Jak vypadá Bůh

Po staletí se představa Boha buď měnila nebo přetrvala ta starověká, kterou si náboženské skupiny tak hýčkaly, že přežila téměř bez jakékoliv změny.

Jehova je Bohem, kterého si Židé na začátku své duchovní poutě přivlastnili. Z kannánského prostředí zřejmě i vychází představa o hebrejském Elohim, což v doslovném překladu znamená „Bohové“. Židé bez rozpaků říkali svému Bohu jménem, ze kterého se dnes dochovaly jen souhlásky s nejasnou výslovností: JHVH. Samohlásky si totiž doplňovali čtenáři Tóry sami. A nakonec to s tím židovským Bohem dopadlo neslavně. Jeho jméno mohl vyslovit několikrát ročně pouze velekněz, a nikdo jiný. Židé se tedy dostali do poněkud prekérní situace. Jméno svého Boha již zapomněli a zdá se a často mu to nezapomenou vytknout, že i On zapomněl na ně.

To Vikingové měli daleko konkrétnější představu o tom, kdo jsou jejich bozi. Odin byl takový Bůh nad všemi bohy. Měl pod palcem moudrost, válku, básnictví a mrtvé. Což, jak jistě uznáte, je poměrně hodně.

Thor byl takový povětroň, pořád se někde proháněl s tím svým kladivem. Staral se pokud na to přišlo o blesky, nebe a zemědělství. Frigga, partnerka Odina zase pečovala o rodinu, lásku a manželství, Freyja o plodnost. Loki byl takový bůh zlomyslný šašek. Tímto bychom vyčerpali skoro všechny. Jak vidíte, v judaismu se musel jeden Bůh postarat o vše, o rodinu, kmen a národ a všechny jejich potřeby. Není divu, že se z toho unavil. U Vikingů si alespoň bohové rozdělili role. Ten nejvyšší se staral o to nejdůležitější. A co je nejpodstatnější na světě? Být přeci moudrý!

V prvotním křesťanství nikoho nenapadlo, že by mohl být Ježíš Bůh. Maximálně tak jeho syn, a to ještě po podrobném zkoumání a srovnání jeho rodokmenu s tím, co předpověděli proroci. Jenomže už na konci prvního století začali někteří spekulovat, že by se jim Ježíš jako Bůh hodil.

Nakonec ho napasovali spolu se Svatým Duchem do Nejsvětější Trojice, kde tedy mohl milostivě Jehova zůstat jako její součástí. Z pohledu třeba islámu jsou křesťané polyteisté, tedy vyznavači mnohobožství. V podstatě tomu tak je. Křesťanství nestačil židovský Jehova a muselo si vymyslet dva další bohy. U Svatého Ducha není jasné, jak vlastně vypadá. Jeho symbolem je buď holubice nebo jazyky ohně. U Ježíše to křesťané vlastně neví také, i když je jasné, že asi jako normální člověk. U Boha jeho podobu neznají tuplem, i když tam si vypomáhají biblickými pasážemi, které do situace světla moc nevznášejí. Třeba v této biblické staťi:

Pokud zredukujete tento popis Boha na lidový, dostanete se ke starci na obláčku. Jinak v Bibli nic o jeho vzhledu není, má bílý oděv, na jeho trůnu hoří oheň jako u Lucifera v pekle. Má bílé vlasy, jen jako atribut někoho, kdo žije tak dlouho, že se to nedá spočítat. Pochopitelně se pozdější čtenáři Bible cítili, že jsou o jakýsi boží prvek ochuzeni, a potulný učitel Ježíš se jim k doplnění střípku do mozaiky Boha perfektně hodil.

Říká se, že v hinduismu se nachází, a to se podržte, až na 330 milionů bohů a bohyň. Kdejaký kámen může skrývat boha, takže pozor na to, až půjdete v Indii někde po pěšince. Indové jsou ale mazaní, proto všichni tito bohové jsou jen manifestací jednoho Boha.

Hlavní indický Bůh je Brahma, stvořitel. Ten má v Indii jen několik chrámů. Proč by měl mít taky víc? Hinduisté vycházejí z toho, že většina lidí nemá mozkovou kapacitu na to, Boha v jeho celistvosti pochopit. A proto se musí spokojit s uctíváním některých jeho aspektů, jak lišácké, viďte!

