Paralely mezi Buddhou a Ježíšem: oba měli společný osud a podobné učení

I když Buddha předcházel Ježíše o několik staletí, přišel na svět podobně jako Kristus, žil obdobně jako Kristus a stejně tak i odešel.

Podívejme se na některé paralely mezi Buddhou a Ježíšem, které rozhodně nejsou výsledkem násilného srovnávání, či jak se říká pletení hrušek s jablky.

Obě dvě osobnosti měly podobný životní osud i styl vyučování. Překvapuje vás to? Nemělo by. Duchovní realita je totiž stejná úplně všude na světě bez ohledu na čas a místo. Není tedy divu, že oba učitelé museli v otázkách pravdy vycházet z těch stejných předpokladů.

Stejně jako Buddha není původní jméno Siddharthy Gautamy, není ani Kristus jméno Ježíše Nazaretského, ale pouze přídomek. Oba pojmy popisují novou dimenzi jejich působení, u Buddhy probuzeného člověka a u Ježíše vyvoleného krále Mesiáše (pomazaný král).

Podle rodokmenu pocházel Ježíš z řetězce judských králů. Byl tedy, ač následně tesařem, královského původu. Stejně tak Buddha byl syn krále. Podobně, jako Ježíš přišel na svět zázračným zrozením, i Buddha byl anoncován předem poněkud neobvyklým způsobem. Jeho matka viděla bílého slona, což byl symbol štěstí. A nejen to, buddhistické legendy říkají:

Podobně, jako Ježíšovo narození zvěstovali astrologové, bylo tomu tak i v Buddhově případě. Sedm astrologů vykládalo výše zmíněný sen. A zajímavé je, že podobně jako v Ježíšově případě, byli astrologové spíše vedle jak ta jedle, pokud jde o jejich ideologický vliv. Astrologové v Ježíšově případě skoro způsobili, že Ježíš zemřel z rukou Heroda, a ti druzí zase doporučovali Buddhově matce, aby její syn raději nikdy nepoznal utrpení, že se díky tomu stane mocným vladařem. V obou případech se osudy těchto osobností odehrávaly jinak než bylo předpovězeno hvězdopravci.

V případě Buddhy i Ježíše posvátné spisy zmiňují, že žili jako duchovní bytosti již před svým narozením. Jejich zrození předcházely zázračné úkazy a jejich matky tušily, s kým mají tu čest.

Předtím, než Ježíš začal vyučovat, strávil 40 dní v pustině meditací. Evangelia o tom říkají:

Podobně Buddha se rozhodl meditovat v ústraní nad svým dalším osudem. Přišel k němu rovněž personifikovaný démon Mára, který jej pokoušel:

Mára se tímto snažil budoucího Buddhu znejistit a rozptýlit. Buddhisté nemají pojetí hříchu jako křesťané, ale chápou jej jako nevědomost. Nicméně původní význam slova hřích v Bibli znamená minout cíl. To je nepochybně podobné tomu buddhistickému, nevědomý člověk často mine svůj pravý účel a životní smysl.

Oba učitelé žili v bezdomoví. Nevázali se na konkrétní místo a lidi. Cestovali krajinou a učili všechny, kteří o to stáli. Takto strávili svůj život, jak Buddha tak Ježíš. Ani jeden z těchto učitelů se nevázal na nějakého donátora či sponzora, aby pak museli upravovat své učení podle něčího vkusu či libovůle. Byli naprosto ideologicky nezávislí.

Pokud jde o styl výuky Buddhy, říká se o něm:

Ježíšův přístup se tomu buddhovskému velmi blížil zejména v argumentaci a použití obrazů, které byly tehdejším lidem známy. Ježíš pochopitelně pocházel z jiného kulturního prostředí než Buddha. Oba však přizpůsobovali svůj styl učení, aby byl jejich učedníkům pokud možno co nejvíce srozumitelný. Je to daleko od pozdějšího vývoje obou doktrín, které se staly běžnému čtenáři nakonec nesrozumitelnými.

