Mýtus, že jsou Židé bohatí, je nesmysl

Stejně jako každý Němec není pořádný, každý Čech není pohádkář, tak ani každý Žid není bohatý. Stereotyp bohatého Žida pochází převážně z medializace tohoto fenoménu, jak historické tak současné. A stal se pro Židy zdrojem mnohých problémů. Pogromů kvůli jejich údajnému bohatství si v historii zažili dost.

Již od pradávna totiž různé soudní či městské dokumenty nebo rovnou královské listiny vyčíslovaly potenciální ekonomický přínos či bohatství židovských komunit. Oko evropského úřednického šimla se na Židy soustřeďovalo od nepaměti. Dá se říci, že se židovská pověst jakožto bohatých lidí táhne nejméně od středověku.

Jak k tomu došlo? A jak Židé opravdu zachází s penězi? Nejdříve se podívejme na to, kdo je ve světě opravdu nejbohatší.

Nejrychleji roste počet milionářů v Polsku. Není to spojeno s žádnou etnickou skupinou, neřkuli s Židy. Jen s přístupem k ekonomice, který je v Polsku dynamičtější než jinde.

Rovněž šance, že si své peníze udržíte, máte nejvyšší nikoliv v USA či Evropě, ale překvapivě v Africe. Tam vám na ně málokdo sáhne. I když společenské předsudky mluví jinak.

Stát, který má největší dělítko mezi bohatými a chudými je: Rusko. 110 boháčů zde vlastní 35% procent země. Z toho je však pouze 20% Židů.

Mýtus, že Židé drží největší procento světového majetku, je kompletní hoax.

V USA se ukazuje, že podle statistik mají židovské domácnosti ve srovnání s těmi ostatními vyšší mediánový a průměrný příjem. Jedná se o ty, kteří se hlásí k židovské víře - tedy židy. Rozlišovat mezi etnickou skupinou Židy a židy je téměř nemožné.

Důkazy o tom, kdo je opravdovým Židem nebo naopak někým, který jen používá historický narativ Židů jako atraktivních nositelů statusu milionáře se těžko hledají.

I v české mediální sféře se nedávno vyskytl takový prominentní případ. Autor, který se hlásil k židovství čistě proto, aby jej mohl mediálně vytěžit, vycházel z toho, že Češi mají v mediální sféře spojeno židovství s bohatstvím a přístupem k tajným informacím a moudrosti. Skutečná židovská identita takových lidí je často jen vyfabrikovaná. Jenže s takovými věcmi se nežertuje ani nečachruje bez důsledků.

V realitě jsou sice Židé v USA, kteří jsou bohatší než většina ostatních, ale zároveň mají dost chudých souvěrců. Třeba v rámci specifických židovských komunit, jako jsou ultraortodoxní nebo chasidské populace ve velkých městských centrech, jako je New York, existují v podstatě obrovská sociálně vyloučená ghetta.

Paradoxně se dá obecně říci, že čím víc některý Žid věří v judaismus - tím je chudší. Naopak sekulárním Židům se daří lépe.

Za narativ, že jsou Židé bohatí, mohou převážně křesťané. A táhne se od časů středověku.

Řada židovských komunit byla po staletí v evropských zemích diskriminována a omezována. Po dlouhou dobu ve středověké Evropě zákony jednotlivých zemí Židům zakazovaly vlastnit půdu nebo se připojovat k řemeslnickým cechům. Připravily je tak o pravidelné potenciální příjmy z nájmu zemědělské půdy či slušné živobytí v případě řemeslnické práce.

Proč tomu tak bylo?

Židé nesměli v Evropě vlastnit půdu, protože díky zkostnatělému feudálnímu systému byla vázána na křesťanské přísahy věrnosti a vojenskou službu. Stejně tak řemeslné cechy byly přímo svázány s křesťanskými bratrstvy. Kdo nebyl křesťan, musel z kola ven. Tak svázaná a neefektivní byla evropská ekonomika po celá staletí.

Židé byli proto nuceni zabývat se finančnictvím. Obchod a úroky byly viděny křesťanskou kulturou jako spíše špinavá práce. Dodnes Evropanům obchod zrovna nejde a bankovnictví tuplem. Židé se naopak museli ve finančnictví stát profesionály, nic jiného jim jednoduše nezbylo, aby přežili.

Katolická církev křesťanům bránila v účtování úroků z půjček, ale Židům to dovolila. Nějak se ta ekonomika nastartovat musela, ale bylo to činěno na pokryteckém základě. Židé byli vtlačeni do raných bankovních a finančních rolí. Takto, díky církevní zabedněnosti a v podstatě nechtěně a nezáměrně, se Židé dostali k velkým penězům jako slepý k houslím.

Evropané si toho byli dobře vědomi, a tak si chodili „své“ peníze vybírat k židovským komunitám jako kuna do kurníku. Vznikaly velké pogromy a hony na Židy právě z finančních důvodů. Byl v tom velký evropský primitivismus, který Židé museli snášet.

