Homeopatie, vědecké zhodnocení jejích principů a výsledků

Plní homeopatie své sliby? Následuje po aplikaci homeopatických léků vyléčení či ztráta daného symptomu? Vždyť je uvnitř v homeopatické pilulce pouhý „cukr“, říkají její oponenti. Pravdou je, že homeopatií se zabývá i řada lékařů. Pojďme se podívat na její zhodnocení z hlediska vědy.

Je možné samozřejmě pochybovat o účinnosti homeopatické léčby, ovšem státy, které její léčivé účinky uznaly, se rozhodně nedají považovat za navedené či inspirované nějakými blouznivými esoteriky. K uznání homeopatie a její integraci do sociálně zdravotního systému zemí jako je Rakousko či Maďarsko došlo až na základě výsledků z klinických lékařských studií.

Několik nemocnic v Evropě v současnosti v ambulancích poskytuje homeopatickou léčbu lékaři. Jedná se o Rakousko, Francii, Německo, Španělsko a Itálii.

Existuje řada vědeckých studií, které potvrzují léčebné účinky homeopatie v klinické praxi. Jedná se o tyto zdravotní problémy, u kterých byla vědecky prokázána účinnost homeopatické léčby:

Bolesti hlavy nejasné příčiny, akutní zánět středního ucha, ADHD u dětí, potíže dýchacích cest a uší, alergie, mužská neplodnost.

U některých těchto zdravotních problémů bývají jinak nasazovány poměrně velké „oblbováky“ jako je Ritalin u ADHD. Tento lék může mít jako následky: závislost, zamlžené vidění, skleslost a celkovou ochablost organismu. Narozdíl od alopatického* řešení ADHD problému, je to homeopatické zcela bezpečné, ale o tom více dále.

V době Samuela Hahnemanna, zakladatele homeopatie, byl hlavní důvod pro volbu homeopatického řešení v podstatě stejný jako dnes. Jednalo se o více času na osobní problémy pacienta, které samozřejmě přímo souvisely s onemocněním. Potom se také jednalo o řešení deficitů klasické medicíny. Ta se v 19. století zvolna rozvíjela a většině zdravotních problémů buď nerozuměla, nebo na ně neměla farmakologické řešení. Léky na srdce, chemoterapii a řadu vakcín na infekční choroby vynalezla lékařská věda až na začátku či v polovině 20. století.

V období 1843-1960 došlo ze strany lékařské obce k uznání skutečnosti, že homeopatie je „neškodná“ terapie. Bylo pozorováno, že u pacientů povzbuzuje využití léčivých schopností vlastního těla. Tehdy byli ještě lidé více v sepětí s přírodou a sami se sebou, takže se léčivé schopnosti těla rozhodně nepodceňovaly. Paradoxem dnešní ultramoderní doby je, že takové základní souvislosti mezi lidskou myslí a stavem těla jsou buď podceňovány nebo přímo vysmívány. Zpravidla však těmi, kteří mají takových psychosomatických potíží přehršel.

Na konci devatenáctého století vznikaly specializované homeopatické lékárny, které šířily osvětu v podobě propagačních průvodců, manuálů a brožur. S rostoucím zdravotním povědomím ve druhé polovině devatenáctého století se však zvyšovala i potřeba vyškolených homeopatických praktiků. Poptávka homeopatických uživatelů byla taková, že se někdy praktický lékař v dané lokalitě jednoduše musel seznámit s homeopatií, a tím překonat své počáteční předsudky. Jedině tak mohl vyhovět poptávce na trhu.

Organizované skupiny pacientů a společnosti v Německu na počátku dvacátého století opakovaně lobbovaly za katedry homeopatie na univerzitách a zajistily, aby náklady na homeopatické léky zůstaly pokud možno ve snesitelné rovině . V místech jako je Londýn, Mnichov a v některých částech USA existovaly homeopatické nemocnice, které díky jejich dobře rozvinutému systému léčby a skvělé pověsti navštěvovali pouze bohatí pacienti.

