Hlavní obsah
Názory a úvahy

Negativní podmíněné Pavlovovy reflexy dělají z Česka skartovačku na úspěch

Foto: See page for author, CC BY 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/4.0>, via Wikimedia Commons

I. P. Pavlov při jedné ze svých komplikovaných operací na psech

Češi mají podmíněný reflex se ofrňovat nad úspěchem a tím ho každému znechutit.

Článek

Zkáza Dejvického divadla jako seriál. Dejvické divadlo je jedna z institucí, která z téhle příšerné české vlastnosti dokázala alespoň zdánlivě vytěžit. Jestli to souvisí s tím, že mají sídlo poblíž místa pobytu slavného a úspěšného Tesly v Praze, nevím. Možná díky tomu nějak pochopili podivný tok energie v Česku a umí zajiskřit tak, jako Tesla. Možná jim tato možnost spadla s nebes. Ale zabývat se Dejvickým divadlem není mým záměrem. Jen je to první příklad, který mne napadl, který potvrzuje, že zvládnout jistou strašlivou českou vlastnost týkající se úspěchu je naprosto zásadní pro to, abyste tady v Česku s něčím nadstandardním vůbec nějak uspěli a nezlikvidovalo vás to jako mnoho známých osobností, které měly narozdíl od ostatních ve svém oboru opravdu něco navíc. Za všechny vzpomeňme třeba Ivetu Bartošovou nebo Vladimíra Dlouhého, ale bylo by možné jmenovat i celou řadu osobností z jiných oborů.

Dokonce i ve srovnání se Slováky jsou na tom Češi mezinárodně bídně. Všimla si toho bývalá slovenská velvyslankyně Vášáryová ve svém rozhovoru s novináři, který nese výmluvný titulek: Je mi líto, že Češi nemají sebevědomí. Nejdůležitější je pro vás pivečko a mrkev na zahrádce.

Uspět v Česku a pak jinde? Skoro nemožné?!

Rozhodl jsem se stručně popsat jistou českou vlastnost, která způsobuje naprosto fatální a katastrofální důsledky pro fungování celé české společnosti i osudu jednotlivců, především těch s potenciálem výjimečně, ba i světově uspět. To, že to je v Česku a z Česka zcela raritní až prakticky nemožné, už jste možná slyšeli. Otázkou je, proč tomu tak je, a také jde o to, že je nejvyšší čas, aby se systematickou likvidací úspěchu český lid definitivně přestal, a to i ten lid, který si sám s gustem říká obyčejný, i onen lid, který se honosí prestižními posty. Klíčem je pochopení, jak to ta česká společnost vlastně dělá a dát si na to pozor. Dělá to totiž z největší části nevědomě a podvědomě a to hlavně reflexivně, pomocí vypěstovaných nevhodných podmíněných reflexů.

Jak souvisí Pavlovovy reflexy s úspěchem

Asi jste už všichni slyšeli o slavném fyziologovi I. P. Pavlovovi. Přinejmenším při projížďce pražským metrem, protože jeho jméno nese jedna ze zastávek trasy C. I. P. Pavlov byl slavný ruský vědec, který za své objevy získal mimo jiné Nobelovu cenu i prestižní ocenění akademie v Británii i v mnoha jiných končinách světa. Čím se zabýval? Zabýval se podmíněnými reflexy. Zkoumáním fyziologických reakcí psů, konkrétně jejich trávení, vyvozoval mnohé o fungování mozku a nervové soustavy v oblastech, které jsou s největší pravděpodobností naprosto srovnatelné se všemi ostatními vyššími živočichy, rozhodně savci a tedy i s člověkem.

Co. I. P. Pavlov zjistil? Zjistil, že existují jisté fyziologické reakce, kterým se říká podmíněné reflexy, které pozoruhodným způsobem propojují fyziologické reakce s všemožnými podněty z vnějšího prostředí. Tak například, pokud pes dostával pravidelně jídlo a před tím se rozsvítilo červené světlo, po čase si zvykl začít slinit nejen v momentě, kdy dostával jídlo, ale i ve chvíli, kdy se pouze rozsvítilo červené světlo. Podobné reakce se ale podařilo u zvířat vypěstovat i v případě, že se s jídlem psovi dostalo například závanu tepla nebo chladu, či pokud mu byla puštěna konkrétní melodie nebo tón. Na ně pak reagoval po jisté době učení stejně, opět po jejich spuštění očekával přísun jídla a začal slinit.

Co z takových pokusů I. P. Pavlova a jeho týmu vyplývá? Už I. P. Pavlov ve své době pochopil, že tyto výzkumy vedly k famózním objevům na poli nejen fyziologie, ale i psychologie a psychiatrie. Jako jeden příklad za všechny si například uvědomil, že mnoho reakcí, které lidé mají, mohou být podvědomě vypěstované reflexy způsobené tím, že se nějaká podstatná záležitost, které je člověk vystaven, opakovaně pojí s jinou, věcně naprosto nesouvisející záležitostí. I. P. Pavlov toho objevil ještě mnohem více včetně zajímavého vysvětlení příčin neuróz, ale k tom někdy jindy. Nyní se dostáváme k tomu podstatnému, co se týká českého přístupu k úspěchu.

