Článek
Ježíš si ho vybral ještě jako Šimona. A udělal z něj Petra. Pro budoucnost křesťanství to zřejmě nebyl dobrý nápad.
Petrův medailonek
Jméno Petr má v Novém zákoně pouze on. Ostatní jeho jména patří i jiným postavám v Bibli. Celkem má pět jmen.
Hebrejské Symeon, v řecké podobě Šimon, což znamená slyšet nebo naslouchat. Dalším jeho přízviskem je Kéfas. To je zřejmě hebrejský ekvivalent řeckého Petra.
Je to jeho jméno Petr, které mu už zůstalo navždy. Jediný Petr v Novém zákoně, a jak později uvidíme, nebylo vcelku, o co stát.
Petr byl syn Jana nebo Jonáše. Bydlel v Betsaidě a pak se přestěhoval do galilejského Kafarnaum. Petr měl spolu se svým bratrem Ondřejem a bratry Zebedeovými rybářskou firmu.
Sám nelovil, protože si to zřejmě nemohl dovolit, a tak se přidal k ostatním rybářům. Hlas lidu alá Vox populi jej provázel celý život. Byl to Petr, kdo se řídil míněním ostatních, ne naopak.
Máme k dispozici Petrovo hodnocení, které udělali židovští náboženští vůdci. Podle nich byl nevzdělaný a obyčejný.
Nato odešli ze synagogy a šli k Šimonovi a Ondřejovi domů.a Jakub a Jan byli s nimi. Šimonova tchyně ležela s horečkou, a tak mu o ní hned řekli.
Podle záznamů v Novém zákoně byl Petr ženatý. Bydlel společně se svým bratrem i se svou tchýní.
Šimon se stává Petrem: kariéra s Ježíšem
Ikona Ježíše s Petrem a Ondřejem
Petr byl od přirozenosti pasivní člověk, a tak to byl jeho bratr Ondřej, který ho přivedl k Ježíši. Evangelia jejich setkání popisují takto:
Jedním z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a šli za Ježíšem, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Našel nejdřív svého bratra Šimona a řekl mu: „Našli jsme Mesiáše“ (což v překladu znamená „Kristus“). A přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš se na něj podíval a řekl: „Ty jsi Šimon, Janův syn. Budeš se jmenovat Kéfas“ (což se překládá „Petr“).
Byl to Petrův člun, respektive jeho společné firmy, který si Ježíš vybral, aby kázal zástupům na břehu. A vzhledem k tomu, že Petr měl spíše cit pro matérii než pro duchovno, aby na něj Ježíš udělal dojem, vyčaroval mu zázračný rybí úlovek. Petr mu kvůli tomu padl k nohám. Nejspíš si řekl, že bude Ježíš dobrý pro byznys. A vlastně ano, církev, to je firma s dvoutisíciletou tradicí.
Nakonec jej Ježíš začlenil do své VIP skupiny vybraných 12 apoštolů. Podle evangelií měl Petr vzácnou příležitost spatřit Kristovo proměnění na hoře, vzkříšení Jairovy dcery a účastnit se bdění v zahradě Getsemane. Což absolvoval tak, že prostě usnul.
Petrova povaha: zvídavý rarášek
Mnoho umělců se snažilo namalovat motiv sv. Petra v slzách, a moc dobře to nešlo. Petr, pokud plakal, tak pro sebe
A zde se dostáváme k Petrovu psychickému portrétu. Již víme, že byl prostý a pasivní. Ale byl taky ohromně zvědavý, a snažil se Ježíše maximálně vytěžit. Neustále se vyptával na to, co znamenají různá Ježíšova podobenství. Ježíš je totiž zpravidla nevysvětloval.
Duchovní dimenzi chápal jen omezeně, když byl svědkem Ježíšova proměnění s ostatními proroky řekl:
A když se ti muži od Ježíše vzdalovali, Petr mu řekl: „Učiteli, je skvělé, že tu jsme. Postavme tři přístřešky, jeden pro tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“ Neuvědomoval si, co říká.(Lukáš 9 kap.)
Samotná evangelia jej představují jako poměrně nevědomého člověka. A tak v době posledního Pasachu protestoval, kvůli tomu, že mu Ježíš myl nohy, ale když jej Ježíš pokáral, chtěl od něj umýt i hlavu a ruce.
