Na počátku křesťanského hnutí byl Bůh „zlý“

Křesťanství a jeho převažující doktrína zosobnění Boha jakožto nejvyššího dobra bylo ve svých počátcích inspirováno platonismem. I v pozdějších časech řada křesťanských teologů „flirtovala“ s Platónem. A co vlastně Platón o Bohu tvrdil? Přesně to, co dnes učí křesťanská víra: že je neskonale dobrý a tento svět je jedním z nejdokonalejších světů.

Oproti tomu na samém počátku křesťanského hnutí byla řada křesťanských komunit zaujata myšlenkou „zlého“ Boha. Pojďme se podívat na to, jak byla myšlenka zlovolného Boha později z křesťanství doslova vypreparována. Pokud jde o biblická evangelia, ta představují jen určitou jednostrannou výpověď křesťanských komunit, které převážily nad těmi druhými - nad zastánci teorie zlého Boha.

Je třeba chápat, že tehdejší křesťanství není totožné s jeho dnešními projevy. Když bychom si to měli hezky představit, je to jako byste zašli do restaurace čtvrté cenové skupiny (ty snad již byly zrušeny, i když..) a ptali se na názory lidí na určité téma. Pak byste zase navštívili hotelovou restauraci prvotřídního hotelu a vyslýchali byste hosty na totožné téma.

Kdo je v našem příběhu čtvrtá skupina versus hotelový výběr, to nechám na pozorném čtenáři. Není na mně v této věci činit nějaké vlastní soudy. Čtenářům pouze předkládám fakta, ze kterých si mohou udělat poučený závěr sami.

V roce 1945 byly v Egyptě nalezeny starověké texty, které nám umožňují nahlédnout do alternativní křesťanské reality. Dnes se jim říká zpětně gnostické, tehdy však byly názory obsažené v nich součástí křesťanského mainstreamu. A teď čemu věřili lidé, kteří psali zmíněné texty. Podívejme se na některé úryvky:

Pisatelé těchto textů se domnívali, že stvořitel světa v hebrejštině Jahve či Jehova nebo jednoduše Baal - Pán je zlá a nepřátelská bytost, která se naopak staví do protivy proti pravému a transcendentnímu nejvyššímu božstvu.

Je třeba říci, že se tito jedinci a jejich skupiny také považovali za křesťany, a rozhodně byste je urazili, kdybyste naznačili pravý opak. Tak tomu bylo v počátcích křesťanství. Jednalo se přímo o lítý ideologický boj mezi znesvářenými skupinami věřících. Víme, kdo nakonec převážil, i když jisté povědomí naznačující, že Bůh zas tak smířlivý k lidem nebude, v křesťanství a zejména v jeho svaté knize Bibli zůstalo.

I když samotný Ježíš učil nastavení druhé tváře a nebránění se zlu, v pozdějších Pavlovských spisech byla jeho úloha poněkud reinterpretována. Jako je například v dopise Tesalonickým:

Podle této biblické doktríny se má Bůh v podobě Ježíše, neboť v křesťanské interpretaci sv. Trojice se jedná o jednu a tutéž entitu, stát pomstychtivou bytostí, která nakonec zničí i ty, kteří ho pouze „neznají“.

Zde můžeme vidět dozvuk myšlení určitých gnostických skupin, který se infiltroval až do spisů Nového zákona. Pokud jde o poslední biblickou knihu Zjevení, ta je plná děsivých obrazů hrůzy, které jsou minimálně naplněním: předzvěstí ohromného psychického utrpení lidstva. Pokud jde o fyzickou obdobu hrůz popsaných v knize Zjevení, dnešní křesťanské komunity dnes mají tendenci její doslovné vyznění zpochybňovat. Není divu, protože jinak by se mohly snadno ocitnout za hranicí dnešního humanistického paradigmatu.

Z tohoto pohledu lze uzavřít, že „zlá“ a netolerantní složka Boha se do pozdějšího křesťanského výkladu vpila právě z „gnostických“ teologických hrátek.

Nelze v tomto ohledu zapomínat na původní židovské náboženství. Křesťanství je v jistém smyslu navázáním na původní judaistické představy o Bohu. Ostatně Starý zákon je integrální součástí křesťanské Bible.

Židé aktivně bojovali proti svým římským a původně řeckým uchvatitelům. V tomto ohledu se jedná o poměrně zajímavý úkaz, kterému lze porozumět jen při důkladné znalosti Hebrejských písem. Každopádně řečtí a římští správci Judeje pro něco takového rozhodně neměli pochopení. Veškerá židovská povstání bezostyšně utopili v krvi.