Ačkoliv se zdá, že jsou křesťanství je buddhismus od sebe vzdáleny jako oheň a voda, není tomu tak. Samotný představitel hlavního proudu buddhismu v Tibetu, Dalajláma, vyzývá křesťany, ať raději čerpají ze svého zdroje poznání než z buddhismu. Je si totiž vědom jednoznačných paralel.

Buddhismus učí, jak se dostat do ráje, stejně jako křesťanství. Zejména tibetský buddhismus je plný rajských a pekelných výjevů, podobně jako středověké křesťanství. Očividně obě ideologie tahají za konec stejného provazu, akorát z jiné strany či úhlu pohledu.

Proto není překvapující, že Buddha měl s Ježíšem i společné ideologické představy. Buddha pocházel z Indie, kde již léta byla náboženská půda prosáklá učením o znovuzrození a stěhování duší. Třeba v původní hebrejské Bibli takové učení nenajdete. Zemřete a jdete do hrobu - šeolu, Bůh rozhodne, co dál. Postupem času Židé přejímali helenistické představy z prostředí, kde migrovali. A rabíni začali učit o stěhování duší. Tuto představu do řecké filozofie a následně i nesmrtelnou duši do křesťanství importovali Řekové z Indie. Zde jsou společné kořeny nauky patrné.

Ježíš sice nekladl důraz na nová zrození, ale občasně se o nich zmiňoval. Křesťané se snaží vykládat jeho slova symbolicky, ale jeho doslovný projev je jednoznačný:

Buddhismus učí, že lidé mají natolik černou duši, že musí často projít několika životy, aby se toho duševního a duchovního nepořádku v sobě zbavili. Ježíš rovněž chápal, že lidé musí svou duši očistit a začít s čistým štítem.

Podobně jako Buddha učil meditaci, i Ježíš kladl důraz na usebrání a meditativní projevy:

Křesťané postupně svou horečnatou evangelizační činností vymyli tento aspekt z Ježíšova učení. Pro usebrání a meditaci však již celé tisíciletí slouží kláštery. Meditace jsou na Ježíšova slova, modlitby svatých s růžencem podobně jako se modlí a meditují nad svými posvátnými texty buddhisté.

Když měl Ježíš odejít z tohoto světa, svolal si své učedníky, stejně jako Buddha. O Kristovi se říká, že zemřel na kříži, a o Buddhovi, že měl vážnou nemoc. Jejich konec mohl být strastiplný, ale taky vůbec nemusel. Jen pozdní výklady jejich smrti vkládají do jejich osudu strastiplnou nótu. Jejich učedníci se totiž nemohli smířit s tím, že tak drahocenní učitelé již nebyli s nimi, přítomni u jejich rozhodnutí, aby je dál vedli. A možná je jejich idoly prostě jen opustily a uchýlily se do ústraní, protože svých učedníků měly plné zuby.

Oba učitelé, Buddha i Ježíš, vyzývali své učedníky k evangelizaci. A opravdu, brzy po Kristově smrti zasáhlo křesťanství celý myslitelný obydlený svět, stejně tak jako buddhismus, který se šířil činností potulných mnichů a obchodníků po celém tehdejším známém světě.

Další jasnou paralelou jsou koncily. Odkaz těchto učitelů byl podrobně zkoumán jejich učedníky a na základě oficiálně svolaných koncilů se rozhodli o tom, která jejich učení budou považována za autoritativní a autentická.

Buddha i Ježíš byly mimořádné osobnosti, které proti sobě rozhodně svým učením a životním stylem nestojí v žádném kontrastu. Naopak, oba jsou živoucím důkazem toho, že duchovní realita je na světě jen jedna, vzájemně propojená a ovlivnitelná.

Zdroje:

Bodhi Bhikku. In the Buddha's Words. 2005. Wisdom Publications.

Sanders Ed. The Historical Figure of Jesus. 1995. Penguin Books.