Článek
Židovský Bůh byl nevypočitatelný, humorný a komunikativní. Křesťanský Bůh je jeho nevlastní dvojče. Není vůbec jasné, o co mu vlastně jde, a jeho skutečná tvář je zastřená ve třech mystických osobách.
Něco takového by Židé nikdy neakceptovali a právě tento rozkol se stal nepřekonatelnou propastí mezi oběma komunitami - židovskou a křesťanskou.
Judaismus „proti“ křesťanství
Křesťanství je odvozeno z judaismu a judaismus byl přísně unitářský [věřil, že Bůh je jedna osoba]. Cesta vedoucí z Jeruzaléma do Nikaje nebyla právě přímá. Trinitářství čtvrtého století nezrcadlilo přesně rané křesťanské učení o povaze Boha; bylo naopak odchylkou od tohoto učení.
Židé dodržují: V jednoho Boha věřiti budeš…Křesťané toto přikázání z Desatera blatantně porušují
Judaismus věří, že Bůh je pouze jeden a je nedělitelný. Křesťanství přineslo do světa zvláštní matematiku: 1 + 1 + 1 = 1.
Judaismus zvládá počty o trochu lépe, a tak je pro něj možný jen jeden Bůh. Rovněž Ježíš nebyl Židy přijat jako mesiáš - zachránce, protože je z jejich stavu poroby pod Římany nezachránil a ani jej žádné politické a sociální problémy Židů nezajímaly.
Židé tedy nemohli akceptovat křesťanské postoje, které navíc byly založeny zčásti na jejich vlastních hebrejských spisech. Co tedy bylo křesťanskou inovací?
Britský spisovatel H. G. Wells o křesťanském Bohu
H. G. Wells
Nejlépe nám představuje hlavní rozdíl mezi křesťanským a židovským Bohem H. G. Wells. Známý autor science fiction a také historie světa.
Koncil v Nikaji konaný ve 4. století křesťany nazývá Wells jednou z nejkatastrofálnějších událostí ve světových dějinách a nejtragičtějším setkáním v náboženské historii. Co se tam stalo? Byly zde položeny základy trojice - podivné uchýlené křesťanské matematiky. Ježíš a jeho Otec byli postaveni na jednu úroveň a co hůře, splynuli v jednu osobu. K tomu se později přidal i sv. Duch.
Jaké to mělo praktické důsledky?
Křesťané a jejich „zmatený“ Bůh
O lidech se říká, že mají několik tváří, když jsou nekorektní. To křesťanský Bůh má rovnou tři
Trojice je tajemství, jež nemohlo být známo bez zjevení, a ani po zjevení se nemůže stát plně srozumitelným.
Když se zeptáte jednotlivých křesťanů, ke komu se modlí, dostanete kupodivu různé odpovědi. Někdo se modlí přímo k Bohu, ale takových věřících je třeba u katolíků minimum. Většina z nich se modlí k Ježíši Kristu či k Marii nebo rovnou k jednotlivým svatým.
Třeba Marie prý obměkčuje Boží srdce. Bůh je v tomto pojetí jakýsi drsňák, který nekompromisně válcuje hříšníky. Ale Marie má své kontakty - přes svého syna Ježíše působí na Boha terapeuticky, a tak na její přímluvu k vašemu štěstí pak často Bůh na vaše hříchy zapomene.
V této křesťanské „schizofrenii“ nebo spíše rovnou čiré demagogii nestačí jeden Bůh, ten by zřejmě byl neupotřebitelný pro tolik druhů lidí, a tak bylo třeba vytvořit tři osoby, která je však reprezentovaná jako jedna. Souhrnným názvem sv. Trojice.
Tedy v podstatě korporát či sdružení jakýchsi bohů, kteří kopou za jedno družstvo. Ale pozor, jsou jenom jeden, navíc jsou tak trochu Bůh, tak trochu člověk jako Ježíš a tak trochu kdoví co jako Duch svatý. Nejspíš ani čert se v tom nevyzná, a o to právě jde.
Psychologické aspekty křesťanského Boha
Takhle podle AI vypadá Bůh, který má schizofrenii
Uctíváme jednoho Boha v trojici. Otec je Bůh, Syn je Bůh a Svatý Duch je Bůh; a přece to nejsou tři bohové, ale jeden Bůh.
Zjevně měli raní křesťané komplexy ze židovského Boha a snažili se toho svého odlišit. Zvolili cestu původních pohanských babylonských a egyptských kultů, které již měli dost sv. Trojic na skladě. Tři je víc než jeden, to dá rozum, a tak si křesťané mysleli, že na více bohů nalákají více lidí.
A měli pravdu, po krystalizaci trojiční teologie přitáhli křesťané ke své víře více lidí. Jenomže díky tomu taky došlo ke zneprůhlednění Boží osobnosti a ke zmatkům v komunikaci s ním.
Většina křesťanů se vůbec neorientuje v trojiční teologii, ostatně podobně jsou na tom i sami teologové. Je to koncept záměrně vytvořený tak, aby působil mysticky, křesťané o něm mluví jako o mystériu, aby tak zakryli, že udělali na začátku svého teologického dobrodružství jednoduše chybu. Někdo tu nedomyslel důsledky toho, co přijde, když bude vydávat tři bohy za jednoho a jednoho za tři.
Křesťanský obraz Boha je tedy značně komplikovaný, až natolik, že se k němu vlastně nedá vytvořit žádný funkční vztah. Ostatně jaký můžete mít vztah k někomu, kdo má tři tváře a tři těla a zároveň tvrdí, že má vlastně jen jednu tvář a že je jeden. Tato duchovní schizofrenie může skutečné duchovní hledače jen svést na falešnou stopu.
A tak zde máme po světě miliony věřících, kteří naprosto netuší, čemu vůbec věří, ale věří, že to je tak správně. Inteligentní lidé si pak v průběhu historie marně lámou hlavu nad tím, jak je možné, že je na světě tolik nedorozumění.
Zjevně realita není to, co lidi nejvíc přitahuje, a křesťanství je toho důkazem.
Upozornění ke komentářům:
Udivuje mne, jakou zlostnou až nenávistnou reakci ze strany věřících lidí vyvolala tato krátká religionistická úvaha. Křesťanství se očividně v českých zemích nešířilo pomocí diskuze a dialogu, ale silou. A tato stopa zůstala i trvale zapsána v české paměti i po staletích katolického útlaku.
Křesťanství se prezentuje jako náboženství lásky a tolerance, zamyslete nad tímto PR vy, kteří z řad církve tento článek komentujete a zkuste trochu poslouchat svého údajného Mistra Ježíše Krista, který by rozhodně nad vašimi komentáři kroutil hlavou. Myslíte si, že by se k vám hlásil?
Pochybuji o tom.
Zdroje:
Paul Johnson. Dějiny židovského národa. 1995. Rozmluvy.
Jonathan Hill. The History of Christianity. 2007. SPCK Publishing.
H.G. Wells. A Short History of the World. 1922. Cassell.