Buddhismus je náboženství, které je paradoxně považováno za nejvíce volné a svobodné. Jenomže, když přijde na otázku, jak vypadá Bůh v buddhismu, narazíme na hodně zvláštní věci.

Pomineme-li původem řecké sošky Buddhů a teologické otázky, jestli je Buddha Bůh nebo ne, dostaneme se k následujícímu: Buddhovým očím. Těmi jsou posety všechny kopce v Nepálu, Tibetu a jiných buddhistických zemích.

Buddhovy oči jsou symbolem toho, že vás Buddha vidí úplně všude. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že Bůh v buddhismu připomíná stalkera nebo Velkého Bratra.

V tibetském buddhismu neexistuje de facto nějaký nejvyšší Bůh, kterému byste měli věnovat pozornost, ale je zde řada hněvivých božstev, na které byste si měli dát velký pozor. Mohou vám mávnutím proutku zničit život.

Zjevně nebude ten Bůh v buddhismu tak nevinné téma k čaji, jak by se mohlo zdát.

V islámu se jak známo nesmí zobrazovat člověk v posvátném kontextu. Český průzkumník a katolický kněz Alois Musil přišel na to, že muslimové zobrazovali lidi ve svém umění běžně. Objevil totiž muslimský zámeček Qusajr Amra z 8. století v Jordánsku. Tam se to lidskými postavami jen hemžilo. Jenomže zrovna, co čert nechtěl, neměl fotoaparát.

Takže, když použijeme vylučovací metodu: Alláh jako člověk vypadat nemůže. Navíc slovo Alláh znamená jednoduše „ten Bůh“, nic specifického. V křesťanském překladu Bible v arabštině je to samý Alláh a míní se tím Bůh křesťanů.

V islámské liturgii není Alláh nijak zobrazován, představují ho jen arabská písmena. Suma sumárum, Alláh nemá žádnou lidskou tvář, nejspíš ani božskou, je to vlastně slovní abstrakce z Koránu. Vím, že by něco takového muslimové neradi slyšeli, ale je tomu tak.

Taoismus o Bohu nemluví, ale v jeho lidových podobách se to jen hemží démony a božskými bytostmi.

Podle něj svět ovládá TAO. A je třeba se s ním sladit, abyste měli klid. A co je TAO?

Taková míra abstrakce často převyšuje i možnosti západních jazyků, proto se posvátná kniha taoismu Tao–te–ťing velmi špatně překládá do evropského lingvistického prostředí. V podstatě je třeba chápat, že Tao nemá tvář, ale může mít zároveň jakoukoliv.

Jaké podoby Bůh ve světě má? Asi by někdo řekl, že tolik, kolik je lidí. To by ale nebylo přesné. Naopak, jeho atributy jsou jasně vymezené několika náboženskými směry, které na svá učení nedají dopustit.

Asi nejméně hmatatelného Boha nalézáme v Tau v Číně, potom se nám v islámu Bůh ztrácí v arabských písmenech. V hinduismu si může věřící vybrat jeho aktuální podobu jako šaty ze skříně. Židům jejich Bůh unikl mezi křesťany. Zatímco křesťanství rozum věřícího zabere nevyřešitelnou hádankou Nejsvětější Trojice.

Atributální pestrost je hlavním rysem Boží tváře. Poznali byste Boha dle charakteristického popisu jednotlivých náboženství mezi těmi davy lidí třeba v Praze nebo v New Yorku?

Další zdroje ke studiu:

Kolektiv. Bůh a bohové: Pojetí božství v náboženských tradicích světa. 2005. DharmaGaia.

Analýza primárních textů náboženství:

Bible, různé překlady.

Korán, v češtině běžně dostupným překladem je od Ivana Hrbka. 2000. Academia.

Tao–te–ťing , záleží na míře přesnosti převodu z čínštiny, pro běžné studium postačí překlad Berty Krebsové. 2003. DharmaGaia.

The Bhagavad Gita. 2007. Nilgiri Press.