Proč se nestala Morava královstvím místo Čech

Různé kroniky nám dávají nahlédnout do toho, jak to tehdy bylo. Dozvídáme se, proč ty „poraženecké“ Moravany nakonec schlamstla Praha. Zkusme si ten proces podle nich zrekonstruovat.

Svatovítský děkan Kosmas jen stručně poznamenal o velkém shromáždění v Sadské. Kde Vladislav I. sice porušil přísahu a nechal zajmout olomouckého knížete Otu, ale prý tak učinil pro dobro svého moravského bratrance. Moravané měli od počátku vědět, že je to kvůli jejich užitku, že jim vládnou Češi.

Dalimil hájil představu, že Moravu od poloviny 11. století až do roku 1184 spravovala moravská knížata sama. A jejich poslušnost si musel podle něj Přemyslovec Bedřich nakonec vynutit silou. Dalimilova kronika dále rozvíjí motiv přenesení vlády, moravské koruny do Čech. Takzvaná moravská koruna nebyla podle Dalimila dědictvím po Svatoplukovi, nýbrž jen otázkou autonomního rozhodnutí císaře korunovat českého panovníka.

Dalimil pak rozvíjí myšlenku na moravské království, když se rozepisuje o říském sjezdu v Mohuči. Tam prý císař Jindřich rokoval s knížaty a upozorňoval je na to, že moravské království kdysi bývalo mocným lénem říše. Přemyslovci prý nedosahovali na královskou hodnost proto, že jim v tom bránily domácí rozbroje.

Když Karel IV. řešil osud Moravy, rozhodně se legendami nezabýval. Udělil Moravě status markrabství. Morava se rozdělila na tento administrativní celek, olomoucké biskupství a opavské knížectví. Vládu měl moravský markrabě přijímat z rukou českého krále jako léno koruny a když by měla moravská větev vymřít, spadala by pod českou korunu jako odumřelé léno. Kdyby se stalo, že by český král zemřel dřív než markrabě, přísaha se měla před novým českým králem obnovit.

Během korunovace Ladislava Pohrobka se spolu poškorpily české a moravské stavy. Češi Moravanům vyčítali, že měli počkat na ně. Protože Morava je prý pouze jedním z údů českého království, zatímco Čechy jsou hlavou celého podniku.

Tento český král měl předky jak na Moravě tak v Čechách a tak není divu, že obě korunní země, Čechy a Moravu, zrovnoprávnil. A potvrdil nedělitelnost moravského markrabství a českého království. Nicméně, znovu zopakoval, že Morava je součástí Koruny. Nemůže z ní být jakkoliv výjmuta.

Tento kronikář záměrně předsadil bájnému příchodu Čechů říši „moravského“ krále Marobuda, který podle něj naopak své české protivníky porazil. A opevnil se v moravském Velehradu. Podle Hájka bylo rozhodnutí císaře Jindřicha IV. přenést království do Čech takový politický kšeft. My však o Marobudovi víme, že rozhodně nebyl Moravan.

Sebevědomí Moravanů zachraňoval kronikář Paprocký vskutku originálním způsobem. Znovu opakuje legendu o markomanech na Moravě. Podle něj císař vyhověl prosbě Vratislava II., který se obával, že Moravané by byli příliš silní, a tak chtěl korunu jen pro sebe, zatímco pro své mladší bratry jen titul markraběte.

Moravané nikdy nebyli jednotní, a to se projevilo i v pozdních obdobích jako bylo osvícenství. Praha byla centrem české země, ale Morava takové centrum neměla, byla to Vídeň, Olomouc nebo Brno? Moravští osvícenci byli rozštěpení a nenašel se mezi nimi nikdo, kdo by je sjednotil. Dějiny Moravy tedy musely počkat na daleko pozdější zásah.

Ten nastal až na konci 19. století a přišel s tím František Palacký. Snažil se dát roznesvářené Moravany a Čechy dohromady. Psal pro obě strany, ale ideologický a mocenský spor rozhodně nevyřešil.

Jaký je tedy skutečný příběh toho, proč koruna spadla do klína Čechům a ne Moravanům? Těžko říci, avšak stačí se podívat na psycho-sociální charakteristiku těchto dvou regionů a můžete hádat třikrát.

Zdroje:

Dušan Třeštík. Vznik Velké Moravy. 2010. NLN.

Martin Wihoda. Morava v době knížecí. 2010. NLN.