Článek
Nad samotným Ježíšem Kristem zvítězila propaganda. Jeho původní příběh byl jiný, než byl ten později prezentovaný. Pečlivě vybraný a modulovaný církevními propagandisty.
Ježíš jako obětina
Z Ježíšovy smrti a následného zacházení z jeho tělem vznikly mnohé křesťanské svátky a rituály
Zpráva evangelistů udělala z Ježíše oběť za lidstvo. Své si přísadil i apoštol Pavel, jehož spisy jsou ranějšího charakteru, ale on sám skočil na lep těm, kteří kolem sebe šířili klamné zvěsti.
V této propagandě totiž něco nesedí. Podle Starého zákona měl přijít Mesiáš - spasitel pro Židy. Ten nepřišel. Křesťané z Ježíše naopak udělali tak trochu jiného Mesiáše - který padl za oběť pro celé lidstvo. Tím přerušili linii, která spojovala Starý a Nový zákon.
Ježíše nechali ústy evangelistů promlouvat jako někoho, kdo šel jako ovce dobrovolně na porážku. Nic z toho neměl, jen ostudu, když si z něj Římané tropili žerty. To je ten vyfabrikovaný příběh o Ježíši Kristu, kterému věří miliony lidí dodnes.
Ale není jediný.
Ježíš jako učitel vyššího vědomí
Nejblíže je gnostickému pojetí v současnosti mormonský Ježíš
Gnostikové, dnes již alternativní křesťanský proud, dříve poměrně častí raní křesťané, věřili v úplně jiný příběh.
Gnostikové nevnímali Ježíše jako oběť za hříchy světa, ale jako božského posla a duchovního průvodce, který přišel z vyšší říše světla, aby lidem předal tajné poznání - gnózi.
Díky tomu se mohly v lidech probudit božské jiskry a dovolit jim uniknout z hmotného světa vytvořeného méněcenným božstvem. Ježíš byl emanací nejvyššího Boha. Řada gnostiků věřila, že jeho hmotné tělo je pouze iluze, protože božství nemůže být uvězněno v hmotném těle. Tělesně byl muž Ježíš dočasně obýván božským duchem Krista, který odešel před jeho ukřižováním.
Některé gnostické tradice učily, že Kristus netrpěl ani nezemřel, a na kříži zemřel jeho náhradník. Spasení nepřichází z Ježíšovy smrti, ale ze schopnosti si uvědomit vlastní božský původ prostřednictvím studia gnostických textů.
Gnostický přístup ale vyvolává více otázek než jich zodpovídá. Proč by měl Ježíš potřebu hrát šarádu na lidi kolem sebe? A vůbec řada gnostických spisů, jako Tomášovo či Petrovo evangelium, působí spíše jako špatné divadelní skripty než jako mystické duchovní spisy. Ne, tohle nebude ten reálný Ježíš. Ale ani Ježíš jako oběť není cesta tím správným směrem.
Proč zvítězil narativ o Ježíšovi jakožto útrpné oběti
Ježíš v pozdějších představách umělců jako nesoucí svůj kříž, ale hlavně ten za ostatní
Nedá se s tím nic dělat, ale historie mluví jasně. Ti, kteří věřili příběhu ukřižovaného Ježíše, nakonec převážili nad těmi, kteří se snažili o smířlivější tón. Ono totiž ten gnostický příběh byl příliš komplikovaný na to, aby jej davy prostých lidí pochopily. Zatímco každý pohan věděl, co je lidská oběť, a měl nepochybně zkušenost s tím, že obětoval buď zvíře či někoho z rodiny za své cíle.
Křesťanský obraz útrpného Ježíše oběti tak mírnil nejistoty a strachy tehdejších lidí a ujišťoval je o tom, že tato lidská oběť byla definitivní a bude stačit jednou provždy za hříchy celého lidstva.
Zatímco příběh gnostického Ježíše nijak neřešil frustrace a vinu člověka. Tu si musel vyřešit každý sám, meditací a katarzí na svůj účet. Je tedy pochopitelné, že takový Ježíš nemohl být pro většinu tehdejších konvertitů srozumitelný a hlavně akceptovatelný.
Lidé vždy preferují situaci, kdy dostanou nějakou energii zdarma a nemusí se vůbec osobně snažit. V křesťanské propagandě byl proto kladen velký důraz na to, že milost Kristova je volně a bez jakýchkoliv podmínek vždy přístupná. Pochopitelně bylo dobré se obrátit a činit pokání, ale i tak podle křesťanské propagandy přistupoval Kristus ke každému naprosto nadstandardně vstřícně.
