Článek
V českém centru experimentální medicíny - IKEMU operuje věhlasný kardiochirurg Jan Pirk, který prohlásil, že pokrok v bezkrevní medicíně mají na svědomí také Svědkové Jehovovi. S jejich nekompromisním postojem vůči krevním transfúzím ani lékaři nemohli dělat nic jiného než přemýšlet o tom, jak operovat bezpečněji a bez použití krve. V čem spočívá kontroverzní postoj Svědků Jehovových ke krvi a jak se tato otázka propsala do současného lékařského pokroku?
Bezpečnost krevních transfúzí
Zní to velmi krutě a bizarně, ale nedávno se v Británii provalila kauza, kde desítky lékařů bezostyšně podávali svým pacientům nakaženou krev odkudsi z ciziny. Taková kauza svědčí o tom, že krev dosud není bezpečná, a i přes veškeré testování nelze vyloučit selhání lidského faktoru. V tomto případě lékařů, což by nikdo soudný prostě nečekal.
Statisticky je problém s přenosem nemocí skrze transfúze relativně zanedbatelný, i když člověk není číslo, a tak je známým faktem, že lidé, kteří pečují o své zdraví opravdu pedanticky zpravidla preferují jiné alternativy, pokud jsou možné, i bez náboženského přesvědčení.
Během historie došlo k desítkám miliónům transfúzí. Doktor Louise J. Keating k tomu říká
Krev se vždy těšila pověsti ‚magické‘ tekutiny. Během prvních 46 let bylo podávání krve považováno jak lékaři tak veřejností za bezpečnější, než jakým ve skutečnosti je.
To byl názor v roce 1989, od té doby se bezpečnost transfúzí moc statisticky nezměnila. Uvádí se jedna smrt na 1 000 transfúzí. A to třeba díky imunitnímu šoku, nemusí dojít k přenosu nemoci.
Imunitní systém a krevní transfúze
Díky objevu krevních skupin, Rh faktorů a podobných hlubších souvislostí, už prakticky nedochází k vážným reakcím organismu jako tomu bylo v historii podávání transfúzí. Zatímco každý rok umírají lidé na hemolytické reakce.
Neslučitelnost cizí krve s vaší vlastní totiž jde mnohem dál, než si možná myslíte. Doktor Posey k tématu říká:
Téměř před 30 lety popsal Sampson krevní transfúzi jako relativně nebezpečný postup. Od té doby bylo identifikováno a charakterizováno přinejmenším 400 dalších antigenů na červených krvinkách. Nepochybně se toto číslo bude nadále zvětšovat, protože membrána červených krvinek je enormně komplexní.
Skutečně zasvěcení odborníci tedy nad potenciálním nebezpečím krevních transfúzí jen tak nemávnou rukou.
Transfúze je totiž totéž jako transplantace tkáně. V případě klasických transplantací orgánů dochází k potlačení vlastního imunitního systému, a to bývá největším problémem u takových zákroků. Lékaři proto čekají, jestli se takzvaně orgán ujme. Podobné je tomu však i s cizí krví, kterážto jako cizí element může rovněž potlačovat imunitní reakce vašeho organismu.
Imunitní systém se vždy vybudí proti infekci. Když přijmete cízí krev, jste náchylnější na viry, bakterie a patogeny. Je tedy logické, že se tento jev propsal i do vědeckých studií. Britský odborný časopis z oboru chirurgie k tomuto efektu říká:
Krevní transfúze byly doprovázeny infekčními komplikacemi, ať byly podány před operací, v jejím průběhu nebo po ní. Riziko pooperačních infekcí rostlo úměrně k počtu podaných jednotek krve.
Nemoci přenášené krví
Existuje celá paleta nemocí přenášených krví, na které bývají krevní vzorky zpravidla testovány. Ne však všude, především u rozvojových zemí je to problém, ale jak jsme viděli, i do Británie byly zavlečeny nakažené krevní konzervy, které se lékaři nerozpakovali dát pacientům, a tak nebezpečí přenosu nemocí v nakažené krvi se může skrývat opravdu všude.
Co se týče AIDS (způsobenou virem HIV), jedná se snad o nejlépe testovanou nemoc resp. virovou nálož HIV na krevních vzorcích. Přesto v některých případech nemusí dojít k zachycení virové nálože. Zjistilo se totiž, že existuje takzvaná latentní perioda nebo-li okno, kdy trvá měsíce, dokud se u nakaženého projeví, že v sobě virus přechovává. V tomto mezidobí může darovat krev a dál už to není třeba rozpitvávat. Někteří příjemci krve tak nechtěně získali HIV s později rozvinutou nemocí AIDS.
Postoje Svědků Jehovových k transfúzím
Doktrinální postoje Svědků Jehovových k transfúzím krve se rozvíjely až s počátkem jejich masového podávání, tedy po druhé světové válce, kdy v rámci válečného běsnění docházelo k hromadnému podávání krevních konzerv u zraněných vojáků. Svědkové se nakonec usnesli, že krev budou odmítat, a to na základě biblických textů, které jsou v této oblasti poměrně těžce přenositelné. Jednalo se o dietické nařízení ze Starého zákona, které nařizovalo zbavit maso krve a také novozákonní pravidlo, aby se křesťané nadále zdržovali krve podle původního přikázání.
Svědkové dále argumentují tím, že v krvi je život, a nikdo nemá právo jej tímto způsobem přenášet. Je to poněkud bizarní argumentace, víme, že vedla k úmrtí některých z nich, ale kromě mediální masové hysterie se v podstatě nic nedělo. Svědkové dále učí svou kontroverzní nauku a někteří z nich tiše krevní transfúze přijímají. Otázkou je, kolika Svědkům Jehovovým odmítnutí transfúze naopak zachránilo život.
Stanovisko Svědků Jehovových je velmi kontroverzní, ovšem experimentální lékaři, kteří by rádi lékařskou vědu posunuli o míle daleko, jej vítají. Pacienti z řad Svědků Jehovových se tak stali dobrovolnými pokusnými králíky v rukou lékařské vědy a učinili se vhodným srovnávacím vzorkem s pacienty, kteří se transfúzím nebrání. A tak zcela bezděčně opravdu posunuli lékařské poznání možná na světelné roky daleko.
Zdroje:
https://www.prolekare.cz/casopisy/rozhledy-v-chirurgii/2011-2/kardiochirurgicke-operace-u-pacientu-odmitajicich-krevni-transfuze-vysledky-v-ikem-34628
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/tisice-lidi-se-britanii-v-minulosti-nakazily-kontaminovanou-krvi-premier-po-zverejneni-skandalu-349419
