Článek
Není to víra, která by stála ve středu íránských vůdců, ale vůně peněz v různých měnách, která přitahuje íránské mulláhy k moci. V roce 1979 se dostal k veslu Ruholláh Chomejní. Ten nevlastnil skoro vůbec nic. Jen skromný byt v centru Teheránu. To se mělo změnit. Jeho následovníci si na jeho asketismu udělali zlatý trezor jako od strýčka Skrblíka. Pojďme do něj nahlédnout.
Jak si íránští mulláhové střádají peníze do strožoku
Jeden příklad za všechny. Nejvyšší vůdce íránského režimu Alí Chameneí (zabit při americkém útoku) a jeho rodina nakřečkovali obrovské jmění v hodnotě miliard dolarů.
V současnosti je Chameneího bohatství v rukou jeho synů a dcer, z nějž je velká část uložena v bankách ve Spojeném království, Sýrii a Venezuele.
Modžtába, nejbohatší člen rodu, pokud je naživu
Modžtabá Chámeneí (pokud je naživu), druhý nejstarší syn bývalého nejvyššího vůdce, má více než 3 miliardy dolarů, píší arabsky psané noviny Alquds Alarabi. K tomu má vlastní aktiva ve výši 300 milionů dolarů uložená ve zlatě a diamantech.
Velká část jeho jmění pochází ze zvláštních daní z prodeje ropy: 1 dolar za každý barel prodaný Číně a Indii a 5 až 15 dolarů za každý barel ropy prodané Íránem jinam. Je také velkým developerem a realitním magnátem. Nedávno s ním byl třeba spojen jeden z rakouských luxusních resortů v Kitzbühelu.
Vlastní největší nákupní centrum, největší stavební projekt, soukromé letadlo a vrtulník pro naléhavé cesty a řadu nejmodernějších vozidel Mercedes-Benz a koní. Ovšem není jasné, k čemu mu to vše bude, když na něj dopadla těžká karma jeho otců. Ani velký majetek mu nemusí zachránit život.
Masúd, nenápadný teolog, který pohádkově zbohatl
Třetí syn bývalého nejvyššího vůdce Masúd má na starosti mnoho institucí svého otce. Drží více než 400 milionů dolarů v bankách ve Francii a ve Velké Británii a dalších 100 milionů dolarů v bankách v Teheránu.
Má také pod palcem prodej francouzské automobilky Renault v Íránu.
Chameneího nejmladší syn Meysam je bývalý student teologie z Teheránské univerzity. Velice dobře se oženil, s dcerou jednoho z nejznámějších íránských obchodníků na bazarech. Je partnerem svého bratra ve společnosti Renault a dostává z každého prodaného vozidla finanční podíl. Nashromáždil si majetek v hodnotě 200 milionů dolarů.
Bošra, Chameneího dcera, která je vdaná za syna Mohammada Golpayganiho, šéfa Chameneího kanceláře, má k dispozici zhruba 100 milionů dolarů.
Hoda je Chameneího nejmladší dcera. Má ráda luxus a šperky. Vlastní dámský salón a rovněž na přilepšenou 100 milionů dolarů.
Chameneího strýc Hassan je hlavním dodavatelem íránské státní televizní společnosti a zástupce firmy Sony v Íránu. Abyste měli přehled, kolik si jen zastoupením japonské firmy vydělává:
Tržby společnosti Sony v Íránu dosahují 600 milionů dolarů ročně a 7 % z toho jde do kapsy Hassanovi.
Pokud jste měli představu, že Írán je plný chudých lidí, kteří nemají co do úst, a fanatických náboženských jedinců, ještě zadržte dech. Nekončíme, na řadě jsou islámské revoluční gardy.
Jak Íránské revoluční gardy bohatnou
Íránské revoluční gardy jsou jen navenek milice zdarma
Nejen muláhové, ale i jejich pravá ruka - Íránské (nebo také Islámské) revoluční gardy (IRGC) bohatnou. Jejich členové ovládají třetinu íránské ekonomiky pomocí nastrčených obchodních společností a nadací. To je zřejmě důvod, proč je USA označilo za teroristickou organizaci.
Podle informací Behzada Nabaviho, íránského opozičního politika, 60 procent majetku státu vlastní tyto čtyři organizace:
Stavební velitelství Chatam-al Anbija („Pečeť proroků“), skupina společností ovládaná Islámskými revolučními gardami.
Setad Ejraiye Farman-e Hazrat-e Emam („Vykonání rozkazu imáma Chomejního“), je složena z finančních, ropných a telekomunikačních holdingů.
Bonyade Mostazafin („Nadace utlačovaných“), která byla založena po islámské revoluci na základě majetku zabaveného funkcionářům šáhova režimu. Je třeba dodat, že šáh si také svoje ulil, vytuneloval státní kasu, i když si toho moc neužil, zemřel záhy poté v exilu.