Dozvuky reálného Ježíše v evangelijních zprávách
Skutečný Ježíš nejspíš vypadal nějak takto
V realitě nebylo úplně možné zcela zasklít Ježíšův charakter, i když byla snaha v evangeliích upravit jeho motivy a také nasměrovat jeho život ke konečnému řešení - ukřižování na Golgotě.
V některých evangelijních pasážích proto skutečný Ježíš projevuje svou opravdovou osobnost. Hádá se s náboženskými učiteli tehdejší doby a odsuzuje je. Je hrubý na své okolí, když to považuje za vhodné. Lituje Jeruzalém a zároveň na něj svolává špatný osud. Jednotlivé střípky z evangelií fungují jako takové puzzle, které když dáte pečlivě dohromady, složí se vám obraz sebevědomého a energického muže, schopného léčitele a vnímavého duchovního učitele. Pár zmínek v evangeliích jej klade na roveň Bohu, ale těch je opravdu mizivé minimum. Naznačovalo by to, že učení, které jej dalo na jednu úroveň s Bohem, přišlo mnohem později.
Naopak evangelia představují do jisté míry Ježíše jako sociálního reformátora a proroka. O to je méně pochopitelné, proč by měl náhle sám sebe vypnout a jít na porážku jako nějaké obětní zvíře.
Znalci historie a sociálního kontextu tehdejší doby jednoznačně potvrzují, že si můžeme být jistí pouze několika fakty. Ježíš působil jako židovský apokalyptický prorok, silně spojený s tehdejším jeruzalémským chrámem. Neměl zájem na tom tvořit nějaké nové náboženství. Jeho život se soustředil na lidi z menších komunit kolem Galileje, především na rybáře a místní rolníky. Proto se stavěl do opozice vůči tehdejším židovským a římským elitám, které místní lidi vykořisťovaly.
Absence zmínek o Ježíšovi ve světské historii, až na pár kusých poznámek o jeho smrti či jeho učednících zvaných jeho jménem, jednoznačně svědčí pro to, že působil pouze na regionální úrovni a neměl žádné ambice se stát světovou celebritou.
Ježíš byl nepochybně zneužit pozdější křesťanskou propagandou, která jej využila, aby si získala na atraktivitě pro své pohanské klienty.
A od té doby Ježíšovi už nikdo neodpáral cejch oběti, která na Golgotě zemřela za celé lidstvo.
Toxické vztahy - s Ježíšem nebo k Ježíšovi?
Historickému Ježíši byla v evangeliích vnucena nechutná výzva: pijte mou krev a jezte mé tělo. Takhle nějak to pak vypadalo a dosud je praktikováno
Ptal se ho na to ale někdo?
Je moc hezké, že lidé u Ježíše hledají útěchu a požadují pomoc, a to i od jeho dětské podoby - Jezulátka. Mají ale lidé právo na takový komfort, cítit vnitřní jistotu a lásku jen tak, za nic, když je žádají od člověka, který ji možná vůbec lidem v takové podobě věnovat nechtěl a je možné, že z něho prýští pod tlakem modliteb a požadavků zcela nedobrovolně? Co když je doslova těžen jako zlatý důl, jemu to ubližuje a ubírá energii, a davy křesťanů jsou na tom v nebeském pozdvižení? Ptají se křesťané dostatečně často na to, zda si berou něco, na co mají nárok?
Co když je jejich osudem zkrátka to, žít ve vnitřní nejistotě a nepříjemných pocitech a ke stabilitě a dobrému pocitu se mají dopracovávat jen pomalu a vlastními silami?
Domnívám se, že oběť Ježíše zjevně funguje, ale vůbec není jisté, zda je dobrovolná nebo jestli mu jeho oběť byla doslova vnucena a vyfabrikována pozdější propagandou.
Všichni, kteří na Ježíše a jeho pomoc spoléhají a čerpají z jeho zdrojů by si tedy měli klást legitimní otázku, zda se jen nepodílejí na prachsprosté staletí trvající duchovní zlodějině.
Zdroje:
Ron Messier. Jesus. 2015. Twin Oaks Press.
J.R. Porter. Dušan Zbavitel. Život Ježíše Krista: Ježíš historie, Kristus víry. 2007. Knižní klub.