Čím to bylo, že se Židé tak urputně bránili jakémukoliv cizímu jhu a narušitelům původně kananejské země? Jednoduše proto, že to bylo zapsáno v jejich DNA. Bůh jim podle „právní“ smlouvy s Abrahamem zemi dal a oni s tím bezvýhradně počítali. Bylo nutné ji proto bránit, podle vyjádření starozákonních autorů ji spolu s nimi chránil i samotný Bůh, aby ji pro ně uchoval. Ale pak se stalo něco, s čím prostě její novopečení obyvatelé nepočítali. Bůh je opustil a zanechal svému osudu. To trauma z osamělosti od Boží přítomnosti bylo tak veliké, že se přechovalo i několik tisíciletí až do dnešních časů.

Židé byli pravidelně předmětem četných genocid ve starověku. Vzpomeňme třeba na rok 70. n. l. kdy byl jejich chrám v Jeruzalémě srovnán se zemí. V Alexandrii v roce 117 n. l. došlo rovněž k hromadné vraždě. Téměř všichni místní Židé byli pobiti v ulicích. Po celé délce proudu Nilu se pak pořádaly festivaly, které oslavovaly židovské masakry. Trvaly více než jedno století. Ve středomoří byli Židé nuceni platit tíživou daň za „život“. Do roku 135 n. l. jim byl dokonce zakázán i život v Jeruzalémě. Tehdy se tam nacházel zářivý chrám Diův. Přesně na místě, kde se nacházel jejich původní svatostánek.

Jak na to teologicky světové židovstvo reagovalo? Za svou životní tragédii a ztroskotání začali vinit sebe a považovali to čistě za svůj hřích, Boha ze zodpovědnosti ze svého životní neštěstí vynechali.

Nebyli to tedy Židé, u kterých bychom měli zapátrat. Zde rozhodně nenacházíme náznaky metamorfózy z dobrého do zlého Boha. Byli to naopak noví konvertité ke křesťanství, kteří se necítili nijak kulturně vázání k původním židovským představám o Jahvem.

Pokud se nějaká skupina mohla náhle obrátit proti židovskému bohu, byli to křesťané, kteří se již zachovali ideologicky nepřátelsky vůči Jahveho lidu, aby si vydobyli místo pro svou vlastní identitu jako kněží a králové v novém „království božím“. Křesťané byli vyháněni ze židovských synagog. Jejich kázání prostě bylo teologicky neslučitelné s hebrejskou vírou. Zde se již rodily počátky sváru a posléze křesťanské nenávisti vůči židovské komunitě.

Alespoň židovský Bůh byl následně reinterpretován některými křesťanskými komunitami jakožto zlý a odpudivý zlostný trpaslík v porovnání se slavným Bohem, který rozhodně ani v nejmenším nestál za utrpením světa, který vytvořil někdo zcela jiný. Někdo z jiného těsta, z čiré zlé antihmoty. Není divu, že se tak starověký svět řítil do neštěstí, mohl za to potměšilý bůh-demiurg, který jej takto schválně naprogramoval před dávnými časy.

Křesťané však nemohli s takovým Bohem pracovat veřejně, nebylo možné získávat snadno další konvertity tímto rozporuplným pojetím božství. V Egyptě a Řecku na křesťany čekaly posvátné zbožštěné trojice bohů. Nakonec tedy převažující křesťanský proud sáhl po nich a místo zlého demiurga zde náhle stál trojiční Bůh plný slávy a důstojnosti pro své obdivovatele. Není však divu, že se tak stali Židé naprosto ideologicky vzdálenými od svých křesťanských nástupců. Pro Židy je trojiční nauka vysloveným rouháním.

Z výše uvedeného se dá uzavřít, že Bůh nebyl dříve tak jednoznačný, jak se dnes prezentuje. Jeho obraz prošel značným teologickým vývojem, počínaje judaistickým a posléze gnosticko-křesťanským a nakonec egyptsko-platonisticko-křesťanským, který vyvrcholil v bytosti sv. Trojice.

Pro řadu dnešních lidí může být velkým objevem, když se dozví, že někteří prvotní křesťané spekulovali o tom, že Bůh byl ve skutečnosti zlou bytostí. Zlo bylo následně z duchovní boží entity odstraněno a nahrazeno jeho ochranitelskou a represivní funkcí.

Poznámka ke čtenářům:

Objevili se čtenáři či pisatelé, kteří si pletou svou vlastní věrouku s historickou realitou. Je třeba poznamenat, že současná církevní teologie není tou jedinou správnou interpretací historické reality křesťanství. I když se o to snažila všemi možnými prostředky, aby to tak vypadalo i za cenu násilného potlačení jiné pravdy v historii a dnes prostřednictvím útoků ad hominem, tedy přímo na osobu autora textu. Religionistická věda se zabývá neúprosnými fakty a ne náboženskými interpretacemi. Faktum je, že od samotného počátku křesťanství existovalo mnoho kontinuálních křesťanských variant a způsobů výkladů.

Zdroje:

Martin Goodman. History Of Judaism. 2019. Titan Books.

Vítková Zuzana. Rukopisy z Nag Hammádí 1.-5. 2023. Vyšehrad.

William J.La. Due. Trinity Guide to the Trinity. 2003. Continuum.