Co mají společného Pavlovovy objevy s Čechy

Říká se, že Češi jsou poměrně závistiví a nepřející. Ono je to ale ještě mnohem složitější. Češi mají na úspěch vypěstované nevhodné reakce a tím si živí naprosto nezdravé podvědomé podmíněné reflexy, které se k úspěchu pojí. Vraťme se k Dejvickému divadlu. Jeho protagonisté si rádi hrají se situacemi, kdy ve chvíli, kdy se jedna z postav dostane k něčemu užitečnému, zaskví se nebo se jí něco povede, druhá postava kontruje naprosto kyselým, nezůčastněným obličejem a onu úspěchem stiženou postavu počastuje nepříjemným slovním kopancem. Divákům to připadá být svěží a vtipné. Proč? Nikdo z jiného národa by takové chování nepochopil. Ale v Česku je takový přístup naprosto běžný a Dejvické divadlo jen dovádí do absurdní dokonalosti tuto všem důvěrně známou dynamiku.

Co je s tím spojené? V Česku pokud uspějete, nemusíte se přímo dočkat toho, že by někdo naběhl a pokusil by se vás rovnou závistivě poškodit. Daleko spíš ale dojde k tomu, že pokud se vám začne dařit, vaše okolí na vás podvědomě a reflexivně začne reagovat jako na nějaké podivné zlotřilce, kteří si dovolili něco nepřístojného. A nestane se tak jednou, ale znova a znova. Pokud nemáte vyloženě ve svém okolí někoho, kdo se vás bude snažit osobně podpořit nebo neděláte v oboru, kde se o pozitivní podporu cíleně a vědomě snaží už vaše škola a profesní okolí, pokud nejste v již zavedené škatulce, která se za konkrétní úspěch podepisuje, jste v průšvihu. Běžný český občan má ve statisticky více než významném množství případů naprosto nezvladatelnou potřebu reflexivně reagovat na cizí úspěch negativními komentáři, negativními pocity a negativním chováním.

Kolikrát se tu stane, že dokud je někdo nemocný, nešikovný, neúspěšný nebo se mu nedaří, tu i tam se najde podpora, která ho chlácholí, pomáhá mu, zve ho na společná setkání a lidé se na něho usmívají jako měsíček na hnoji. Neúspěch se tu podvědomě podporuje a oceňuje. Dítě, které má problémy s učením i chováním místo pětky dostane asistenta. A dítě, kterému se ve škole mimořádně daří? To s největší pravděpodobností vyfasuje nudu a neurotický obličej paní učitelky, která neví, co s ním, případně uštěpačné poznámky od spolužáků, že je nějaké divné. Viděli jsme takovou dějovou linku i v seriálu Ochránce v díle o talentovaném chlapci, který kvůli absolutnímu nezájmu okolí raději spáchal sebevraždu. Pokud se vám daří jako dospělému, sice se vám hned nemusí každý snažit házet klacky pod nohy, ale ti spoluobčané, kteří tak dojemně pečují o neúspěšné nešiky a jsou na ně jako medíček, vás budou ze všeho nejspíš ignorovat, budou k vám chladní a v případě, že se vám bude dařit, veškerou svou podporu vůči vám zarazí a počastují vás kyselým obličejem.

Pokud takové situace vykresluje Dejvické divadlo nebo kdokoli jiný, může to být legrace. Ale jen do té doby, dokud něco takového dnes a denně nezačnete zažívat v životě. A čím víc máte potenciál k úspěchu, tím častěji se s tím budete setkávat. Proto také talentované děti a talentovaní lidé v Česku nemají na růžích ustláno a proto je známá věc, že doškrábat se z Česka k mezinárodnímu úspěchu je naprosto raritní záležitost. A teď nemluvím o tom prefabrikovaném úspěchu, kdy se průměrní lidé honosí nadprůměrnými pozicemi, ale mluvím o výjimečných lidech, kteří by dostali výjimečné uznání. Daleko častěji se tu dozvíte pohádku o tom, jak je krásné, když trouba ke štěstí a úspěchu přišel. O tom, že je třeba výjimečně ocenit výjimečné lidi jsem tu zatím neslyšel.

Poděkovat za to můžeme podmíněným reflexům svých spoluobčanů, kteří lidem s potenciálem úspěchu vytvářejí svými zahořklými a znechucenými reakcemi na jejich úspěch podmíněný reflex znechucení nad vlastním úspěchem. Kam by došla taková Amerika, kdyby místo potlesku při tom, když se někomu z jejich lidí zadaří, vybalila nepříjemné shazování a zlověstné výpady? No, asi se to brzy dozvíme, protože současný prezident Donald Trump má výcvik podmíněných reflexů z Česka a tak ví, jak někomu zkazit dobrý pocit z úspěchu.

Anketa

Češi a úspěch
Rozhodně nesnesou úspěch druhých krajanů
0 %
Neunesou ani svůj vlastní úspěch
0 %
Nejsou na úspěch dělaní
0 %
Jsou hodně úspěšní
100 %
Celkem hlasoval 1 čtenář.

Zdroje:

Daniel Todes. I.P.Pavlov. 2023. OUP.

František Koukolík. Češi: proč jsme kdo jsme – a jak dál? 2016. Galén.

https://www.irozhlas.cz/kultura/vasaryova-je-mi-lito-ze-cesi-nemaji-sebevedomi-nejdulezitejsi-je-pro-vas-pivecko_2510170010_elev

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz