Článek
Ježíš a jeho učedníci pak odešli do vesnic v okolí Filipovy Cesareje. Po cestě se svých učedníků začal ptát: „Co říkají lidé, kdo jsem?
Ať se shodneme na čemkoliv - existoval, neexistoval, byl Boží syn nebo rovnou Bůh, jedno je jisté: Ježíšova existence vzbuzuje mnohé kontroverze i dva tisíce let po jeho působení (reálném či fiktivním) kdesi ve vzdálené Palestině.
Pro teologii Krista jako Boha udělali křesťané mnoho. Tento článek se zabývá jiným úhlem pohledu na Krista. Ježíš jako Mág. Ostatně život jeho současníka Šimon Mága se s Ježíšovým životem navenek velmi překrývá. A často oba příběhy těchto osobností splývají. Není to náhodou. Ono totiž v samotné Bibli je řada indicií, které jednoznačně potvrzují Ježíšovu mágovskou identitu.
Odpověděli mu: „Jan Křtitel, jiní Elijáš a ještě jiní, že jsi jeden z proroků. Zeptal se jich: „A co si myslíte vy? Kdo jsem?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Kristus.“ Nato jim přísně nařídil, aby to nikomu neříkali.
Boj o Ježíšovu identitu: hledání důkazů
Nově nalezené „biblické“ rukopisy v roce 1945 představují Ježíšovu identitu v jiném světle
Ježíš jako Mág, to bylo povědomí, které o něm měli křesťané v době, kdy jich byla jen hrstka. Když se rozrostli a stali se rozhodovací silou v římském impériu, bylo nutné z Ježíše udělat Boha. Dosáhli toho zkratkou přes jeho vyfabrikovanou identitu coby Božího syna.
Stopy po alternativních názorech na Ježíšovu identitu zmizely v roce 326 n. l., kdy císař Konstantin, nový křesťanský konvertita, nařídil jejich knihy spálit. Posléze nechal totéž udělat se všemi pohanskými knihami o Ježíšovi na základě svého ediktu z roku 333 n. l.:
Konstantin Vítěz, největší Augustus, biskupům a laikům: (Kacíř) Arius, který napodoboval zlé a bezbožné věci, si zaslouží utrpět stejnou ztrátu výsad jako oni. Jestli najdete jedinou jeho knihu, vymažte ji z historie.
Když zmizela poslední generace následovníků Ježíše - Krista jako Mága, zmizely i stopy po opravdové Ježíšově identitě. Občas však v historii probleskovala v podobě křesťanů - katarů, kteří přijali vpravdě původní esejský přístup z 1. století. Až v roce 1945 byly nalezeny rukopisy z Nag Hammádí, které potvrdily, co se tenkrát stalo. Bylo to hrozné, z Ježíše Mága jeho věrolomní následovníci učinili Božího Syna a poté rovnou Boha.
Je samozřejmě absurdní, pokud dnes někdo hodnotí Ježíše pouze odvoláváním se na Nový zákon, protože to je soubor spisů hermeticky uzavřený přesně podle přání censorů typu Konstantina. Nový Zákon neříká celou pravdu, ale část z ní rozhodně. Ježíš dělal zázraky a vyjadřoval se v mystických formulích:
Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím nebeského království, ale těm lidem to není dáno. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledí a hledí marně, slyší a slyší marně, ani smysl toho nechápou.
Svým nejbližším učedníkům Ježíš své utajené formule vysvětloval, ale zástupům nikoli. Stejně však záleželo na jejich schopnostech chápat a pochopit, které, jak se později ukázalo, nebyly nikterak závratné. Jinak by se z Ježíše Mága nestal ten, kdo je z něj podle jeho následovníků dnes. Buď uťápnutý a odevzdaný muž na kříži nebo oslavený Král a Bůh. V těchto doktrinálních extrémech se dnes Ježíš díky tomu, že vsadil na nesprávnou kartu - ne příliš důvtipné následovníky, zmítá.