Na druhou stranu díky vysoké gramotnosti v židovských komunitách se Židé často dostali k těm správným informacím. Rovněž pro ně byly více atraktivní peníze než nemovitosti, protože je mohli snadno přenášet. Vzhledem k častým pogromům byli zatlačeni do virtuálního prostoru, který později, zejména ve 20. a 21. století, využili naplno různými vymyšlenými finančními schématy jako jsou deriváty a podobně. Tyto často smyšlené finanční nástroje mimochodem přispěly ke světové finanční krizi v roce 2008. Pro Židy fungovaly, ale ne pro lidi s nižšími možnostmi abstrakce. Což je bohužel většina světové populace, a tak musela finanční bublina nevyhnutelně prasknout.

Dalším faktorem židovské ekonomiky byla větší stmelenost židovských komunit, mnohdy pochopitelně z nouze, kde stojí Židé jako jeden muž vůči vnějšímu nepříteli - okolnímu světu.

Zde vstupuje na scénu židovská šlechta.

Jméno Rothschield zná asi každý. V 19. století dosáhla tato rodina nebývalého finančního úspěchu díky mezinárodní bankovní síti.

Tato rodina využívala výhodu toho rčení, že krev není voda. A že zákony jednotlivých států mají své rozdíly a hlavně mouchy. Jednotliví členové rodiny byli rozeseti po světě a využívali těchto mezer v zákonech.

Zakladatel rodu Mayer Amschel Rothschild vyslal svých pět synů, aby založili bankovní domy v klíčových evropských finančních centrech: Frankfurtu, Londýně, Paříži, Vídni a Neapoli. Vytvořili soukromý kurýrní systém, v rámci nějž měli rychlejší přístup k tržním informacím než jednotlivé oficiální kanály daných zemí. Bratři fungovali jako jeden muž - jako nadnárodní korporace ve velkém stylu.

Bohužel za to museli zaplatit velkou cenu. Aby nepřišli o majetek, brali si své sestřenice. A to mělo nepochybný negativní genetický efekt na celý rod.

Kabala, to je mystické učení, které se primárně spojuje se Židy a s jejich filozofií. Ale není tomu tak nevyhnutelně.

Ve skutečnosti byl Zohar, zdroj kabalistické moudrosti, původně sestaven nikoliv v hebrejštině, ale v aramejštině. Jeho první překlad nebyl do hebrejštiny, ale do latiny, a to na základě rozhodnutí papeže. 72 jmen Boha v kabale je koncept, který se objevuje i v islámu.

Kabala zahrnuje filozofii Šefy - božské hojnosti, kdy nejsou peníze chápány jako pouhá fyzická komodita, ale jako nástroj duchovní energie, který musí být směřován správným směrem, obíhán a využíván v souladu s etickými cíly, místo toho, aby byl jen hromaděn na jedno místo.

Fyzické peníze jsou chápány jako pouhé 1% skutečné reality. 99% je duchovní vědomí, které za ní stojí.

Kabala učí, že vnitřní přání vesmíru je dávat, ale jednotlivci si musí vytvořit vnitřní „nádobu“, která bude bohatství uchovávat díky jejich duchovní vyspělosti. Hraje zde roli charita - cedakah - dávání části svého příjmu na vhodné účely.

Obchod je považován za posvátný, pokud přispívá širší komunitě a zabraňuje nedostatku.

Kabalistická pravidla diktují přísné matematické parametry pro váš osobní rozpočet. Abyste nezabraňovali zdravému toku peněz, musíte vyčlenit minimálně 10 % svého čistého příjmu na charitu. Za maximum se v tomto případě považuje 20%, větší množství zase indikuje, že byste se mohli stát závislými na ostatních. Díky zdravým výdajům na dobré účely se zbytek vašeho příjmu očistí a bude mít větší kupní sílu. Hromadění peněz z důvodu strachu z budoucí chudoby se nedoporučuje.

U této formy charity se nejedná o štědrost. Češi jsou sice „štědří“, pokud je o anonymní charity, ale nejsou štědří osobně, často ani ve svých rodinách takzvaně nepustí korunu, aby o něco nepřišli. U kabalistického dávání se nejedná o ctnost z nouze ani o dávání ze soucitu či ze snahy se před někým předvést. Jednoduše se to týká až matematické harmonie - navrácení řádu, vracení kosmické energie na její správnou cestu a oběh. Peníze jsou vnímány jako voda v potrubí, když přestane téct, začne zahnívat, asi jako zahnojené rybníky a zadřený český ekonomický systém.

Židé tedy nepatří ani mezi nejbohatší lidi na světě, ani mezi ty nejchudší. Jejich přístup k penězům byl silně ovlivněn středověkou diskriminací ze strany křesťanské církve a vedl je k vytvoření vlastních finančních schémat a mechanismů. Některé z nich fungovaly, jiné vedly k poměrně velkým otřesům na světové finanční scéně. Jedny jim pomáhaly, jiné způsobovaly potíže. Nicméně hlavní myšlenkou židovské ekonomiky je, aby se peníze točily. Což je koncept mnohým lidem a státům ještě poměrně neznámý.

Zdroje:

https://www.theguardian.com/news/datablog/2013/oct/09/worlds-wealthy-where-russia-rich-list

https://www.timesofisrael.com/us-orthodox-jews-financially-fragmented-but-mostly-secure-survey-finds/

https://www.chabad.org/library/article_cdo/aid/170308/jewish/What-Is-Kabbalah.htm