Článek
V biblické knize Job se odehrává podivuhodný zápas dobra se zlem. Není však nikterak abstraktní nebo neosobní. Je hodně osobitý. Režírují jej totiž dvě duchovní postavy. Bůh a Satan, kteří jsou v tomto příběhu stavěni do pozice rovnocenných vyjednavačů. Nikdy předtím ani potom o setkání Boha se Satanem Bible nemluví.
Kniha Job, scéna se otevírá
Mapa Blízkého východu z biblických dob.
Kniha Job nese jméno jejího hlavního protagonisty. Job nebyl Žid, ale jak říká Bible Orientálec. Žil v zemi Uc, což je na území dnešní Arábie. Podle všeho svůj život trávil v mimořádné bázni Boží. Dokonce se o něm říká, že nikdo na zemi nebyl tak zbožný jako on:
Na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného.
Legendárně se přisuzuje autorství této knihy Mojžíšovi. Ten byl ke konci izraelského putování v blízkosti země Uc. To je ovšem jen jedna z více možných variant autorství.
Job byl vzdáleným příbuzným Abrahama. Oba muži byli potomci Sema. Velmi ctil Boha a hebrejská Bible přisuzuje jeho úctu Jehovovi či Jahvemu. Byl značně bohatý. Měl manželku, sedm synů a tři dcery. Plnil v rodině úlohu kněze, když přinášel za hříchy celé širší rodiny ceremoniální oběti.
Job byl nejen knězem, ale soudcem ve své komunitě. Rovněž benefaktorem celého okolí. Byl štědrý ke všem, kteří to potřebovali. Takže by se dalo říci: ideální mravní a duchovní prototyp ve společnosti.
Setkání Boha se Satanem, předehra tragických událostí
Ďábelská síla šla po Jobovývh dětech
Vše vypadalo sluníčkové a nebe blankytné, ale schylovalo se ke katastrofě.
Nastal den, kdy synové pravého Boha předstoupili před Jehovu. Přišel mezi ně i Satan. Jehova se Satana zeptal: „Odkud jsi přišel?“ Satan Jehovovi odpověděl: „Toulal jsem se po zemi a procházel se po ní.“ Jehova Satanovi řekl: „Všiml sis mého služebníka Joba? Na zemi není nikdo jako on. Je to bezúhonný a čestný člověk, který se bojí Boha a vyhýbá se tomu, co je špatné.“ Satan na to Jehovovi odpověděl: „Copak se Jobovi nevyplácí, že se bojí Boha? Nepostavil jsi snad plot okolo něj, okolo jeho domu a okolo všeho, co má, abys ho chránil? Žehnáš všemu, co dělá, a jeho stáda se v zemi rozrůstají. Ale napřáhni ruku a sáhni mu na všechno, co má, a uvidíš, že tě prokleje přímo do očí!“. Jehova pak Satanovi řekl: „Všechno, co má, je v tvé moci. Ale nevztahuj ruku na něj samotného!“ Satan tedy od Jehovy odešel.
Ejhle, Bůh si dal se Satanem dostaveníčko! Tak blízko byl Satan Bohu, či je stále? Bible sice dále hovoří v některých pasážích o vyhnání Satana či démonů z nebe, ale. Zde je dobré se zastavit a povědět si něco o historicko-kulturních souvislostech.
Izrael byl při psaní této knihy (její datace je nejistá, stejně jako legendární autor Mojžíš) již po určité období pod nadvládou Persie. Babylónské zajetí bylo nahrazeno perskou hegemonií. Peršané byli zoroastristé. Zoroastrismus se posléze stal předlohou jak pro židovství tak pro část křesťanské teologie. V zoroastrismu existují dvě hlavní soupeřící božstva: Ahura Mazda, zosobnění dobra, a Angra Mainyu, zosobnění zla. Tito dva mají kolem sebe spoustu jiných bytostí, které jim slouží. Myriády andělů a hordy démonů.
Tyto dva soupeřící principy vesmíru se střetávají i v knize Job. Jakto, že si může biblický Satan jen tak přihopkat před pána Boha a ten s ním v klidu licituje o životech svých věrných? Opravdu podezřelé. Svědčí to o tom, že Satan je Bohu blíže, než si možná myslíte.