O zločinu diskriminace jiných složitějších náhledů na Krista než měli jeho učedníci kupodivu víme hodně, místní biskupové ve čtvrtém a pátém století se nerozpakovali se jím chlubit. Tak třeba biskup Theodoret ze Sýrie píše v roce 450 n. l. o „heretikovi“ Tatiánovi:
Našel jsem více než dvě stě jeho knih v mé diecési. Naštěstí jsem je všechny posbíral a spálil. Nesmí tady zůstat žádná jiná zpráva než čtyři evangelia!
Tatiánovo evangelium se nakonec zachovalo ve zlomcích. V něm jsou odkazy na asi dvacet ztracených děl o Ježíšovi. Papež Gelasius v pátém století píše:
Prohlašujeme, že tato a podobná díla, která Šimon Magus a všichni kacíři a učedníci kacířů učili nebo napsali jsou nejen zavržena, ale dokonce očištěna z každé římskokatolické církve a spolu s jejich autory a následovníky jejich autorů v nerozbitném řetězci exkomunikace navěky zatracena.
Papež Gelasius zde zmiňuje primární zdroj jiných představ o Kristu - Šimona Mága. Jelikož byl v jistém období považován za alter ego Krista či naopak, byl Šimon Mág velmi nebezpečný. Křesťané tedy fabrikovali pověst o jeho simonii - úplatnosti či o jeho pádu při pokusu o zázrak létání. Obě dvě události jsou s největší pravděpodobností jen sprosté pomluvy těch, kteří ideologicky nezvládali křesťanskou doktrínu. Šimon Mág byl na ně příliš málo srozumitelný, a tak si paradoxně zvolili ještě složitější teologii pocházející ze starověkého Babylóna a Egypta.
Pokud byli podobní, jako jejich dnešní kolegové, což nejspíš byli, nepochybně toužili Šimona Mága „přebít“ v jeho nadhledu a dokázat si za každou cenu svou intelektuální převahu. Na tomto oltáři vlastního triumfu ovšem bez mrknutí oka obětovali skutečnou zvěst pravého Ježíše Krista a objektivní pravdu o jeho životě. Ty je bezesporu nezbytné znovu vydobýt z hlubin historického zapomnění, které jim záměrně a systematicky připravili ti, kteří si z Ježíše Krista chtěli udělat svou pouhou figurku sloužící jejich vlastním zájmům a z Šimona Mága nulu, která je a jejich nedostatečnost již nemůže ohrozit. Nic ale nemůže být dále od pravdy.
Vnitřní rozpory biblického textu: opravdu faktická zpráva o Kristu?
Paradoxně velmi málo osobností ze starověku je tak dobře zdokumentována jako Ježíš. Máme Pavlovy spisy o jeho vnitřní zkušenosti s Kristem, máme čtyři evangelia, ale máme toho daleko více. Termín zdokumentováno či fakt může vzbuzovat mylný dojem, že je vše jasné a křišťálově čisté. Zajímavé je, že o Ježíšově existenci samotné začali pochybovat až lidé v 19. století, jinak brali evangelia jak stojí a běží.
Tak v čem je problém? V samotných evangeliích. Obsahují totiž mnohé rozpory. Například:
Narušil Ježíš chrámový trh na začátku své kazatelské kariéry (Jan 2,13–16) nebo na jejím konci (Mk 11,15–17) nebo, jak by řekli někteří vykladači, v obou případech? Byl ukřižován den před velikonoční večeří (Jan 18,28) nebo den po ní (Mk 14,16) nebo v obou případech? Existují stovky takových specifických, praktických rozdílů.
Paradoxem dnešní katolické církve je, že sama vnímá evangelia jako zprávu plnou symbolů a ne vždy faktů. Pokud tomu tak je, kdo ji opravňuje tvrdit, že evangelia potvrzují to, co sama učí? Vždyť je to jen návodná zpráva, nikoliv čistá faktická pravda.
Ježíšova „magická“ dráha
Ježíš a Lazar: vzkříšení
Vezmeme-li Ježíšovy činy, které evangelia popisují, a rezervujeme si právo je hodnotit vlastníma očima, k čemu dojdeme bez vlivu církevní propagandy?
