Článek
Bibli nakonec potkal podobný osud jako některé jiné svaté spisy. Třeba Korán. Ten rozhodně nebyl míněn jako čtivo pro světové čtenářstvo, ale jako životní návod pro lokální arabské kmeny. V arabštině ostatně i zůstal jako normativní text. Bible ale z důvodu komerčních záměrů původních církví nikoliv.
Takový apoštol Pavel nepsal pro dnešní čtenáře, ale pro jednotlivé komunity v jeho době, se kterými si doslova vyřizoval své soukromé účty.
Číst Bibli jako dopis od Boha je podobné, jako číst něčí soukromé dopisy jeho rodině.
Bible není dopisem směřovaným vám, ale někomu jinému. Navíc se jedná o poměrně diverzifikovanou kolekci různých spisů vložených do jedné knihy. A tyto spisy sestávají z knih naučných, prorockých a z privátních dopisů. Každý z nich má svého stanoveného příjemce, a tím rozhodně není veřejnost.
Starý zákon: text adresovaný exklusivně Židům
Svitek Tóry s ukazovátkem vyhrazený k posvátnému čtení v synagoze
Tóra a jiné hebrejské spisy jsou určeny výhradně Židům, nikoliv celému lidstvu. Žádný z velkých hebrejských proroků se nevěnoval jiným národům, věnoval se pouze a jenom poučením zamýšleným židovskému národu.
Není tedy divu, že Židé samotní neviděli žádný impuls k tomu, aby přijali Ježíše. Jejich spisy nikterak nenaznačují, že byl právě Ježíš Nazaretský jejich Mesiášem. Podle židovské tradice totiž měl příchod Mesiáše přinést éru celosvětového míru, obnovu chrámu a shromáždění všech Židů zpět do Izraele. Něco takového Ježíš neslíbil. Právě naopak:
Nepřišel jsem do světa přinést pokoj, ale meč.
Navíc Židům ještě prorokoval, že bude jejich chrám naopak zničen. Je pochopitelné, že s tímto přístupem nemohl vzbudit sympatie židovské komunity, a ta na něj nahlížela s krajním podezřením.
Židé navíc považují za rouhání tvrdit, že Ježíš byl Bůh, natož Boží Syn. Nikde v hebrejských písmech není o něčem takovém explicitní zmínka. Je to pozdní šroubovaná úvaha dodaná do Řeckých křesťanských písem lidmi, kteří byli nazváni ostatními „křesťany“.
Hebrejská písma tedy patří do židovského světa, který celkem oprávněně dodnes považuje jejich zneužití křesťany za loupež za bílého dne.
Nový zákon: sbírka soukromých spisů a výkladů
Ukázka zlomku evangelijního textu. Texty byly doplňovány později a o jejich autentickém obsahu lze pochybovat
V době Ježíše Krista a krátce po ní, pokud vezmeme v úvahu fakt, že někdo takový existoval, vznikalo poměrně hodně zkazek a spisů na téma kdo byl, čím byl a co dělal. Čtyři evangelia jsou pouze zlomek takových spisů.
Mají však za cíl vytvořit dojem o Ježíši jakožto o divotvůrci a zakladateli křesťanství. Svou troškou do mlýna přispěl i Pavel z Tarsu, který křesťanskou doktrínu dotvořil.
Ježíš nezamýšlel žádná evangelia ani Bibli pro své následníky - on kázal teď a tady a s ním to mělo vše skončit. Byl apokalyptický prorok, sám se tak chápal, nikoliv jako zakladatel nového náboženství. Tak jej vnímal respektovaný znalec Nového zákona Bart D. Ehrman, původně křesťan, který textovou a historickou analýzou evangelijních dokladů došel k závěru, že vše bylo jinak, než se tváří. Na základě své historické analýzy se Ehrmann, svého času respektovaný křesťanský badatel, stal agnostikem a zároveň došel k závěru, že Ježíš byl pouze apokalyptickým mluvčím.
Podstatné je, že většinu Nového zákona tvoří Pavlovy spisy, které nebyly určeny současnému čtenáři, ale jejich prostřednictvím Pavel řešil problémy jednotlivých komunit. Proto se nazývají dopisy apoštola Pavla. A u každého z nich je uveden adresát. Nikde není napsáno: Pavlův dopis všem křesťanům. Slušný člověk neotvírá dopisy, které mu nepatří, že?
Každému společenství - ať v Římě, Filipech, Korintu, či v Jeruzalémě chybělo něco jiného a Pavel psal vždy na míru dané komunitě. Stejně tak s nimi propíral i jisté kauzy, u kterých by nepochybně byly nerady, kdyby vyšly na světlo. Což se nakonec díky křesťanským propagátorům stalo.
Ani ve snu Pavel nemínil, že by jeho dopisy měly být použity jako součást nějakých svatých spisů, do kterých by nahlížel někdo jiný, než ten, koho se týkají.
Bible: vytvořena v Římě pro propagační účely
Jeroným, v té době již překladatel respektované římské instituce - církve, přeložil Bibli do latiny z propagačních důvodů
Paradoxem všeho je fakt, že poslední kniha bible Zjevení uvádí apokalyptické obrazy, které ztotožňují starověký Řím s pohanským Babylonem a pohrává si s prorockou představou, že bude zničen samotným Bohem. Kniha byla napsána pro útěchu křesťanských komunit na konci 1. století. Tehdy totiž byly intezivně pronásledovány římskými orgány.
Tytéž římské instituce ve 4. století včetně římských, tehdy již křesťanských biskupů, rozhodují o biblickém kánonu. O konečné podobě Bible a jejímu překladu do latiny a distribuci do celého světa.
Historická fakta a analýza biblického textu mluví jasně. Výsledek všeho historického dění a komerčních záměrů církve je fakt, že v ruce držíte knihu, která je byznys projektem antického Říma a obsahuje spisy, které původně nebyly určeny vám.
Kdyby mohli tehdejší pisatelé Bible protestovat, nejspíše by zažalovali své pozdější propagátory za porušení autorských práv. Ale ta už, zdá se, byla promlčena. Nikoliv však varování a kletby, které ve spisech zůstaly.
Uvědomte si to, když v ruce držíte Bibli. Jejím pravým účelem je být zajímavou památkou na staré písemnictví a knihou, která vypovídá více o minulosti než o budoucnosti.
Obsahuje poučení a duchovní poselství, která v mnoha případech nejsou určena vám, i když se tak tváří. Je tedy dobré, nečekat od nich příliš velké zázraky.
Zdroje:
Bart D. Ehrman. The New Testament and Other Early Christian Writings: A Reader. 1997. Oxford University Press.
George Robinson. Essential Judaism: Updated Edition: A Complete Guide to Beliefs, Customs & Rituals. 2016. Atria Books.
John Barton. A History of the Bible. 2020. Penguin Books.
