Článek
Ale nestojí to jen toho, kdo vám ji říká, ale i jejího příjemce. Často si při tom uvědomí nepříjemné věci. A Jan Hus v tomto smyslu byl přesně takovým činitelem. Na Kostnický koncil totiž přinesl svěží vítr. O ten ale církev a političtí činitelé nestáli.
Jak to vlastně bylo v té Kostnici: scéna se připravuje
Je třeba si říci, že existují stovky historických studií a jednotliví historici jako Petr Čornej či František Šmahel se předhánějí s vysvětleními, jak k tomu vlastně došlo. Proč byl Hus upálen.
Dokonce se ze zahraničí přidávají i ostatní koumáci, jako je americký profesor Thomas A. Fudge, který tvrdí, že Hus udělal vše pro to, aby byl upálen.
Očividně těmto historikům chybí to nejpodstatnější, aby mohli Husa hodnotit. Nechybí jim erudice a znalosti, ale duchovní rozměr. A v něm Hus fungoval především. Kdokoliv, kdo nerozumí spiritualitě a nepohybuje se v ní jako ryba ve vodě, si s Husem nemůže dobře rozumět, a už vůbec jej nějak hodnotit.
Nicméně, uniká jim jedna věc, právě díky tomu, že zpravidla těmto odborníkům chybí obrazotvornost. Schopnost si představit, jaké to tehdy bylo, samozřejmě na základě historických reálií.
Proč nikdo z českých historiků pořádně neřeší, že byl v té době již Hus mimo církev? Byl exkomunikován celé dva roky. Proč tam tedy chodil?
Proč ten Hus do té kostnice chodil: scéna se utváří
Hus bez ohledu na své odpůrce, kterých měl nemálo, byl opravdu věřící. On se totiž oproti tehdejším zvyklostem, neodvolal k papeži, ale přímo k Ježíšovi.
To bylo bezprecedentní, nikdo před ním něco takového neučinil v takovém velkém stylu. Tímto krokem naprosto otřásl se základy tehdejší církve.
Většina lidí včetně historiků si to nedovede dostatečně přestavit. Ale tehdejší církev si prostě myslela, že je nad Boha. Prelátům a hlavně papeži se dařilo až příliš dobře na to, aby mysleli na nějakého Boha. A už vůbec ne na Ježíše.
Církev byla v katastrofálním morálním stavu. Zatímco její příznivci - prostí lidé měli problém sehnat něco k snědku, církevní preláti se cpali vykrmenými husami a zapíjeli je hektolitry vína.
Tak v této situaci přichází Hus do Kostnice.
Hus a učená rozprava: přihořívá
S Husem diskutovali význační znalci práva a prémioví „škrobi“ z pařížské Sorbonny. Teolog Jean Gerson byl jedním z nich, ten byl až takový „písmák“, že neuznával, ani některé církevní svaté. Prý to co dělali, bylo tak nějak poblázněné a fanatické.
Není divu, že neměl pro Husa pochopení. Hus totiž otřásl jeho intelektem tím, že kladl důraz na duchovní hodnoty a duchovní svět, zatímco Gerson, Zikmund a ostatní představitelé na koncilu se zabývali především žabomyšími spory. Ostatně v té době byli na scéně tři papežové.
Hus obětován politickým zájmům: Hus hoří, jeho pravda zůstává netknutá
Chtěli stabilizovat Evropu za každou cenu, ale nechápali, že kořen stabilizace spočívá především ve správném duchovním fungování, a až potom v tom politickém. Ve středověku existoval takzvaný institut zvaný Boží soud. Když někdo chtěl prokázat něco, čemu ostatní nevěřili, třeba pravost něčích ostatků, mohl se rozhodnout podstoupit Boží soud. Projít třeba ohněm.
Hus sice v ohni skončil, ale jeho pravda ne. Ta naopak zažehla celosvětovou reformací v podobě jeho pohrobků - husitů, které již tehdejší potentáti ignorovat nemohli. Nerozuměli sice řeči slova a Písma svatého, tak přišly ke slovu meč, hákovnice a píšťala.
Hus stále hoří: kdo jej uhasí?
Hus tedy očividně pravdu měl a historie to mnohokrát prokázala, ale uznala to vlastně církev? Nikoliv. Hus se narodil jako katolík, ale zemřel jako odpadlík. Posledně, snad to byl papež Jan Pavel II., se o něm vyjádřil pochvalně, ale i taková duchovní figura jako byl Jan Pavel se bála jej svatořečit.
Obával se totiž, že bude muset obětovat tehdejší zvrhlou církevní strukturu ve prospěch Husovy pravdy.
Do té doby, kdy lidé budou upřednostňovat své vlastní zájmy před těmi duchovními, je změna světové situace k lepšímu nemožná.
To je možná největší duchovní, politická a kulturní lekce, kterou nám Jan Hus svým nebojácným životem a hrdinskou smrtí udělil.
Zdroje:
Petr Čornej. Husitství a husité. 2019. Karolinum.
František Šmahel. Jan Hus. 2013. Kosmas.
Thomas A. Fudge. Jan Hus. Religious Reform and Social Revolution in Bohemia. 2017. I.B. Tauris.