Racionalisté dlouho předpokládali, že zázraky se nedějí a že evangelijní příběhy o Ježíšových zázracích byly legendárními výplody základního historického materiálu, které měl kritik při hledání „historického Ježíše“ odstranit, pokud je nelze vysvětlit jako nedorozumění nebo zveličování běžných událostí. Pak přišel objev, že slepota, hluchota, ztráta řeči, paralýza a podobně se mohou objevit jako hysterické příznaky a být okamžitě „vyléčeny“, pokud hysterie náhle ustane. Ukázalo se také, že někteří jedinci byli „zázračně“ úspěšní v utišování hysterických pacientů.
Proto se nyní běžně předpokládá, že Ježíšovy „exorcismy“ byly výsledkem náhlého ustání hysterických příznaků a souvisejících psychologických poruch.
Abychom pochopili jejich důležitost, musíme si uvědomit, že starověká Palestina neměla žádné nemocnice ani blázince. O nemocné a duševně choré se musely starat jejich rodiny v jejich domovech. Břemeno péče o ně bylo často těžké a někdy, zejména v případech násilného duševního onemocnění, větší, než rodina dokázala snést – postižení byli vyhnáni ven a ponecháni bloudit jako bezdomovci. Tato praxe byla leckde v Jeruzalémě vidět až do 20. století.
Z tohoto sociálního a medicínského pozadí Blízkého východu můžeme odvodit, proč evangelia zobrazují Ježíše jako osobu, která přitahuje pozornost především jako učitel divotvůrce a získává si své příznivce zázraky.
První Ježíšův zázrak je ten nejsignifikantnější v určení jeho identity: proměnil vodu ve víno. To je doslova alchymistický akt - přeměny substancí . Janovo evangelium poté uzavírá:
Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před [svými] učedníky.
Proč byl Ježíš ukřižován?
Důvody pro Ježíšovo ukřižování se nacházejí ve větší mlze, než se dělá
Ačkoliv se evangelia snaží vyplnit mezeru po odpovědi na tuto otázku tím, že byl Mesiáš nebo rovnou Bůh, který vzal na sebe tíhu lidstva, jak tvrdil později jeden druh křesťanů, jeden z evangelistů se očividně podřekl, když napsal:
Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a odejmou nám toto svaté místo i národ.
Právě Ježíšova zázračná činnost, dokonce i vzkříšení Lazara, vedla k hlavním konfliktům s tehdy ustanovenou židovskou kněžskou třídou. Tito potentáti se báli, že přijdou o své místo na výsluní. Měli sice pozice a prestiž, ale co se týče duchovna byli zcela impotentní. Neuměli lidem pomoci ani duchovně ani fyzicky a báli se, že na kontrastu s Ježíšovou veřejnou činností je jejich duchovní nadbytečnost až moc vidět.
Co si o Ježíši mysleli lidé podle evangelií?
Jan Křtitel, garant Ježíše, o něm řekl: jsi větší než Já. Protože Ježíš činil zázraky, Jan ne
Neříkáme správně, že jsi posedlý Samaritán?
Údajně byl považován za Žida (Jan 4,9) a Galilejce (Jan 7,41), stejně jako Petr (Mk 14,70). Být Galilejcem bylo v Jeruzalémě, kde všichni rozeznali netypický severní přízvuk, nepřípustné. Někteří z jeho nepřátel říkali, že byl Samaritán (stejné obvinění jako u Šimona Mága) a že má démona.
To, že se takové příběhy mohly šířit, naznačuje, že nebyl významného původu; někteří z jeho kritiků tvrdili: „Nevíme, odkud je“ (Jan 9,29) a divili se, že ačkoli neměl žádné formální vzdělání, uměl číst (Jan 7,15). Začátek jeho kariéry jakožto veřejné osobnosti byl potvrzen křtem od Jana Křtitele. Ten již byl v Judeji známý jako Nazarejec - což byla zvláštní, tak trochu mnišská skupina Hebrejců.
Narozdíl od Jana Křtitele, který byl nápadně asketický, nepraktikoval Ježíš žádnou zjevnou abstinenci a byl obviněn z obžerství a opilství (Mt 11,19). Takové zprávy, ať už pravdivé nebo ne, nijak nevysvětlují jeho význam. Nejdůležitější byla jeho schopnost konat zázraky.