Astan Quds Razavi („Svatá svatyně imáma Rezy“) vlastní padesát strategických společností a továren.
Konglomerát Khatam-al Anbiya ovládaný IRGC má významné podíly, včetně ropných rafinerií
Michael Tockuss, ředitel německo-íránské obchodní komory k ekonomickému fungování Íránu dodává:
„Z právního hlediska je většina bank soukromými akciovými společnostmi. Akcie však často drží investiční společnosti státních podniků.“
A stejně jako Američané postupují i Íránci u svých armádních vysloužilců z top pozic. V čele soukromých společností se nachází generálové ve výslužbě, která nastává poměrně brzy, klidně po padesátce.
Paradoxně nejvíce ekonomického potenciálu nashromáždí gardy právě v období ohrožení. Tam je jejich funkce nejpodstatnější a nikdo jejich existenci nerozporuje. Podle analýz byly v roce 2017 po zrušení sankcí na Írán ze strany Západu některé zakázky místo íránským společnostem zadány Francouzům a Jihokorejcům.
Írán má však poměrně sofistikovanou ekonomiku, která je z velké části dnes ukrytá zrakům pozorovatelů. A velkou část své ropy prodává „na černo“.
Ředitel německo-íránské obchodní komory Tockuss však říká:
„Varuju před kýmkoli, kdo podceňuje odolnost Íránu a jeho schopnost utrpení.“ Ale utrpení koho?
Mám pro vás jednu dobrou i jednu špatnou zprávu
I zde v centru rakouského turismu Kitzbühel mají Íránci své finanční asety
Z výše uvedeného vyplývá, že Íránci i přes jejich mučednické sklony opravdu nechtějí skončit apokalypsou ani ji začít. Nač by jinak tolik stáli o takový kapitál. Temné prorocké výroky jako vystřižené z hollywoodských filmů Konec světa a Armageddon pronáší hlavně Donald Trump.
Podle všeho se od Íránu s největší pravděpodobností nemusíme bát ani jaderné zbraně. I když se tuto skutečnost celou dobu snažili Íránci světu sdělit, nikdo jim nechtěl věřit. Není divu. Není snadné uvěřit někomu, kdo světu neustále mává pod nosem mučednickým hávem. Tím se ale nenechme zmást, není podstatné, na co si íránské politické a náboženské špičky hrají, ale záleží na tom, kým skutečně jsou. Jsou nekompromisními magnáty a investory, pro které je bohatství zásadnější než víra a než vlastní lidi, které chrání hlavně jako svá zlatá telata, dojné krávy a oslíčky „otřes se“, ze kterých jim teče pohádkové bohatství jako otevřeným kohoutkem.
Íránská elita je tedy skupinou finančníků, magnátů a investorů a o víru a náboženství jde u nich až v druhé nebo možná v poslední řadě. Třepou se na své investice, bohužel pro ně se aktuálně podobají bankéřům, kteří si postavili svou banku přímo v minovém poli. Na jednu stranu Íránci vydělávají na současné válce tím, že rostou ceny ropy. Dokonce i USA nakupuje íránskou ropu, dochází mu totiž vlastní zásoby, a tak na ní muselo zrušit sankce. Na druhou stranu si Íránci nechávají ničit vlastní zemi, hoří jim totiž koudel za zády.
Situace v Íránu vyvolává mnohé nejen ekonomické, ale především morální a etické otázky. Hlavní z nich je, zda má někdo právo zneužívat víru a náboženství spolu s politickou odpovědností za své lidi k nekompromisnímu obohacování. V případě Íránu by se na ni dalo zdánlivě odpovědět snadno. Ovšem kámen úrazu nastává v momentě, když si uvědomíme, kam až a na koho můžeme úplně stejnou otázku vztáhnout také. Máme právo závidět někomu bohatství a úspěch? Které způsoby obohacování jsou ještě v pořádku a které nikoli? Probíhá i v „našem“ západním světě vše natolik v pořádku, abychom mohli soudit někoho jiného?
Podstatné je, že koho všeho bude současné dění stát majlant ještě uvidíme. Každopádně to s jistotou budou ti, kteří své bohatství postavili na nesprávných předpokladech.
Zdroje:
Poměrně čerstvá odhalení íránských ekonomických struktur v nové knize autora:
Ralph Ghadban. Das Netz der Mullahs. 2026. Verlag Herder GmbH
https://www.dw.com/en/irans-millionaire-mullahs-the-military-and-the-fight-for-foreign-currency/a-51934397
https://www.vindobona.org/article/mullahs-business-in-austria-mojtaba-khameneis-kitzbuhel-connection