Tragické události v Jobově životě nabírají spád
Job a jeho přátelé
Jak Bůh schválil, tak Satan udělal. Vrhnul se na jeho příbuzné, zabil mu všechny děti, zlikvidoval majetek, nechal mu jen manželku a oči pro pláč. To byl ještě Job v plné síle a energii, a než se vzpamatoval, stačil jen poznamenat: Bůh dal, Bůh vzal. Ale Satanovi to nestačilo:
Potom nastal den, kdy synové pravého Boha předstoupili před Jehovu. Přišel mezi ně i Satan a také předstoupil před Jehovu. Jehova se Satana zeptal: „Odkud jsi přišel?“ Satan Jehovovi odpověděl: „Toulal jsem se po zemi a procházel se po ní.“ Jehova Satanovi řekl: „Všiml sis mého služebníka Joba? Na zemi není nikdo jako on. Je to bezúhonný a čestný člověk, který se bojí Boha a vyhýbá se tomu, co je špatné. Pořád se drží své oddanosti Bohu, i když mě podněcuješ, abych ho bezdůvodně ničil.“ Ale Satan Jehovovi odpověděl: „Kůži za kůži! Za svůj život dá člověk všechno, co má. Jen napřáhni ruku a sáhni mu na kosti a tělo a uvidíš, že tě prokleje přímo do očí!“ Jehova pak Satanovi řekl: „Je v tvé moci. Ale nesahej mu na život!
Vidíte, i Bůh sám se nechal podněcovat Satanem k páchání zla. Tady něco nehraje. Fakticky to s Jobem dopadlo tak, že byl stižen odpornou kožní nemocí a byl zcela přikurtován na místě bez možnosti pohybu. Do toho jej přišlo navštívit několik jeho přátel, rozumbradů, kteří ho začali obviňovat.
Nakonec to dopadlo tak, že se Job začal zcela pochopitelně obhajovat. Jeden z mladých společníků jeho falešných přátel se snažil korigovat jak Joba, tak jeho přátele. Nakonec se do situace vložil Bůh a Joba pokořil poukazy na svou všemohoucnost a sdělil mu, že určitě netuší, jak vytvořil tuto Zemi, a proto by ani neměl posuzovat jeho chování k němu samotnému. Job se pokořil a Bůh mu vše vrátil tak, jak měl dříve. Měl další syny a dcery a ještě více bohatství. Ale vzniká logicky otázka, k čemu ten veškerý humbuk? A proč Bůh Joba zkoušel, když zlí lidé nejsou v životě často zkoušeni vůbec a naopak si žijí jako lidově řečeno prasata v žitě?
Satan jako vděčný obětní beránek nepochopitelného zla
Satan ve středověké kronice
Židé i křesťané a vlastně kdokoliv na světě vždy čelil otázce, proč se děje zlo, co jej živí, jak jej zastavit a jak si jej vysvětlovat v osobním případě. Takzvaný gnosticismus , který byl hlavním pokusem v tomto podniku, vzniknul někdy po Ježíši Kristu, ačkolivě jeho esoterické proudy byly živé již daleko předtím.
Gnostické pojetí se podobalo zoroastrickému, nicméně šlo ještě do dalších rovin. Podle gnostiků Bůh tento hmotný svět nestvořil, ale byl to Satan. Vše hmotné je proto od ďábla, vše duchovní od Boha. Křesťané se s tímto směrem potýkali jak mohli, až do jisté míry kapitulovali. I když gnosticismus odsoudili, Satana jako protiváhu Boha si nechali, Mark Heim k tomu říká:
Ďábel nabízel únik z teodicejského (otázka dobra a zla) dilematu zadními vrátky tím, že poskytoval neformální prostředek pro manichejskou nebo gnostickou alternativu k němu. Ďábel byl tedy někdy tažen k manichejskému statusu (moc rovná a opačná Bohu, zodpovědná za zlo) nebo k gnostickému statusu kvazi-stvořitele (nižší božstvo zodpovědné za nedostatky hmotného stvoření
Podobně kniha Job je jakousi snahou o projekci všeho zlého na jakéhosi Satana, který je zde však prezentován jako téměř rovnocenná síla Bohu. Na konci příběhu se již Satan neobjevuje, mizí ze scény jako pára nad hrncem.
Snaha o harmonii či vyrovnání zla s dobrem vždy vyznívá tak trochu pateticky. Podobně jako vztah Boha s Jobem. Jistě mu Job mohl být vděčný za záchranu svého života, nicméně před ním samým a za to, že ho Bůh odškodnil za újmu, kterou mu sám způsobil. Přítele si však z Joba touto šerednou hrou jistě neudělal, i když se autor knihy Job pokouší takový dojem vzbudit.
Co říci na závěr? Že Bůh je symbolem dobra a Satan zla. Ale co je vlastně to dobro a zlo?
Zdroje:
Kniha Job, Bible, různé překlady.
Mark Heim. The Depth of the Riches: A Trinitarian Theology of Religious Ends. 2000.. Wm. B. Eerdmans-Lightning Source.