Pokud poskládáme dohromady všechny evangelijní zprávy, dostaneme následující obrázek:
Ježíšovy zázraky vyvolávaly především úžas, „všichni lidé žasli“.
Ježíš měl nejasného otce. V semitském užití, když je někdo nazván synem své matky, jako Ježíš synem Marie (Marek 6:3), je zřejmé, že jeho otec byl nejistý. Jeho rodinné zázemí bylo také poněkud problematické, a proto sám svým učedníkům říká:
Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem.
Zřejmě si hodně vytrpěl jako potenciální „bastard“, kdy se o něm šířily podivné zvěsti již od děství. Gnostická evangelia doplňují zprávu těch biblických s tím, že již od dětství třímal zázračnou sílu a několikrát ji demonstroval i s tragickými následky pro své okolí.
Mnozí z nich říkali: „Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?
Ježíš se prokazoval magickými akty, o tom nemlčí ani samotná evangelia, i když je staví do jiného kontextu. Tak třeba Marek 3. kapitola popisuje jeho exorcismy. Za ně však byl podle Janova evangelia častován přídomky, jako že je blázen či má démona. Není divu, mág se totiž při své činnosti může projevovat jako „nenormální“. Prostřednictvím napojení na vyšší sílu používá formule a netypické chování, protože se setkává s netypickým fenoménem, ať už je to posedlost démonská či hysterická. A tak byl i Ježíš svým okolím vnímán. Projevoval se jako typický Mág.
Nutno mimochodem poznamenat, že jsou kultury, které se netypickým chováním příliš nerozrušují považují jej za součást života, obzvlášť tam, kde se lidé chovají různými způsoby. Naopak tradicionalistické společnosti, kde jsou lidé nuceni chovat se jako podle šablony a jakákoli odchylka se trestá (protože každého rozruší, bez ohledu na to, zda má pozitivní přínos nebo ne, a nemuseli bychom pro takovou společnost chodit daleko), jsou proti netypickým lidem zaměřeny a často jejich perzekucí systematicky brzdí svůj vlastní vývoj. Stávají se pak takovými skupinovými zabržděnci, a tak je vnímá i jejich okolí a okolní národy (srovnej Palestina, Česko a další národy).
Ve Skutcích Apoštolů je popsána řada zázraků, které činili Ježíšovi pozdější následníci. Představitelé okolních kultů se domnívali, že je to nekromancií - kontrolou Ježíšova ducha, o Kristu totiž věděli, že byl Mág. Samotný Ježíš předpověděl, že budou křesťané činit velké zázraky, ale pouze JEHO JMÉNEM. Dal se tak k dispozici samotným křesťanům. Proč a zda to bylo zcela dobrovolné, je otázka.
Z předchozích faktů, které pocházejí převážně ze samotných evangelií, je zřetelné, že s Ježíšovou identitou to bude zřejmě jiné, než jak jej představuje současná křesťanská propaganda. Ježíš byl očividně Mág a pozdější křesťanské ideologické kampaně se snažily tento fakt vymazat z historie. A učinily pro to maximum. Pronásledováním těch, kteří o tomto faktu věděli a pálením jejich knih.
Pokud se někdo z dnešních křesťanů vyjadřuje o Kristu, je třeba chápat, že to není na základě historické pravdy, ale naopak aktem snahy opětovně potvrzovat názor, který vznikl pouze v jednom nejlépe známém dějinném křesťanském proudu. Toto názorové hnutí nakonec všemi možnými prostředky včetně ideologického násilí zatlačilo všechna jiná historická vnímání Ježíše Krista do propasti historie.
Z tohoto zejícího jícnu arogantní ignorance je třeba Ježíše zachránit a provést jeho rehabilitaci.
Zdroje:
Bible - primární evangelijní texty, exegeze
Gospel of Thomas. Jean-Yves LeLoup. 2005. Inner Traditions.
E.P. Sanders. Historical Figure of Jesus. 1995. Penguin.