Pokusy jednotlivých oddaných lékařů nebo skupin pacientů o vybudování menších homeopatických nemocnic se ukázaly jako krátkodobé a většina těchto center se ke konci dvacátého století proměnila v ortodoxní nemocnice.

To bylo v podstatě způsobeno měnícími se postoji lékařů, kteří dávali přednost stále atraktivnější alopatické medicíně. Poptávka veřejnosti po homeopatii nicméně nadále rostla a v důsledku toho se homeopatický trh zvětšoval i po 120 letech od Hahnemannovy smrti.

S pokrokem na konci dvacátého století se ortodoxní medicína setkala s větším optimismem u pacientů, protože se zdálo, že hmatatelný pokrok dosažený systémem je schopen překonat všechny epidemie. Na druhou stranu se však postupně pozorovalo, že na konzervativní lékařské postupy se vynakládají velké náklady, věnuje se méně času danému pacientovi a ztrácí se tak nejpodstatnější prvek pro opravdové vyléčení: „holistický“ faktor. A vůbec, kontakt s pacientem.

To bylo zase vnímáno jako kompromis v autonomii pacienta, což je téma, které od té doby získává stále větší význam. I dnes je jedním z důvodů, proč se pacienti rozhodují pro homeopatickou léčbu, pocit, že se v této terapii těší většímu respektu jako jednotlivci. Člověk není houska na krámě, i když to tak v tradičním zdravotním systému vypadá. I když není zbytí a nejde to jinak, než aby jeden specializovaný lékař ošetřil třeba 60 pacientů denně, účinnost takové léčby je nízká a jen generuje více a více marodů. Lékařská fabrika tedy vyrábí více potenciálu pro nemoci, než jich vyléčí.

A jak ve světě vypadá profil typického „homeopatického“ uživatele?

Pacient se před výběrem homeopatické terapie, kterou dosud nevyzkoušel, buď řídí doporučením přítele nebo příbuzného, nebo, jak je tomu u sofistikovanějších jedinců, shromáždí si více informací o terapii. Zatímco první možnost je uváděna jako trend v zemích jako Norsko a Indie, druhá možnost platí v jiných částech světa.

Úroveň vzdělání pacientů, kteří navštěvují homeopata, je obvykle vysoká. Vyplývá to z dat hlášených z Velké Británie, Francie, Německa, Rakouska, Brazílie, USA a Švýcarska. Většina uživatelů patří do střední věkové skupiny v rozmezí 35-55 let.

Z anonymizovaných lékařských zpráv je zřejmé, že pacienti, kteří navštěvují homeopata, mají zdravější životní styl a pozitivní postoj ke komplementární a alternativní medicíně.

To spolu se slušnou úrovní vzdělání odráží fakt, že průměrný uživatel homeopatických léků je dnes schopen učinit informované rozhodnutí a jeho volba použití homeopatie je tak racionálně odůvodněná.

Opačný obraz zažívá homeopatie v Česku. Tvrdí se, že jejími uživateli jsou prý jacísi „esoteričtí“ blouznivci. Nic nemůže být dál od pravdy.

Panuje všeobecný konsensus na tom, že homeopatická léčba je bezpečná a způsobuje minimální nebo žádné nežádoucí účinky. To je ve skutečnosti jedna z jedinečných výhod homeopatie, která svědčí pro její užití. Především vzhledem k závažným vedlejším účinkům alopatických léků. Posuďte sami. Bez ohledu na generaci antidepresiv, stále se při jejich dlouhodobém uživání vyskytují tyto závažné následky:

obezita, vypadávání vlasů, sexuální apetence, melancholie.

To jsou přesně následky, kterým mají tyto léky naopak předcházet. A obezita ergo sexuální nepřitažlivost a sexuální nezájem jsou jedny z příčin depresí. Toto všechno není problém u homeopatické medicíny, i když.

Bezpečnost, jak ji vnímá lékařská věda, má více než jen jeden aspekt, a to včetně přímých i nepřímých rizik.

