Článek
Když básník Francesco Petrarca opakovaně vyzýval Karla, ať přijde a obrodí zaostalou Itálii, ještě netušil, že k tomu nikdy nedojde. Ne proto, že by se Karel bál jet do Itálie. Tam již byl, bojoval a přežil dokonce i útok jedem. Zkrátka by věděl, do čeho jde. Ale on tam jet nemohl. Jeho mocipáni - církevní hodnostáři tomu nechtěli. Itálie byla přeci jenom kolébkou katolické církve a ta ovládala Karlovu mysl na plné čáře.
„Antikrist“ Karel
Karlova podoba je ve Zbraslavské kronice idealizovaná
Zvláštní postava - králův úředník Milíč z Kroměříže jej obvinil z toho, že je antikrist. Obvinění vznesl navýsost vážné, možná ještě více, než když tehdy někdo řekl, že jste kacíř.
A čím si to Karel zasloužil? Jeho zásahy do církevních struktur nebyly mnohým církevním představitelům po chuti. I když Milíče za toto troufalé obvinění pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi nechal „naoko“ uvěznit, Karel se zachoval naprosto netypicky. Velkým královským gestem nechal Milíče okamžitě omilostnit.
Co ho k tomu vedlo? Milíč byl jedním z nejhorlivějších katolických církevních kazatelů. Daleko přesahoval dopad kazatele Konráda Waldhausera, kterého do Čech pozval samotný Karel pod vlivem církevní rétoriky.
Karel jednoduše neměl jinou možnost, než Milíče propustit a vrátit mu všechny jeho zásluhy. V Karlově mysli totiž existovaly neviditelné nitky, které tahaly za jeho myšlenky. Byl naprosto oddaným katolíkem a neváhal pro svou víru učinit i ten nejhorší zločin.
Upálení kacířů Karlem IV.
Zakladatel hnutí Valdenských - kupec Valdes. Původně katolické obrody uvnitř církve, která ji nechtěla připustit
Komunita Valdenských - skromných křesťanů se do Čech uchýlila již před Karlem kvůli pronásledování, jak jinak než od církevní inkvizice ve Francii a Itálii. Karel IV. se pak v Čechách stal církevním mužem na špinavou práci.
Několik stovek Valdenských nechal bez milosti škvařit v pekelném ohni hranic. A důvod? Chtěl tak vyhovět libovůli svých církevních mocipánů.
Karel IV. - muž posedlý sběrem ostatků
V katedrále Sv. Víta se nalézá mnoho ostatků svatých
Nedávný případ Zdislava kontra muž, který si jí cenil více než samotná církev, nás přivádí daleko do minulosti. V Karlově době se konal doslova hon na části těl svatých. Každý z evropských panovníků i významných podnikatelů a měšťanů chtěl mít kousek z jejich tělesné schránky. I kdyby to měl být jen pramínek vlasů.
Karel byl ze všech sběratelů svatých tím nejhorlivějším. Investoval obrovské finanční částky do zlatých relikviářů, ve kterých byly ostatky uloženy. Sbírku udržoval především na Karlštejně v kapli sv. Kříže a v katedrále sv. Víta v Praze. Čítala na 600 kusů.
Její součástí byly:
Hřeby, trny z Kristovy koruny, část dřeva sv. Kříže, houba namočená v octě, kus Kristovy bederní roušky a ubrus z Poslední večeře.
Dále mezi ní patřily ostatky sv. Václava, sv. Víta, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily, sv. Prokopa, sv. Mořice a sv. Palmáce.
Karel však mířil výš - získal i vlasy Panny Marie a ostatky apoštolů Petra a Pavla.
Ve své romantizující naivitě požadoval ke každému ostatku před jeho koupí: certifikát pravosti. Dnes jsou tyto části těl svatých, případně jejich falzifikáty, součástí Svatovítského pokladu a také jsou přítomny ve sbírkách na Karlštejně.
Samotný Karel spočívá v katedrále sv. Víta, v blízkosti svých původních sbírek.
Karel - novodobý evangelista?
Vyobrazení z Vita Caroli - poučování nástupců. Toto je asi nejvěrnější Karlova podoba - přeci jenom pochází z jeho vlastního CV
Jako jeden z mála středověkých panovníků napsal Karel, byť s velkými obtížemi, vlastní životopis. A také komentář k Bibli a evangeliím. Výklad na slova evangelia Matoušova. Dále se mu přisuzuje sbírka Moralitates = Moralizující úvahy.
Jest s podivem, že toto dílo napsal, zcela nevědomě se totiž mnohokrát ve svém Vita Caroli podřekl, že nevedl zrovna vzorný křesťanský život. Chlubí se tam pleněním zemí a vůbec činy, za které by se měl jako křesťan stydět. Na druhé straně by chtěl moralizovat druhé?
Karlova úloha v „husitství“
Současní historici dosud plně neprozkoumali Karlovu „církevní“ stránku. Je totiž možné, že řada jeho rozhodnutí nebyla jeho vlastních, ale byla z velké části dána jeho loajalitou k tehdejším církevním strukturám.
Díky ní můžeme také vděčit zrození „husitského odporu“. Ano, byl to právě „velký“ Karel, který svou fanatickou jednobarevnou vírou dal podnět vzniku husitského hnutí. V zemi totiž připravil takové sociální a hospodářské podmínky, že bylo naprosto nesnesitelné, aby situace dál pokračovala v duchu katolické politické strategie.
Za jeho syna Václava IV. totiž většinu země vlastnila církev spolu se šlechtou a panovník už jen minimální část.
Zdá se, že velký antikatolický boj husitů nějak souvisí s jednobarevnou politikou Karla IV. Fanatismus a sebezaměřenost jsou zetlelé stromy ducha a daly vždy podnět jen shnilým plodům jako je nenávist, řevnivost a zbytečné války. K nim později došlo - nazývaly se husitské - a jiskru pro ně zažehnul již Karel IV. tím, že byl církevní marionetou.
Zdroje:
https://www.britannica.com/topic/Waldenses
František Šmahel a kolektiv. Dějiny Česka. 2019. NLN.
Ludmila Vaňková. Karel IV. - Otec vlasti. 2022. Šulc-Švarc.
