligentně zkonstruovány? Vědci nyní provádějí v živých organismech zásadní změny v konstrukci, například takovými metodami, jako je genetické inženýrství. Je tedy zřejmé, že konstruovány a manipulovány mohou být věci neživé i živé! Výsledkem celkového úsilí při zkoumání buňky — zkoumání života na molekulární úrovni — je hlasité, jasné a pronikavé volání, že buňka je výsledkem ‚konstrukce‘!
Vědecká teorie inteligentního designu však není jediná, kde se očividně snoubí tvrdá fakta vědy s náboženským cítěním. Zdá se, že s kvantovou teorií si vědci naběhli přímo do Boží náruče.
Kvantová teorie s náboženskými prvky
Ukázka popsaného kvantového efektu
A Bůh řekl: „Ať je světlo.“ A bylo světlo.
Kvantová teorie nebo jinak kvantový vesmír stojí v přímém protikladu s klasickým vnímáním světa perspektivou Newtonovy mechaniky. Implicitně tento přístup demonstruje, že fyziku již nelze redukovat na sérii deterministických interakcí mezi pevnými částicemi hmoty. Ergo, vesmír není řízen materií, ale duchem.
Podle kvantové teorie jsou entity, jako jsou fotony a elektrony, současně částicemi i vlnami. Zda se jeví jako jedno nebo druhé, závisí na tom, jak s nimi interaguje experimentální zařízení. Heisenbergův princip neurčitosti dále říká, že lze znát hybnost nebo polohu kvantové entity, ale nikdy ne obojí. A konečně, pozorovatel hraje v kvantové teorii klíčovou roli nejen jako pasivní příjemce dat, ale jako aktivní přispěvatel a manipulátor dění. Samotný akt pozorování vede ke kolapsu vlnové funkce a ke změně chování systému.
Evidentně samotná postmodernistická teorie kvantové mechaniky dává prostor pro stvořitele nebo stvořitele v množném čísle. Vyvrací totiž myšlenku, že fyzikální svět existuje objektivně a nezávisle na jeho pozorovatelích. Obyčejný akt pozorování ergo měření je schopen vlnovou frekvenci zhroutit. Musím zklamat mnohé zpátečnické techniky a vědecké školomety, kteří si myslí, že to, co si změří, je tak, jak si změřili, a co oni neviděli a neslyšeli, neexistuje. Očividně jsou ve své „víře“ pozadu za vědeckými poznatky.
Čím víc věda poznává svět, tím se paradoxně nikoliv vzdaluje, ale blíží samotné podstatě víry. Sebevědomé výkřiky ateisticky laděných jedinců tedy lze poklidně ignorovat, a to na základě samotné podstaty současné vědy. Nikdy v historii totiž nedošlo k tak těsnému spojení vědy a víry. Víra a věda jedno jsou.
*Termín arabští je spíše generický, většina z nich se rekrutovala z Peršanů, Afghánců, Uzbeků či prostě jiné etnicity než arabské. Pracovali často pod záštitou arabských či muslimských panovníků. A psali v arabštině nebo perštině.
Zdroje:
Charles Darwin. The Autobiography of Charles Darwin, ed. Nora Barlow. 1958. Collins.
Rodney D. Holder, God, the Multiverse, and Everything:Modern Cosmology and the Argument from Design. 2004. Aldershot.
Percival W. Davis, Dean H. Kenyon, and Charles B.Thaxton. Of Pandas and People: The Central Question of Biological Origins, 2nd edition . 1993. Haughton Publishing Company.