Viděno prismatem lékařské vědy je homeopatická léčba považována za bezpečnou, když:

Kritici tvrdí, že i když jsou homeopatické léky ultra-ředěné, byl hlášen výskyt ADE. Nicméně tyto případy byly z velké části nezávažné.

Na druhou stranu, zhoršení stavu pacienta po aplikaci homeopatické léčby by nemělo být zaměňováno s nežádoucími účinky léků, protože se jedná o typický „homeopatický jev“, kdy pacient hlásí mírné zhoršení klinických symptomů, které je však následováno celkovým stavem klidu a úlevou.

Je zajímavé, že výskyt zhoršení příznaků, který byl hlášen ve výzkumných pracích, naopak svědčí o účinnosti takzvaných ultra-ředěných léků. Když vyvolávají reakci u pacienta, je zjevné, že existuje jednoznačnost jejich účinku bez ohledu na to, že současná věda nemá prostředky, jak zhodnotit principy fungování této léčby.

Rovněž většina homeopatických zhoršení, jelikož sama odezní, nevyžaduje žádnou reakci homeopatického lékaře, a proto se nepovažují za nežádoucí účinek. V některých případech však může dojít nepřiměřené reakci, většinou v důsledku častého opakování nebo předávkování, a to je třeba již řešit antidotem. Takové jevy spadají do kategorie nežádoucích účinků a jsou za takové i považovány.

Kromě toho homeopatické léky, užívané v kombinované formě s jinými (alopatickými) léky, nezůstávají čistě homeopatické povahy a nežádoucí účinky těchto léků nelze přímo připsat použitým homeopatickým lékům.

Obecně lze o účinnosti homeopatické léčby říci, že má pozitivní vliv na celkové zdraví pacienta. Což je ve srovnání s klasickou alopatickou léčbou plnou vedlejších příznaků a následků poměrně pozitivní trend.

*https://lekarske.slovniky.cz/pojem/alopatie

Vzhledem k nepravdivému obvinění ze strany některých neinformovaných čtenářů ohledně některých informací, doplňuji další zdroje, které jasně potvrzují fakta uvedená v článku:

Ritalin opravdu způsobuje skleslost, protože excitací organismu jej zároveň zatěžuje a unavuje. Viz tento odkaz:

https://blueviewrecovery.com/what-to-do-if-ritalin-makes-you-sleepy-causes-and-solutions/

Pokud jde o tvrzení, že homeopatie nebyla potvrzena impaktovanými tituly, je tento výrok zcestný, protože ne všechny vědecké tituly jsou posuzovány prismatem impaktu. V případě specifických témat je to naopak logické, a je to dáno rovněž vědeckou soutěží a byznysem vědy spíše než samotnou fakticitou témat.

Zdroje:

Vedlejší účinky Ritalinu:

https://www.nhs.uk/medicines/methylphenidate-adults/side-effects-of-methylphenidate-for-adults/

Vedlejší účinky antidepresiv:

https://www.nhs.uk/medicines/antidepressants/

Vědecké studie účinnosti homeopatické léčby:

Robert T Mathie; Clinical outcomes research: contributions to the evidence base for homeopathy; Homeopathy (2003) 92, 56–57

Muscari-Tomaioli G, Allegri F, Miali E, et al. Observational study of quality of life in patients with headache, receiving homeopathic treatment. Br Hom J 2001; 90: 189–197

Frei H, Thurneysen A. Homeopathy in acute otitis media in children: treatment effect or spontaneous resolution? Br Hom J 2001; 90: 180–182.

Frei H, Thurneysen A. Treatment for hyperactive children: homeopathy and methylphenidate compared in a family setting. Br Hom J 2001; 90: 183–188.

RileyD, Fischer M, Singh B, et al. Homeopathy and conventional medicine: an outcomes study comparing effectiveness in a primarycare setting. J Altern Complement Med 2001; 7: 149–159.

Gerhard I, Wallis E. Individualized homeopathic therapy for male infertility. Homeopathy 2002; 91: 133–144.