Článek
V katolické církvi je velké množství žen, které hravě překonává počty mužů. Je to silový poměr 60 na 40. Očividně katolická církev dává víc ženám než mužům. To je zřejmé. Ale co to je?
Benediktínský mnich Anselm Grün se zabývá hodnocením duchovních jevů z pohledu psychoanalýzy. Za tímto účelem vydal poměrně velké množství knih, kde téměř každý biblický text podrobuje psychoanalytickému hodnocení. Co se ale stane, když to stejné učiníme se samotnou církevní institucí?
Nebude se jednat o nikterak neobvyklé uplatnění psychoanalýzy v církevním kontextu.
Psychoanalytické hodnocení
Sigmund Freud je dnes psychology poměrně podceňován
Anselm Grün využívá hlubinnou psychologii, aby vystihl věci skryté pod povrchem. Ale co je pod slupkou katolické církve? Co tam kvasí? Jedná se o mystérium, nebo relativně jednoduchý mechanismus? A jak odpovědi na tyto otázky souvisí s faktem, že katolíky jsou ve větším poměru ženy než muži?
Hlubinná psychologie se primárně zabývá nevědomím a schovanými motivy. Jedná se často o pohnutky utajené především jejím samotným aktérům. Tak třeba hlavní představitelé psychoanalýzy se zabývali tímto:
Sigmund Freud: vliv pudů a dětských zkušeností na tvorbu osobnosti
Carl Gustav Jung: koncept kolektivního nevědomí a archetypů
Alfred Adler: pocit méněcennosti a snaha o uplatnění v sociálním prostředí.
Jak dopadne církev pod psychoanalytickým drobnohledem? Jaké jsou maskované náboženské či psychologické motivy pod jejím povrchem?
Církev tvořená muži pro ženy
Současný papež Leo. O tom, že by někdy byla papežem žena, se sice vedly spekulace, ale nepotvrdilo se to
Církevní Otcové byli zpravidla muži, kteří psali a mluvili tak, aby přitahovali pozornost především ženského pohlaví.
V katolické církvi jsou pouze čtyři učitelky církve. Celkově tento titul nosí 34 mužů. To je nepoměr. Za první učitelku církve byla prohlášena svatá Terezie od Ježíše, a to až v roce 1970 papežem Pavlem VI. Předtím bylo dlouho ticho po pěšině. Ačkoliv mystiček a svatých žen má církev více než tisíc.
To je však něco jiného, archetyp (viz psychoanalýza) sedřené a ztrápené ženy, která se za všech okolností vydává pro druhé, propaguje církev již několik staletí. Není divu, že k tomu sedí i pojetí ženy jakožto svaté mučednice.
Nevěsty Kristovy a zástupci Krista na zemi
Řeholnice jednoznačně převažují nad mnichy. Každá chce mít Krista za manžela, a co dostanou mniši?
Jeptišky nebo jinak řečeno mnišky či řeholnice se v katolické církvi považují doslova za nevěsty Kristovy. Všichni mají jen jednoho ženicha - Krista Pána. Kam se na ně lidově řečeno hrabou muslimové, kteří mají manželek jen několik. To Kristus Pán jich má statisíce!
Nicméně, pokud jsou mnišky naplněním archetypu nevěsty, jakou roli ztělesňuje kněz? Ten zase představuje zástupce Krista na zemi, a tak jako jediný může vyndávat monstranci ze skříňky, symbol, který představuje živého Krista. A proto také mají řeholnice ve svých klášterech k dispozici kněze a duchovní úkony si neobstarávají samy.
Nenaplněné ženské touhy v církvi
Zobrazení Krista jako ženicha je vzácné. Zde je ikona Krista jako ženicha, ve velmi ztrápené pozici
Velké počty žen v církvi jednoznačně dokazují, že ženy po církvi něco chtějí a mají pocit, že to narozdíl od mužů dostanou. V kostelních lavicích převažují ženy a v řeholních řádech rovněž.
Kněz je v církevní teologii vnímán jako in persona Christa. Takže Kristus by měl sám působit skrze kněze při jeho rituálních úkonech jako je proměňování chleba a vína nebo při odpuštění hříchů ve zpovědi.
Církev je zde vnímána jako Kristova nevěsta a kněz jako služebník, který ji pomáhá vést a pečovat o ní. Zde se prolínají dva obrazy, které jsou tak trochu v církevním podvědomí v rozporu. Jak jsme si uvedli, mnišky touží po Kristu jakožto po ženichu, zatímco celá církev jako celek se chápe jako nevěsta Kristova.
V církvi se tedy objevuje řada obraziva, které se mezi sebou mísí, často v určitém nejasném a nezřetelném poměru.
Ženy, které mlčí a poslouchají
V evangelických církvích mohou být ženy i biskupy. Na snímku biskupka ze Švédska
Překvapivě při studiu ortodoxních komunit jako je ta židovská, její ženy sdělily, že se cítí více nezávislé než ty z jejich okolí, a proto cítí potřebu být součástí tohoto společenství. To zní zvláštně až přímo paradoxně, když víme, že ortodoxní komunity úlohu žen v podstatě potlačují.
Cítit se víc nezávisle, když máte méně možností? I to je možné a příkladem toho je katolická církev. Ženy zde nemají moc možností uspět ve vedoucích funkcích a přesto zde jsou nejviditelnějšími tvářemi. Možná právě frustrace tužeb je to, co katolickým věřícím dělá dobře nejvíce.
Psychoanalýza uplatněná na jednotlivé křesťanské mystičky by tomu nasvědčovala. Právě první učitelka církve Tereza z Avily kladla velký důraz na pocit vnitřního utrpení a v něm hledala a nacházela Boha.
Celibát a jeho dopady
Katoličtí kněží jsou jako jedni z mála těmi, kteří se ve světě náboženství nežení a ženit ani nesmí. Vyvolává to však, zejména u ženské části katolické veřejnosti, směs příjemných a zároveň rozporuplných pocitů.
Vědí totiž, že pan farář je tu pro všechny a vlastně také pro nikoho. Nemůže ho mít ani jedna, přitom duchovně věnovat se musí každé ženě své farnosti. Z hlediska psychoanalýzy se jedná o zajímavou kombinaci frustrace tužeb a jejich naplnění.
Je očividné, že katolická církev má v sobě mystérium, které přesahuje její duchovní hranice a vstupuje tak i do hájemství psychoanalýzy.
Zde se duchovní dobrodružství mísí s tím psychologickým a začíná to být velmi zajímavé.
Zdroje:
Josef Koláček. Katechismus katolické církve. 2002. Karmelitánské nakladatelství.
Sigmund Freud. Úvod do psychoanalýzy. Portál.
Anselm Grün. Sny na duchovní cestě. 1995. Česká křesťanská akademie.