Nakonec se snažil házet Ježíšovi vidle do jeho duchovní cesty. Jednou to bylo tak intenzivní, a tak moc lezl samotnému Ježíšovi na nervy, že mu Ježíš odsekl: „Klid se za mě Satane!“
Často se stavěl do pozice Ježíšova mluvčího. Jako tomu bylo v případě placení daní:
Potom co přišli do Kafarnaa, přistoupili k Petrovi muži, kteří vybírali chrámovou daň,a zeptali se: „Váš učitel neplatí chrámovou daň?“ Řekl: „Platí.“ Pak vstoupil do domu, ale ještě než stihl něco říct, Ježíš se ho zeptal: „Co myslíš, Šimone, od koho dostávají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů, nebo od cizích lidí?
Navzdory jeho poměrně slabé povaze, měl velké sebevědomí. A tak se u popisu budoucích Ježíšových muk chvástal, že on nikdy neklopýtne. A půjde s Ježíšem kamkoliv. Ježíš ho musel zchladit svou vizí, že jej brzy zapře dokonce natřikrát.
Bohužel Petrova osobnost se neskvěla mnohými duchovními přednostmi, zatímco ambice mu nechyběly. Neustále se sápal dopředu. Ježíš upřednostnil dnešními slovy kariéristu před duchovním člověkem a podle toho pak určil podobu křesťanství na několik tisíc let dopředu.
Když totiž vznikl jakýkoliv tlak na to, aby Petr prokázal svou víru, složil se jako pápěrka. Počínaje jeho chůzí po Galilejském moři, kdy zapochyboval hned po prvních krocích.
Bohužel tato petrovina je napsána v církevní DNA. Právě kvůli takovému odkazu církev nevydržela jako celek morálně pevná v dobách krize a politických bouřích a často svého učitele Ježíše zrazovala.
Petrova úloha v pozdější křesťanské církvi
Petr jako papež, který měl od všeho klíče
Po Ježíšově smrti se dalo očekávat, že se Petr bude snažit zaujmout prominentní místo v církvi. Ostatně sám Ježíš si trochu pohrál s jeho hebrejským jménem Kéfas a naznačil, že když Kéfas znamená skála, nebo kamínek (stále je přesný překlad předmětem dohad mnohých teologů a překladatelů), tak na ní právě zbuduje svou církev.
Jednoznačně dnešní církev bere dle tradice jako prvního papeže Petra a z něj odvozuje svou duchovní identitu včetně teorie papežské doktrinální neomylnosti, která byla odhlasována ve Vatikánu až v 19. století.
Dá se tedy říci, že katolíci přímo vychází z Petrova přístupu. Existují i některé řády, které se hlásí k jeho odkazu či přímo k jeho jménu, jako jsou Petrini, kněžský řád, který trvá na návratu k latinské bohoslužbě. U nás sídlí v Římově.
Petr se snažil nejen koncentrovat moc v Jeruzalémě, ale i zabránit tomu, aby bylo křesťanství snadno dostupné jiným národům, které nebyly obeznámeny s židovským zákoníkem. Nakonec musel zasáhnout samotný Pavel, aby mohlo být křesťanství dál šířeno bez obtíží. Pohádal se s Petrem a několikrát jej veřejně pokáral za jeho ostudné jednání.
Často jsou Petr a Pavel zobrazováni spolu. Nejspíše proto, že by si Petr bez Pavla neporadil. Křesťanství by totiž bez Pavla nemělo budoucnost
Petr totiž opravdu připomínal tvrdý kousek skály, nikoliv v tom ohledu, že by byl morálně pevný, což víme, že podle evangelijní zprávy nebyl, ale spíše proto, že byl lidově řečeno natvrdlý.
Co energie a vysvětlování to stálo apoštola Pavla, aby Petra přesvědčil, aby mu přestal kazit misijní činnost. Z toho důvodu je poměrně smutné, že jsou Petr a Pavel dáváni tak často dohromady. Jejich souručenství bylo spíše z Pavlovy strany vztahem z nouze.
Přesto centrálou církve zůstal po určitou dobu Jeruzalém a moc se koncentrovala v Petrových rukou. Stejně tak Petr podle tradice nakonec došel do Říma, kde se přesunulo centrum moci západní církve. Ta východní se spíše odvíjí od odkazu apoštola Pavla, který v Řecku založil řadu křesťanských komunit.
Podle církevní tradice dostal apoštol Petr klíče ke království. Z toho vzniklo povědomí o Petrovi, jakožto dveřníkovi Božím, bez něhož nikdo nemůže projít do nebe.
Zbývá otázka, kdo v tom nebi nakonec skončil, když o vstupu rozhoduje taková osoba jako byl Petr. A stojí za to, tam vůbec směřovat? Chtěli byste tam být s někým takovým jako byl Petr a těmi, které on vybral?
Zdroje:
Bible, jakýkoliv překlad, analýza evangelijního textu
Lawrence Lovasik. Saint Peter the Apostle. 1980. Catholic Book Publishing.
