Jaké náboženství nejlépe odpovídá lidské přirozenosti?

Zdá se, že povaze většiny lidí na světě vyhovuje nejlépe křesťanství a poté islám. Jsou to totiž nejvíce rostoucí náboženství na světě. Jejich základní formy se vyznačují zdánlivě jednoduchými koncepty. U křesťanství je to spása a Kristus jako středobod uctívání a u islámu podrobení se Alláhovi. Oba systémy určují několik základních předpisů, kterými se má jejich přívrženec řídit.

Zdá se, že jejich ideologie ve světě moc příznivě na mezilidské globální konflikty nepůsobí. A tak se často ocitají jednotlivé národy se stejným či podobným vyznáním ve válkách jeden proti druhému. To bývá jeden z hlavních argumentů, proč jsou tato náboženství nebezpečná či škodlivá.

Podívejme se blíže na rozdíly mezi jednotlivými náboženstvími a posuďte sami, které z nich nejlépe odpovídají lidské povaze a přispívají tak světovému míru a pohodě.

V křesťanství a islámu existují takzvaná dogmata. Pevně daná základní přesvědčení, které musí jejich stoupenci bezvýhradně přijmout. Obě komunity totiž tvrdí, že vyučují absolutní pravdu o Bohu.

Hlavním dogmatem v křesťanství je svatá Trojice. Přesvědčení, že Bůh existuje jako tři osoby v jedné. A že Kristus zemřel na kříži, aby lidi spasil a smyl tak jejich hříchy. Zatímco v islámu se jedná o učení tawhid. Bůh je definován jako jeden, nemá žádné partnery ani nikoho sobě rovného. Mohamed je posledním Božím prorokem a Korán je přímým slovem Božím.

Bez toho, že nebudete věřit těmto předpokladům, nemáte v kostele či mešitě co dělat. Nemůžete tyto východiska jakkoliv vědecky zkoumat či experimentálně prověřovat a vyvracet, to by vám vaši spoluvěřící dali. Zatímco v jiných náboženských systémech je pro svobodné bádání poněkud více prostoru. Jedná se třeba o buddhismus, který z jednoho takového duchovně-sociálního experimentu vyšel.

Pojem náboženství je nesporně novodobý a pochází z latinského slova religio, které znamená svázat. Svázat komunitu, svázat lidi s Bohem. V tomto smyslu buddhismus striktně vzato ve své původní podobě náboženstvím není.

Samotný Buddha upozorňoval své posluchače na to, ať zkoumají jeho „pravdy“ a ověřují si, zda v jejich životě platí. Čtyři vznešené pravdy jsou pouze mapou terénu, která potřebuje doplnění a aktualizaci. Jestli fungují nebo ne, to se dá určit podle duchovní praxe a dobrého pocitu z ní. Zlepšuje buddhistická praxe váš život a působí pozitivně na životy blízkých? Pak je zřejmé, že funguje. Argument pro buddhismus není teologický, ale čistě světský. Ověřuje se dle čirého vědeckého pravidla - funguje či nefunguje.

Žádný nejvyšší zákonodárce a výlučný Bůh typu křesťanské Trojice či muslimského Alláha v buddhismu neexistuje. Zato v něm funguje zcela otevřeně na desítky buddhistických sekt, nad jejiž věroučnými rozdíly nikdo nepokyvuje hlavou.

Samotný buddhismus vychází z poměrně komplexního systému indických náboženství. Neříkám přímo hinduismu, protože to je pouze umělý, pro Inda nic neříkající pojem. Ind věří, že se může modlit, jak chce. Ať tak bude činit filozofickou úvahou či modlitbou k soše nebo meditací, záleží v každém případě na něm samotném. Indické náboženství nemá žádná dogmata, kterým musíte věřit.

Existuje ovšem nějaký základní systém myšlení, který je třeba převzít, abyste se mohli považovat za „hinduistu“. Tak třeba představa, že podstata světa je duchovní a že všichni lidé mají „nějakou“ duši. Také, že je tato duše přerozována. Rovněž také, že existuje karma - příčina - následek.

Mimochodem takzvaný hinduismus je hned třetím za křesťanstvím a islámem v počtu stoupenců, následovaný buddhismem, který obsadil čtvrté místo.

Vědci dnes pracují s pojmy jako je kvantová realita nebo Schrödingerova kočka, aby tak naznačili, že už sami trochu pochopili jedinečný fakt o vesmíru: že realita není zapsaná v kameni a není neměnná. To už ale indická posvátná písma věděla dávno. Ostatně se jmenují védy - od toho samotný pojem věda v češtině.

Indové věří, že existují velké časové úseky - jugy a kalpy, které zhruba odpovídají moderním vědeckým konceptům o času.

Hinduistická epistemologie i moderní věda považují vesmír za „objektivní“ realitu, kterou je třeba studovat, zpochybňovat a chápat, spíše než ji přijímat skrze slepou poslušnost. Indové zkoumají podstatu mysli a subjektivního vědomí, čímž se začali samotní vědci zabývat až poměrně nedávno. Věda jednoznačně potvrzuje užitečnost holistického přístupu k životu a ke zdraví, který již dávno učí starověké indické tradice. Indové také nerozlišují primárně mezi světským a svatým. Vše je součástí jednoho celku a jednoho životního úsilí.

Soudě podle počtu příznivců na světě je však stále populární náboženství, které jasně lidem nalinkuje, co a kdy mají dělat. Proto je tak rozšířený islám spolu s křesťanstvím. Většině lidí jednoduše vyhovuje nepřemýšlet samostatně a místo toho, než by měli někoho vést, spokojí se s tím, že budou spíše vedeni.

Může to být projevem nesamostatnosti, ale i na druhou stranu ochoty zharmonizovat se s ostatními a podřídit se i potřebám jiných než jen svých vlastních. Každý přístup má něco do sebe a je důležité, aby si každý pečlivě vybral, jakým směrem bude kráčet. Jinak hrozí, že bude následovat cíle, které se pro něj nehodí, a že nastoupí cestu někoho jiného, komu pak na ní může překážet.

Jako jsou různí lidé, jsou také různá náboženství a nejlepší pro každého je víra, která je mu ušitá na míru a padne mu jako ulitá. A z toho je potřeba vycházet a také se toho směle držet bez ohledu na názory ostatních.

Zdroje:

Dalai Lama. An Introduction to Buddhism. 2018. Penguin.

Gavin Flood. Introduction to Hinduism. 1996. Cambridge.