Sv. Václav je náboženským symbolem, nikoliv primárně politickým

Jaké má důsledky skutečnost, že byl Václav spíše mnich než král, právě pro symboliku české státnosti? Čeho se dovolávají ti, kteří vidí Václava jako vrchního představitele české státnosti? Ve skutečnosti se opírají o základ náboženský nikoliv politický.

Datum jeho narození není jisté, přibližně se dá stanovit na období někdy mezi rokem 890 - 895. Vychovávala ho babička Ludmila, která kladla velký důraz na víru a vzdělanost. A tak se mladý Václav dostal do církevní školy, která zavdala příčinu jeho nebývalé zbožnosti. Staroslověnské legendy o něm píší, že byl schopen číst a psát jako biskup.

Václav měl raději svou babičku než matku. Jednoduše proto, že jeho matka Drahomíra byla nadšenou pohankou, zatímco Libuše byla echt křesťankou. Ostatně po své smrti se brzy stala svatou.

Václav se nerad zabýval politickými záležitostmi, svůj život měl zaměřený duchovně, a tak by byl rád zůstal i jako kníže. Nicméně, nešlo to. Po nástupu na knížecí stolec byl ihned konfrontován s německými nároky na lenní nadvládu nad Čechy. Raději Němcům zaplatil, aby od nich měl pokoj. Když nechal stavět kostel na Pražském hradě, zasvětil jej pro jistotu sv. Vítovi, světci a patronovi Saska, aby tak dal najevo, že nehodlá být pro Němce politickou ani kulturní hrozbou.

Václavův bratr Boleslav se pro politické vedení země hodil rozhodně víc, a byla škoda, že se k vládě nedostal před Václavem. Bohužel si své vůdčí postavení vydobil právě vraždou svého bratra, což nebylo dobré politické promo. Snažil se alespoň dohnat Václava v náboženské úctě, ale podařilo se mu to jen formálně. Právě před kostelem ve Staré Boleslavi, byl Václav zabit čtyřmi vrahy z Boleslavovy družiny. Stalo se tak pravděpodobně léta Páně jedno pondělí roku 935.

Historik Dušan Třeštík psal, že byl Václav zavražděn spíše náhodou. Že na Boleslava měla vliv jeho arogantní odpověď na jakési téma. Ať tomu bylo jakkoliv, výsledek byl katastrofální. Češi si však vybrali na jejich vkus zvláštně. Běžně preferují rafany a rabiáty jako své vzory a dokonce je velebí, ale pro symbol své státnosti si nakonec nevybrali srdnatého Boleslava, avšak náboženského mystika Václava.

Ze Svatováclavských legend se dozvídáme, že Václav mínil křesťanskou zvěst opravdu vážně. Místo toho, aby se cvičil boji ve zbrani nebo studoval právní kodexy, četl Bibli a spisy svatých. Aktivně se podílel na ničení šibenic, které představovaly pro tehdejší lidi hrozivé neštěstí, ale také spravedlivý trest. Ve svém milosrdenství propouštěl vězně a rozdával peníze z knížecího pokladu chudým lidem. Možná některý z těchto rysů vedl právě k tomu, že se ostatní členové jeho rodiny začali obávat, kam až by mohl zajít. Mohl udělat z českého knížectví jeden velký klášter? To nemohli připustit. Václav tak kazil zločinecké rejdy v celé zemi, ale zároveň prokazoval křesťanské kvality příslušné jen světcům.

Říká se o něm dokonce, že vlastnoručně lisoval mešní vína a pekl hostie ke svatému přijímání.

Historik Třeštík ironicky poznamenává, že nebýt Václavovy vraždy, Čechy by se nejspíše staly součástí Německa. Z této perspektivy byl příčinou české státnosti spíše Boleslav. Nicméně Václav byl člověk dobrý a hodný, nehleděl na politické pletky, a měl spíše zájmy nikoliv z tohoto světa. Podle Ježíše Krista si vpravdě ukládal poklady v nebesích a ne na zemi. Je s podivem, že právě takovou duchovní ikonu si zvolili Češi, kteří jsou převážně materiálně založení a byli takoví od pradávna.

Ironií všeho je, že Češi se nepovažují jako celek za nábožensky orientovaný národ na rozdíl od Rusů či Poláků, a jako svůj státní symbol mají vyhroceně zbožného knížete. Ať je tomu jakkoliv, český stát je sice navenek sekulární entitou, ale ve skutečnosti je založen na zbožnosti jednoho svatého. Někde se tato skutečnost projevit musí, nemyslíte?

Zdroje:

Lutovský Michal. Bratrovrah a tvůrce státu. Život a doba knížete Boleslava I. Set out, 1998.

Třeštík Dušan. Počátky Přemyslovců: Vstup Čechů do dějin (530-935). Lidové Noviny. 1997.